DaViD´82

Rok 1965 byl pro světovou kinematografii naproto zásadní. Sergio Leone totiž rok po svém "zastřelovacím" westernovém debutu přihodil dalších pár dolarů navíc a odstartoval tím svou dlouhou řadu "nadfilmů". Ano, je to sice ve stínu následujících dvou snímků, ale i tak jde o počin jednoduše dokonalý. I Ennio je na svém tvůrčím vrcholu a to co jeho hudba dokáže udělat s již tak perfektní scénou je naprosto nepopsatelné. Kupříkladu takový "hodinkový" duel v rozbořeném kostele... Navíc se krom obyčejně dobře povedlo obsazení. O hlavním duu se netřeba zmiňovat, ale opomíjet fenomenálního Gian Mariu Volantého v roli El India by byl hřích. Jeden z TĚCH snímků co se prostě musí vidět. Adios.

Takový "předpubertální" Piknik u cesty bří Strugackých. Nebýt nepřirozeného hereckého projevu všech zúčastněných děcek, tak neváhám jít s hodnocením výše, jelikož vše ostatní je brilantní. Hlavně co se filmařské stránky týče.

Zážitek z nejzásadnějšího snímku světové kinematografie? K nezaplacení... Kompletní režisérská verze: 5/5 (Hudba: Dmitrij Šostakovič), Cenzurovaná verze pro "západní" svět z roku 1950: 4/5 (Hudba: Nikolaj Krjukov) ... a nyní mě omluvte jedu do Ruska dělat revoluci.

When the system fails... A power will rise. Mafiánská sága made by Bollywood? Navíc remake Kmotra? Inu, proč vlastně ne. A remake je to v jistých ohledech překvapivě dokonce i zdařilý. Již jen umístění do jiných reálií to dělá zajímavé a dostatečně to ospravedlňuje vznik filmu, byť musíte počítat s několika ústupky indickým specifikům. Logicky by to celé mělo stát a padat s obsazením "dona Vita" alias hlavy rodiny Nagre. Není tomu tak. Jeho obsazení se totiž povedlo na výbornou. Z Amitabha Bachchana vyzařuje přirozený respekt ještě než promluví. U něj problém není ani v nejmenším. Nastává však u většiny zbylého obsazení. Darmo vůbec nějak komentovat jejich "výkony". Dále výrazně ruší hudba. Sama o sobě skvělá, po soundtracku bych ihned sáhl, ale je přímo neuvěřitelně špatně použita. I pouhé otočení ranních novin je tu doprovázeno takovou "zásadní" hudbou jako když se jedná o nejzásadnější moment v dějinách kinematografie. No a v neposlední řadě to má vskutku zvláštní skladbu záběrů a vůbec takovou prapodivnou režii. Ram Gopal Varma nedokáže ani na moment vtáhnout do děje, stále vás drží mimo veškeré dění i emoce. Snad krom úplného úvodu. Ten se vyvedl mimořádně. Celkově je to zajímavý projekt a pokud nebudete čekat nic než "béčkový" odvar původního Kmotra, tak vám to možná i něco dá. Možná.

Tradičně charismatický Vincent Price se svým nezaměnitelným lahůdkovým přednesem. Krásně komorní stylizace. Oproti jiným cormanovkám se to dokonce i drží předlohy. Což je paradoxně ohromná chyba. Výtečná povídka Poea nemá ani zdaleka na to utáhnout osmdesátiminutovou stopáž. A tak jsou dějotvorná místa vyplněna věčným bloumáním Philipa Winthropa po Usherovic rodinném sídle. Chodí, chodí, pak si popovídá s Roderickem či komorníkem a zase chodí, chodí a nebýt konce, tak tam asi chodí dodnes...

"Mzda strachu je asi nejlepším thrillerem světové kinematografie, protože jeho napětí nevychází z konstrukce, ale ze skutečnosti." Britský filmový publicista Basil Wright, 1972. Za sebe jen dodám, že toto tvrzení platí i po dalších více jak pětadvaceti letech. A je to lepší i předlohy, o které se také nedá mluvit jinak než v tom nejlepším.

Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více upřímného, lidského a do zákulisí "Hrádečku" jdoucího. Něco ve stylu jeho knihy Prosím stručně. To je pohled do prezidentské kuchyně. Tohle ne. Občan Havel totiž ve výsledku není o Havlovi politikovi, ani o Havlovi dramatikovi, ani o Havlovi "muži z lidu v úřadě" a již vůbec ne o obyčejném občanu Havlovi. A vinu bych hledal v tom, že Pavel Koutecký neměl možnost svůj dvanáct let natáčený materiál sestříhat. Nechci vzbudit dojem, že je výsledek nezajímavý či snad nudný. Není. Jen je o půlhodiny delší než by se slušelo a je v něm překvapivě málo momentů, které takříkajíc uzemní (Zeman, kauza Lucerna, pohřeb Olgy, úřednická mašinérie EU "vs" válka v Albánii a pár dalších). Zároveň je až příliš vidět, že se Vašek nedokázal s kamerou zcela sžít. Občana Havla bych přes všechny zápory doporučil (ideálně na televizní obrazovce), byť dělá Havlovi spíše medvědí službu. Pobaví totiž, svým rozsahem a necenzurovaností je až výjimečný, upřímně se několikrát od srdce zasmějete (otcovské oprašování Klause vejde do Zlatého fondu), něco se i dozvíte, ale trvalejší hodnotu tu nehledejte. Není to totiž ani ryba ani rak. A je jedno zda je vám osobnost Havla odporná či mu nasazujete automaticky svatozář. Snad jen pokud je vám ukradený, tak nemá smysl se tímto počinem zaobírat. Tady si každý to své najde, ale nebude toho mnoho. Výsledné hodnocení spíše odráží mé zklamání nad tím jaké to bývalo mohlo být než skutečné kvality Občana Havla jako dokumentu. PS - Mohlo by být zajímavé, vzhledem k množství materiálu, se za pár let s určitým odstupem ponořit do archivu a zkusit to sestříhat jinak. Lépe.

See No Evil. Komorní thriller hitchcockovského střihu situovaný do jednoho malého bytu. Oni něco chtějí, ona netuší, že to má. A jen tak mimochodem je slepá a s nezahojeným traumatem z nedávné minulosti. Výborné dialogy, promyšlený plán a napínavý závěr. Vypadá to v zásadě na sice nadstandardní, ale relativně běžný žánrový snímek, že? Co tedy dělá zrovna tento thiller výjimečným (krom toho, že je inspirací pro Fincherův Úkryt)? Audrey Hepburn, Richard Crenna, ještě jednou Audrey Hepburn, scéna s bavlněným šátkem a konfrontační momentky Richarda Crenny s, jak jinak, Audrey Hepburn. A ani ten Alan Arkin tu není pouze do počtu.

"Uděláme z něj krmení pro blitkošváby." Věřím, že se tvůrci při natáčení výtečně bavili. Škoda, že pocit zábavy nedokázali přenést i na diváka. Vizuálně i hudebně to není vůbec zlé a během těch pětadvaceti minut se nijak zvlášť nudit nebudete. Nebýt dialogů a rádoby hlášek, tak se to možná dalo považovat i za zdařilý počin. S nimi jsou však Skeletoni naprosté dno ubohosti. Pokud ty kecy byly zamýšleny jako humor, tak to vtipné není ani trochu. Pokud snad byly myšleny vážně, tak... No raději si takovou hrůznou možnost vůbec nebudu představovat. Celkově je tu pár dobrých momentů (především ke konci) a být to kratší, s větším tahem na branku (vynechat televizní úvod a kompletně vystřihnout trapnou zhulenou posádku auta) a bez těch hlodů, tak to bylo snad i dobré. Snad...

Je čas udělat dobrému vkusu pápá... Nacházet se ve vývojové fázi do osmnácti měsíců jsem z té tsunami pestrobarevných šišlajících skvrn pravděpodobně v sedmém nebi. Pravděpodobně.