RedHot

Tanec s vlky... spíše takový konzervativní foxtrot, který přesně odpovídá současné poptávce amerického filmového trhu - a to ahistorický slzopudný paskvil se spoustou krásných obrázků. Těžko říct, proč se všem chce věřit, že veškeří indiáni měli chrabré srdce, odvahu, smysl pro čest a pravdu, zatímco kolonisté byla smradlavá, věčně nalitá hovada, která střílela na vše, co se pohne. Kdokoli, kdo má o historii Spojených států alespoň tu nejzákladnější představu, prokoukne Tanec s vlky velmi rychle. Zbytek bude tleskat vestoje a udělovat Oscary.

Filmy bývají často úspěšné kvůli tomu, že kašlou na alespoň vzdálenou podobnost s realitou a především diváka baví. Ted kožená Bunda je na tom úplně stejně. Jeho největší kvality podle všeho spočívají v brutálních erotických scénách a podrobných záběrech na pitvání těl mladých dívek šroubovákem. Veškerý ten humus je do filmu vmíchán častokrát, dosti agresivně a zbytečně detailně. Za jediným účelem - abychom si dali ruku před oči, ale ve skutečnosti se dívali dál. Strategie to jistě není špatná, ale já na ni neskočím.

Krátké filmy jsou dnes, jak se mi zdá, obecně dost populární. Nejspíš proto, že jsou krátké, tudíž se od nich očekává především zábava a nároky na sdělení a poučení diváka se příliš nekladou. Pointa tohoto sladkého dialogu je však tak geniální, že nelze hodnotit jinak. Velmi dobře odvedená práce.

Jaké je dívat se na Jak se krotí krokodýli? --- Představte si, že ráno vstanete z postele, unavení a nevyspalí. Při vaření kávy vám kiksne varná konvice. Nemůžete najít kartáček na zuby, snažíte se tedy vyštrachat alespoň peprmintovou žvýkačku. Náhle si uvědomujete, že jdete pozdě. V rychlosti vylétnete na chodbu a mačkáte tlačítko od výtahu, který nefunguje. Jak sbíháte schody dolů, rozervete si drahý kožený kabát o zábradlí. Autobus těsně nestihnete a mrznete na zastávce. Příští autobus dojede za dvacet minut a najede k chodníku tak šikovně, že vás celého skrápí blátem. Když dojedete do práce, šéf si vás zavolá k sobě do kanceláře a nemilosrdně vás seřve. Kolegyně vám za chvíli nechtěně převrhne vázu přímo na notebook, takže zkratuje a vy máte po drahém přístroji. Ještě se ani neomluví, kráva. Když chcete z práce odejít, seznáte, že jste někde nechal peněženku. Hledáte ji po celém městě, ale marně. Nakonec vám do toho všeho zadrnčí mobil, po kterém se s vámi rozejde přítelkyně. Celý zoufalý a zkroušený se jdete opít, abyste zapomněli. Ožerete se tak silně, že se ráno, na nic si nevpomínaje, probudíte celý rozlámaný a ke všemu polonahý v jakémsi gaybaru. Máte poblité kalhoty. Všechny vaše peníze, mobil i doklady jsou pryč. Cestou domů na vás bude zírat jen asi tři sta osmdesát šest lidí, jak to vypadáte. U vchodu do bytu vás zarazí strážník, který vám oznámí, že vás přes noc vykradli a odnesli si i vaši celoživotní sbírku čínského porcelánu nesmírné ceny. --- Tak takové je dívat se na Jak se krotí krokodýli. Nejhorší film vůbec.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a vybalím to na vás rovnou - toto je bez debat jeden z nejlepších hororů vůbec. --- Nějakých pár měsíců jsem strávil ve společnosti těhotné ženy. Celý ten neskutečně složitý a úchvatný cyklus jsem pozoroval spíše zdálky, ale když se narodil můj bratříček, poprvé jsem ten zázrak spatřil zblízka. Těžko říct, jak se musí cítit žena v situaci Rosemary. Režisér divákovi ani oné ubožačce v zběsilém tápání za pravdou neulehčuje zhola nic. Psychologický konflikt mezi těžko uvěřitelnou alternativou a racionálním chápáním lidské bytosti je tu zpracován naprosto mistrně a nejvíc graduje na konci, kdy Rosemary přistupuje ke kolébce, ve které leží její zrůdný syn. Právě závěr je co do síly jeden z nejlepších okamžiků filmu, který je celý po všech stránkách brilantní právě tím, že nahání hrůzu spíše pozvolna, a ne nárazově - strašidlo na nás nevybafne zpoza rohu, neprobudí nás o půlnoci se zahnutým nožem v ruce. Vkrádá se do snů, představ, vědomí a tentokrát neušetří ani mateřské lůno. Mrazivé.

Že je něco krátké a jednoduché, neznamená, že to musí být přeslazené a hloupé. A už vůbec to nemusí být oceněné.

Jako každý západofil jsem na začátku americkým klukům držel palce. Jen chvíli. Pak jsem si přál, aby všichni, nehledě na národnost a vyznání, zemřeli. Bylo to mučení.

Ty vole, je to tak cool, až si musíš dávat mrtě bacha, aby ses nenachladil. --- Asi to mělo být hustý. Je to ale jen rozbředlé cosi bez chuti a humoru. Velmi slabé, místy dosti trapné.

Atmosféra je tak hustá, až je to hustý. Zánik lidstva už tu byl mnohokrát, tentokrát za to ale nemůžou zombíci, jaderná válka nebo mimozemšťané. Nikdo vlastně neví, co za tím vším je, ale děti se nerodí a lidstvo pomalu vymírá. Nebo spíš vymírá pěkně rychle. Příběh je velmi působivě a stylově převeden na plátno, celkové soudružnosti značně napomáhá i brilantní kamera. Postapokalyptická Británie je maximálně šedivá a pochmurná. Hlavní postavy jsou také šediví a pochmurní, žádní komiksoví hrdinové, ale lidé, a to lidé obyčejní a vystrašení. Jedinou výtku bych měl k závěru - myslím, že happy end v tomto případě nebyl nutný. Tuším, že lépe by zafungoval konec otevřený (přijede ta loď, nebo nepřijede?). Celkově jinak velmi napínavý, strhující a originální příběh. Doporučuji.

Velký hráč nejsem, mám však pocit, že herní tituly jsou zde pitvané poměrně kvalitně a pokud jste s to překousnout občasné nedospělé žvatlání podivného moderátora, čeká vás příjemná zábava.