DaViD´82

Je nesporné, že Gal Gadot neumí hrát, ale... Ona má až schwarzeneggerovsky conanovský šmrnc, kdy své neherectví a do uší bijící přízvuk přetváří ve svého druhu až z nouze ctnost, kdy Dianina naivita (neplést s hloupostí) díky tomu působí autenticky a roztomile. Ano, úvod na ostrově divoženek mohl (a měl) být kratší. A jediné, co lze pochválit na digibordelovém finále je, že oproti dnešním standardům je aspoň krátké a neroztahané na několik desítek minut. Přesto do zbytku filmu krutě nesedí, je ryze snyderovské a zbytečně devalvuje jinak skvěle koncipovaného záporáka „já nic, já jen poňoukám". Toliko k záporům a výtkám. Zbytek je v zásadě Donerův první Superman ve verzi pro fanoušky Xeny (proč vlastně matku Diany nehraje Lucy Lawless?); tedy nečekaně starosvětské, skvěle balancující na hraně uvolněného škorpení, dobové šestákovky a vážného tónu. S minimem akce (což je klad, ovšem minimálně ta z fronty je luxusní), díky tomu soustředěné na postavy a s vynikajícím soundtrackem. I proto to v ranku mainstreamových velkopopcornových komiksových spektáklů působí až překvapivě sympatickým dojmem.

Sbal Excalibur a vypadni.

Rozhárané až hanba; chvíli je to adaptace Uncharted se vším všudy, chvíli dobrodružná řachanda s otravným sidekickem à la novodobé Mumie, chvíli se jede v potemnělém módu gotického horroru, chvílemi by se to tuze moc rádo odkazovalo ke stylu starých dobrých universalovek, často se to uchyluje k soudobému blockbusterovému moru "CGI řeší vše", ve stylu všech těch současných universa budujících frančíz se více naznačují věci budoucí než skutečně odvypráví a... A představu asi již máte. Na druhou stranu to více než slušně odsýpá, většina akce má náboj a byť to místo Cruise chtělo najít nového Price/Leeho, tak zrovna jemu nelze vyčíst nic. O modernizaci (natož uctivé) monstr klasik ze stáje Universalu se nedá mluvit ani náhodou, ale jako (zatím čistě na papíře) vyspělejší alternativa všem komiksovým kinoseriálům to ujde. Speciálně pokud by se to ustálilo po celou stopáž v jedné rovině; nejlépe pak v Uncharted módu říznutého lehce horrorovou stylizací.

Čtvrtý nejlepší Vetřelec. Či druhý nejhorší, jak je libo. Každopádně však více stejné chyby opakující dvojka Promethea než regulérní na sérii čerstvě nahlížející pětka Vetřelce. Zachraňuje to především vizuální stránka, Fassbender a několik málo působivě intenzivních momentů.

Blockbusterový ekvivalent devadesátkové sobotní n@vácké estrády; přebarvené, snažící se za každou cenu o humory, které ne a ne fungovat, dlouhé k nepřežití a stavící jen a pouze na pitvořících se známých ksichtech. Snad jen ten Petr Novotný byl o poznání lepší záporák než ti zdejší. Postavy samotné ujdou, ovšem jejich (ne)využití v nepřehledném omalovánkovém digibordelu je na pár výchovných pohlavků. Úvodní hodina se ještě úrovni jedničky vyrovná, druhá posílá veškerý popcornový "feel good" koncept do kopru.

Horší verze Měsíčních hor meets horší verzi Až na krev. Což ovšem neznamená, že by v jakémkoli ohledu šlo o nezajímavý či snad dokonce špatný počin. Ba naopak, tohle je ne až tak dobrodružný film o conradovské destruktivní posedlosti při hledání chiméry a přesně ten typ filmu ze staré školy, kterému by slušel v kině klapot klasické promítačky na "předpotopní" filmové pásy spíše než klimatizované ticho narušované chroupáním popcornu. Jedinou chybou je, že na rozdíl od těch nejlepších filmů podobného ranku, tohle funguje o něco hůře pokud již Fawcettovy osudy znáte.

Zatímco první část oprávněně zavál čas, tak u druhého dílu, který svého času zapadl tak rychle, že ho čas ani nezaznamenal (natož aby se namáhal ho zavát), to zcela upřímně zamrzí. Jde totiž o netypicky ryze dobrodružnou disneyovku s takovým tahem na branku, že jakkoli je stopáž nemlich ta samá jako u jedničky, tak je to pocitově jednou tak kratší. Škoda, že z toho nikdy nevznikl seriál; potenciál námětu je ohromný. Ostatně ono to má o poznání blíže celovečerní verzi Rychlé roty než tomu co do té doby pouštěl Disney do kin.

Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo.

Je smutné, když podobná esence überblockbusteru², která by ráda stavěla na desítky minut trvajících přepálených akčních CGI eskapádách plných bezpočetných tuctů pršících kár či nukleárních ponorek nahánějících nejluxusnější sporťáky planety, kdy neproběhnou snad dvě po sobě jdoucí filmová políčka bez exploze bayovských rozměrů, funguje pouze během scén, kdy to testosteronově jiskří mezi Rockem a Stathamem, kdy jeden nebo druhý přebírá roli chůvy či trenéra dívčího mužstva, kdy si Charlize a Kurt naplno vychutnávají guilty pleasure potenciál svých partů apod. Díky ještě většímu posunu ad absurdum (světe div se, lze to) toho všeho je to lepší posledních dvou dílů, ale stále to ani zdaleka nenašlo onen vyrovnaný poměr různorodé akce (zde se citelně nedostává klasické "přesdržkované"; což s takovým obsazením je faux pas z nejnepochopitelnějších), týmovky a v rámci mezí stylově nadsazeného blockbusteru z pětky. #family

(ne)Polidštěná (ne)adaptace Snyderových mrazivých Krvavých zemí v podobě ukrajinsko-polsko-německo-rusko-židovského (ne)soužití. Škoda jen rozkouskování do jednotlivých výjevů z pekel à la Jdi a dívej se na úkor soudržnosti. Postupně k tomu divák otupí stejně jako hlavní protagonistka. Zda to byl či nebyl účel a nakolik to je/není k užitku celkovému zážitku, je pak zcela jiná otázka.