DaViD´82

Ano, "reálný svět soužití animáků a lidí" mohl být promyšlenější a dotaženější. Ano, detektivní zápletka je jak z běžné epizody originálu spíše než nosný materiál na celovečerák. Ano, jednorázových nápadů a cameo rolí jsou taková kvanta, až se to postupem stopáže ohraje. Jenže zároveň to odsýpá, co chvíli je tu vydařený vtípek, chemie staré party tu je a funguje to stejnou měrou pro dospěláky, kteří Rychlou rotu pamatují, stejně jako originálu neznalé caparty. Těžko tedy říci, zda to ocenil více synátor či já, ale bavili jsme se oba. Nadčasová klasika jako seriál (či Králík Roger, který je toho předobrazem stejnou měrou) z toho nebude, ale to neznamená, že to není zdařilé. Protože je.

Svého času byl třasklavý Figův přestup, při kterém vzniklo hodně zlé krve, jistým pomyslným milníkem (nejen) pro španělský klubový fotbal; a začátek Perézovy galácticos éry. V tomto ohledu jde o solidní dokument o tom, proč tomu tak bylo. Je to čistě pro fotbalové našince zajímající se o zákulisí. I tak tu nezazní nic, co by pamětník již nevěděl. Ovšem podařilo se před kameru dostat veškeré zainteresované; co jméno to pojem. Nejzajímavější je, že i po více jak dvou dekádách mají stále někteří zapotřebí mlžit, lhát, přikrášlovat a zahrávat do autu svá tehdejší pochybení a nedodržování slibů. A tak je z toho taková dokurašomoní směska verzí v podobě výukového videa "kterak o vás řeč těla prozradí více než slova".

Loňská Záchrana je více o nejistotě, rizicích, neznámých, motivacích a charakterech. Díky tomu, na dokument oproti celovečeráku paradoxně, funguje lépe po stránce tenze a emocí. Ovšem není to "kdo s koho". Naopak se oba počiny skvěle doplňují a má smysl vidět oba. I když víte "co a jak". Ovšem ani Howardův snímek na nedostatek tenze netrpí. Výše uvedené totiž ani v nejmenším neznamená, že by to snad nebyla odsýpající klaustrofobická pecka s perfektní technickou stránkou. Sympaticky to nesklouzne k hollywoodské přibarvené pohádce; a prostor by na to byl. Což s ohledem na to, kdo zatím stojí, je setsakra úspěch sám o sobě.

Přímočarý čirý komorní dobový survival "z bláta do louže a zase do bláta", který by obstál i sám o sobě. A tuplem pak když je funkčně, a nikoli pouze pro pozlátko, zasazen do predátořího universa. Není to bez mnohých "ale" (atmosféra měla být hutnější, sneslo by to ještě větší opření se o praktické triky místo digitálu, místy to působí jak adaptace restartovaného Tomb Raidera a angličtina se nemusela tak nadužívat), ale kdo by to řešil, když zrovna drží Lař... Ehm, Naře palce co to jde.

To se vám takhle jednou přivalí kámen, Ratatouille a dlouhoprstá na berňák a... A vznikne něco mezi Proměnou, Rickem a Mortym a Velkými nesnázemi v Malé Číně. Dle vší logiky by mělo jít o nesourodý mišmaš nedotažených nápadů, aluzí na kdeco, originality za každou cenu, stupidity, brakovosti a ujetostí². To vše dozorované někým, komu náhodou spadl do klína solidní rozpočet a echt působivý ansámbl, ale žádný producent, co by držel otěže a usměrňoval. A ono to tak i je. Jakkoli je to však nepravděpodobné (či jsme zrovna ta jedna šťastná realita "kde to navzdory všemu klaplo"), tak se, světy divte se, jedná o soudržný a pevně uchopený celek, kterému nesluší pouze lehce přepálená stopáž. Díky jisté režii, a již zmíněnému perfektnímu obsazení, to ruku v ruce zvládá předhazovat jeden bizarní výjev za druhým, stejně jako ždímat emoce v po celou dobu skvěle fungující rovině "členové rodiny si hledají cestu k sobě sama i sobě navzájem".

Melancholicky melodramatický (ne)romantický (ne)thriller, z ranku snímků "lépe se o něm mluví, než se na něj kouká". Především kvůli neopodstatněné stopáži během druhé poloviny. To pak nevyváží přesní herci ani tradičně hravá Parkova režie.

Nejsilnější stránkou je, že je to přesně jako Rick a Morty; jen o ždibec horší. Nejslabší stránkou je, že je to až přespříliš jako Rick a Morty; a navíc ještě o ždibec horší. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 |

Netopýří Stoupa a disneyovská solidní variace na Sherlocka, která však více než co jiného připomíná celovečerní viktoriánský prequel Rychlé roty se vším všudy; od animace přes zápletku, styl a záporáka až po udělátka či propojení na lidský svět.

Le Carrého špionážní ryze britská laskomina ze staré školy. Sice s bandou břídilů, budižničemů a nemakačenků jako agenty, ale komedie to v žádném případě není, jasný pane. Ne že by se nevyskytly odlehčené suše břitké momenty, ale v jádru je to regulérní špionážní drama, kde by se Lamb se Smileym mohli potkat a nepůsobilo by to vůbec nepatřičně. Mick Herron evidentně chová le Carrého v až náboženském obdivu; a je to sakra znát na postavách, zápletce, stylu komunikace, mlžení, naznačování a nevyřčeném mezi řádky. Jenže to neumí náležitě vygradovat a tak to po vynikajících dvou třetinách (alespoň v rámci první řady) v závěru spíše dojíždí na volnoběh více než co jiného. Což je škoda, ale zároveň velký příslib do budoucna, protože to stojí na charakterech, a ty nosné nesporně jsou. Samozřejmě v čele s Gary "užil jsem si Smileyho, tak si náležitě plnými doušky o to více vychutnám i jeho povalečskou věčně nakvašenou verzi" Oldmanem. | S1: 4/5 | S2: 4/5 |

Začne to jak Griswoldovic, pokračuje to jak Vlastníci a nakonec je to výpověď o rozpolcenosti americké společnosti skrze žabomyší půtku dvou pokryteckých, svou "pravdou" zaslepených, prolhaných stran.