cocrHeLL

Tyvole zlatý The asylum...

Tahle španělská vykrádačka dokáže dobře pohltit. K té absolutní nesympatii postav, která mě rušila od začátku do konce jsem se přikláněl pozitivně - o to nervózněji totiž La Casa de Papel působilo. Může se chlubit skvěle zmáknutým scénářem, kamerou i dějem, kdy se zvraty a protáčením situací divák vyloženě NEMOHL nudit, jen ho to mohlo pekelně srát. Jo, sralo mě tam takřka všechno a to dost. Srali mě tam zloději, srali mě tam policajti, taky mě vytáčeli ti poblbaní rukojmí i ten zasranej Profesor... Jenže to byl záměr a odlepit jsem se od toho prostě nemohl. Dobrá práce španěláci.

O kokuhaku jsem si nepřečetl ani řádku. Hned úvod a pojetí vypravování mě nasálo jak sací hadice vakuovýho jeřábu a vypustilo až při závěrečných titulkách. Originální příběh pomsty a taky taková sonda do labilních dětských mozků a jejich touze po zviditelnění, po získání obdivu. Touze po zviditelnění za pomoci ukončení života jiné osoby. Takhle solidní drama/thriller se jen tak nevidí.

Včerejší návštěva kina, kdy jsem přes hodinu a půl trpěl remake, mě donutilo k opětovnému shlédnutí tohoto kultu, kterému, narozdíl od o 30 let mladší nepovedené kopie, žeru každou minutu. Nádherně ztvárněná předloha s výrazným citem pro rostoucí plíživou atmosféru mě opět bavila stejně, ne-li více, jako při prvním promítání. Opět jsem si spravil náladu.

Po shlédnutí si opět a ještě více vážím toho původního, 30 let starého, ztvárnění. Ubohost. Změnám oproti předloze bych se nebránil, ale to zpracovnání mohlo být lepší. Church byl vcelku působivej, Jud nesympatickej a Zeldu neprovázela tolik ta záhadovost jak by tomu mělo být. Tvůrci se snažili tlačit na pilu už od začátku, takže vymizela jakákoli gradace a došlo tím ke ztrátě atmosféry a mému šoupání nohama. Novému Pet Sematary ne a ještě jednou ne. Prosím už žádné remaky. (Co bych mohl čekat od tvůrců, jejichž jména se pojí s druhou sérií srágory zvané Scream?)

No, od zombie seriálů dnešní doby moc neočekávám, ale tohle mělo docela koule. Musím ocenit dost zajímavou kameru (například nesestříhaná zběsilost v přestřelkách), ale atmosféra s ohledem na prkenné herecké výkony docela haprovala a logika postav a neomezený zásobník solidně mlátily do očí. Řek bych, že je to solidní nadprůměr, ale žíly to moc nepřetrhá.

Dobrá práce, pěkně chronologicky a logicky, podloženě sesumírovaný přehled o jednom z nějvětších hovad 70' a 80' let dvacátého století. Ted Bundy je jméno, které zná prakticky každý, kdo dokáže chodit, číst a počítat, přesto hromada informací mi byla neznámá a Joe Berlinger mi touto minisérií rozšířil moje částečné povědomí a časové zařazení. Tento cestopis západním pobřežím, "Real Escape Exit Game" a kurz maskování, následovaný výukou amerického právního systému mě hodně potěšil. Zajímá mě, koho si na paškál Berlinger vezme příště.

Dost jsem o tom slyšel, neočekával jsem však mnoho. Opak mi byl příjemnou odměnou. Rozhodně při pořízení lepšího vybavení domácnosti se podívám znovu, Revenant si nezaslouží být viděn na mizerné televizi a s polovičatým zvukem. Hudba v kombinaci s obrazem nádherných panoramat je naprosto strhující. Hercům jsem žral každý slovo a ani jediná minuta filmu nebyla zbytečná. Klobouk dolů!

Není to tak dlouho, co jsem dočetl knihu, film se od ní zásadně nelišil a jen ukázal, že mé vize při četbě byly prakticky totožné. Možná je to i tím, že je mi tohle téma hodně blízké, ale Touching the Void byl pro mě naprosto geniálním požitkem jak po lidské stránce, tak i po té filmové, kdy takřka každý záběr byl klenotem.

Chilská kinematografie nepatří zrovna k nejpočetnějším a musím se přiznat, že je to vůbec první film z této krásné španělsky mluvící země, který jsem vůbec viděl. Dobrá, dokument o fauně, floře a geografii Chile to zrovna nebyl, ale spíše krátký úvod do politické minulosti sedmdesátých let a jejich určitý dopad na lidskou populaci. Pinochetova vláda asi opravdu zanechala hlubokou nechuť v Chilském lidu, že mají tendence ji vrážet do Exploitation subžánru. Každopádně dost ambiciózní snímek, který mě svou filmařskou kvalitou velmi překvapil. Gore kvalitní, humáče vcelku nevídané, co se střelby týče, digitální efekty v těchto případech dost bily do očí, ale dá se to odpustit. Nelogikou kladných postav to vcelku hýřilo, ale u těchto žánrovek ji velmi často odpouštím (je pak větší zábava a záporák má tak možnost se ještě trošku ukázat). Na to, že jsem očekával spíš nějaký trošku brutálnější drama/thriller jsem byl hodně překvapen hned od první scény (mimochodem dost nevídaně brutální a nechutná, ve které figuruje maminka, synek, druhý synek a uniformované obecenstvo). Taky bych ještě rád vypíchnul onu znásilňovací scénu, která mi dost připomínala dnes již kultovní I Spit on Your Grave z 1978, kde nejvýraznější rozdíl byl v počtu zúčastněných. I přes to, že Trauma měla skoro 2 hodiny, tak Traumatizovala bez jediného pocitu nudy a Traumatizovala kvalitně.