DaViD´82

Neskutečně přepálené CGI béčko z guilty pleasure ranku. Což sice není úplně na škodu samo o sobě, ale k bondovkám to krutě nesedne.

Nááádherné ticho hôr... Které naruší až řádění hrdinného horolezce v Stalloneho nezaměnitelném nehereckém podání. Nezastírám, že jde svým způsobem o guilty pleasure záležitost, ale i tak kvality Cliffhangerovi nelze odepírat.

Nic zvláštního, ale oproti většině filmů s podobným tématem koukatelné. Stallone je sice strašný, ale jelikož hraje američana co fotbal nikdy nehrál, tak je to možná jeho životní herecký výkon, protože mu jeho brankáře opravdu neuvěříte ani na jedinou vteřinu.

Hele vole, kde máme smysl pro humor?

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou.

Konečně nám někdo vyjevil skutečnou pravdu pravdoucí o Elrondově radě. Jako skrytý bonus na DVD brilantní.

Duch předlohy nezůstal zrovna zachován. Ovšem věci typu drastického zkrácení, změn charakteristik postav, odklon od poetičnosti a zaměření na přírodu v (ne)prospěch akce nelze příliš vytýkat... Jsou plně pochopitelné. Zvlášť, když Jackson přinesl na plátna svou vizi, která není sice bezchybná, ale jejíž chyby drtivě přebíjí klady. Prodloužená verze je ještě o chlup lepší, ovšem na rozdíl od dalších dílů nemění ráz ani vyznění snímku. Pouze přidává nové scény pro fanoušky; a neuvidíte-li ji tak to zase až tak moc nevadí. Což je přesný opak Dvou věží.

Takový americký Jára Cimrman. Akorát i běhá. Hodně běhá. Forrestovi máma vždycky říkala tohle a támhleto. Moje máma vždycky říká, že tohle je sakra dobrý film. A já s mamkou bezezbytku souhlasím. Je to ten typ snímku, ke kterému ať přijdete v jakýkoli moment, vždy si řeknete jen tuhle scénu zkouknu a pak tuhle a... No a končí to další a další až je najednou, opět, konec. Dojemné, vtipné, smutné jako máloco jiného (zvlášť, když si jako já myslíte, že on není jeho), brilantně zahrané (nejen Hanksem) a nezapomenutelné scény snad v každé sudé minutě stopáže. Ale co to kecám, vlastně i v každé liché.

Že humor nejde ruku v ruce s pomalu budovaným napětím a hutnou znepokojivou atmosférou? Že sci-fi o invazi nefunguje pospolu s otázkami víry a osudu? Že je psaným pravidlem "pes nikdy neumírá"? Přijít Shyamalan s tímto konceptem o dekádu později, tak se mu všichni vysmějou. Jenže on s ním přišel v době, kdy byl stále ještě na svém nezpochybnitelném tvůrčím vrcholu a dokázal z něj vydolovat jeden z vrcholných thrillerů počátku jednadvacátého století. Má to jednu jedinou slabinu a to sice samotný závěr, kdy se jednou provždy prokáže, zda patříte mezi ty, kteří věří/doufají, že se vše děje z nějakého konkrétního důvodu nebo ne. Já ne a tak jsem v tak promyšleném filmu, jakým do značné míry Znamení nesporně jsou, shledal závěr (ne nutně onu "pointa" jako takovou) značně neuspokojivým a do značné míry laciným. Kdyby si to neambiciózně vystačilo se třemi (?) dny během prvního kontaktu pohledem jedné obyčejné rodiny, tak by to bohatě stačilo.

Po první projekci v den premiéry, bez předchozích informací vskutku silný i naprosto nezapomenutelný zážitek. Paradoxně od zbytku Shyamalanovy tvorby je to však pouze na dvě podívání. Pak to již není ono. Šestému smyslu chybí to, co obsahuje třeba Vyvolený, který každou další projekcí odhaluje nové a nové vrstvy. Herci v čele s Osmentem jsou naprosto přesvědčiví a pět básně na Nightovu režii ani nemá smysl. Ta je perfektní v každém ohledu. Stejně jako atmosféra. Každopádně prvotní projekce je nezapomenutelný zážitek, ne že ne (dnes již ne, když "to" každý zná i když to neviděl); a tak hodnocení nemůže být jiné než maximální.