cocrHeLL

Už delší dobu jsem si uchovával tento kult ke shlédnutí a hle zničehonic se objevil dnes na ČT... Nelze nic vytknout, jen ty duševní následky po finální půlhodině.

Tak se na to podívejme. Jeden z prvních filmů dvojice Ole Bornedala s Danem Laustsenem. Už se zmíněnými jmény je jasné, že o podivnou atmosféru a dramatický koncert audia s vizuálem nebude nouze. Příběh však trošku pokulhával a pointu zde hledat moc nejde. Je to životopisný příběh strašně divné holčiny, která moc empatie nepobrala. Tím, že děj jen tak nenásilně plynul a sympatie jednotlivých postav nenabývaly kladných dojmů, si tento snímek získal mou určitou náklonnost. Zkrátka ten film byl natolik divnej a velmi lidsky (nelidsky?) podanej, tak jsem s hodnocením moc neváhal. Mnozí po hodině vypnou, jiní si užijí onen audiovizuální zážitek. Je ovšem potřeba mít na takový snímek náladu.

Co jsem to jen sakra viděl?

Jako z devadesáti procent návštěvy kin jsem si nečetl, o čem film je, a že jdu na lesbický dramarománek jsem teda už vůbec nečekal.Upřímně řečeno na mě zapůsobil hlavně obrovský plakát ve Scale. První půle filmu mě moc nenadchla a táhlo se to jak býčí semeno. Formou to bylo rozlítané a nadchlo to převážně dobrou kamerou, záběry a „snové“ pasáže, které dokázaly dost vtáhnout. Druhá polovina byla až hororově lazená a divákovi nedovolila odtrhnout oči. Vyzdvihl bych hlavně scény v opeře a na rybníčku (v období zimním i letním (Jarním? Podzimním? Kdo ví?)). Konec teda na můj vkus trochu podivnej, ale budiž. Vcelku slušné ponuré dramíčko z Norských luhů a hájů až s Aronofskiho feelingem.

Pro fanoušky "japonských filmů dělaných pro západ", které se předhánějí ve své bizarnosti, nesmyslu a množství krve, je Tókjó zankoku keisacu bezesporu absolutní povinnost. Prozatím je to zatím absolutní top těchto bizárů, co jsem viděl - nutno podotknout, že s ohledem na total bizar japanese movies jsem zatím objevil jen špičku ledovce a takových šíleností jsem viděl jen ze pár. Každopádně mě překvapilo, že to mělo i příběh, až mě to šokovalo. "Inženýři" byli suprový zrůdičky, dost originálně zmutovaní (nechyběly mutace choulostivých partií, což nesmí v takovém filmu chybět). Záběry mě taky dost překvapily - od takého bizáru bych čekal nějakej šunt. Závěrem bych řek jednu věc - přestože jsem byl na promítání ve Scale, tak tam byly reklamy! Kupodivu ale nebyly otravné :D

Dnes je to 5 dní po shlédnutí tohoto filmu v rámci Severského podzimu v Brně. Prakticky jsem netušil, na co že se to vůbec chystám. "Pré ňáké Dánské drama"... Okay, sžíravost, emoční vypětí, zatlačování pěstí do sedadel a absolutní odpor k hlavním "záporným" protagonistům jsem očekával. Ale že mě to bude provázet ca. od druhé minuty až po závěrečné titulky, to jsem nečekal. Larse Mikkelsena bych rád přirovnal k nějaké odporné pekelné stvůře, ale i sám satan vedle něj vypadá jako obtloustlé koťátko. Perfektní výkon všech zúčastněných a vyzdvihl bych právě zmíněného Larse a oba bratry, kolem kterých se tento drásavý příběh motá. Pokud jste hodně empatičtí a citliví, tak nedoporučuju bo dobrovolně poletíte z promítacího sálu, jak stydlín ze swingers party.

Jihokorejská animovaná zombárna? Why not? Takhle "znepokojivý" film jsem dlouho neviděl... Celé to působilo trhaně, nervózně a ta animace tomu jen přidala.. povedené!

Absolutní bomba... to jsem rád, že se v našem malém státečku objevil sitcom, který za to opravdu stojí... „inspirováno Českou republikou“

Já toho Parka absolutně zbožňuju... Jeho způsob vyprávění a jeho nenásilná práce s časovou linií mě pokaždé rozseká. Komorná je poněkud jiný snímek, než jeho předchozí filmy, které jsem měl tu čest vidět, především díky zasazení do nedaleké minulosti, jež tomu dalo mírně DeSadeovský rozměr.

i při této relativně krátké stopáži bych poprosil jejich tvůrce o dvacetiminutouvou cut verzi... potom bych uvažoval o kladnějším hodnocení...