messi@h

Scénárista (a možná i režisér) je evidentně obdivovatel "Vykoupení z věznice Shawshank". Jenže pokus vytvořit něco podobného mu nevyšel. "Vykoupení..." není zrovna můj oblíbený film, ale uznávám, že oproti Peklu je aspoň o dvě třídy lepší. Peklo ho navíc až moc okatě vykrádá - scény homosexuálního zneužívání spoluvězňů, konec kdy se vše dostane na veřejnost, dokonce černošský vypravěč (proč proboha černoch v ruské věznici?). Navíc mi podobně jako několika dalším zdejším uživatelům připadá, že film se zapomněl někde v době studené války (zvěrstva páchaná beztrestně na amerických vězních). Ve filmu vlastně chybí jediný skutečně kladný Rus, všechny kladné postavy jsou Američané.

Nechápu to vysoké hodnocení. Předchozí "Hrdina" se mi celkem líbil, i když z něj bylo cítit, že vizuální stránce ustoupila duše. Ovšem tohle je vážně špatně natočené, zejména konec podráží filmu neuvěřitelně nohy. Jak mi říkala kamarádka, co "Klan" viděla přede mnou - člověk by nejradši vstal a zamordoval je sám, aby už PROBOHA nevstávali z mrtvých. To opakované zmrtvýchvstání film překlápí až k parodii - ale to je jen taková "třešnička" na dortu od pejska a kočičky...

50 %. Mohlo to dopadnout daleko hůř, ale nedokážu dát víc než 3 hvězdy jenom z toho důvodu. V tomhle filmu bohužel není vůbec nic, co by člověka zaujalo. Přesto jsem rád, že na odpad zralý není.

Lost Highway je neobvykle rafinovaný film. Jeho rafinovanost spočívá v tom, že vám režisér nikde výslovně neřekne, že celý příběh sledujete očima šíleného hlavního hrdiny. A o to je celý film věrohodnější - šílenec přeci také netuší, že je šílený, i když náznaky tu jsou. A proto je marná snaha logicky si vyložit celý film. Vždycky vám bude nějaká část příběhu překážet, přebývat, nezapadat. A o to Lynchovi zřejmě jde - nemůžete předpokládat, že svět očima šílence bude mít logiku. Pro šíleného člověka není podstatné, co se děje doopravdy - pro něj je skutečné to, co se odehráva uvnitř jeho mysli.

Že někdo píše vtipné recenze a je hororový nadšenec bohužel neznamená, že vyplodí zabavný film (nebo třeba takovýhle kraťas). Nechápu to vysoké hodnocení - je to nudné, trapné, infantilní. SamShady to asi vyjádřil nejtrefněji.

Pro mě druhý nejlepší katastrofický film - po Skleněném peklu.

Italštinu pro začátečníky jsem viděl asi před půl rokem, a už si skoro nepamatuji, o čem to bylo. Jen vím, že ve mně film nezanechal žádné dojmy a že ho už nepotřebuji znovu vidět. Dogma 95 je sice zajímavá věc, ale... Podle mého názoru jde prostě jen experiment, jaké výrazové prostředky může filmař opomenout a jak se to projeví na výsledku. A bohužel se většinou projeví plochostí, s jakou na vás film působí. Dokonalým příkladem je třeba absence scénické hudby. Vytvořit z tohoto pravidlo je podle mě zcestné. Scénická hudba je prostředek vyjádření pocitů, prostředek pro vtažení diváka do děje, přiblížení pocitů hlavních hrdinů, který výborně využívá např. David Lynch - a jeho snad nikdo nebude obviňovat z mainstreamovosti. Co bude příště - barevné filmy jsou špatné, je třeba točit jenom černobíle? Dogma 95 a jeho produkty jdou prostě nějak mimo mě.

Tenhle komentář píšu poté, co jsem viděl jinou adaptaci P.K.Dicka - Temný obraz (2006). Total Recall ve srovnání s ním vychází jako jednoznačný vítěz. Dokazuje, že když chcete zachytit paranoiu Dickových knih, můžete se kupodivu úplně vykašlat na formu a natočit film klidně i jako adrenalinovou akčňárnu. Když jste ale dobrý režisér a máte dobrý scénář, tu paranoiu tam stejně propašujete a to víc než úspěšně. Kdo z diváků dokáže po shlédnutí Total Recallu odpovědět na otázku - odehrávalo se to jen v mozku hlavního hrdiny nebo se to dělo ve skutečnosti? Pokud to byla skutečnost - proč na začátku filmu v Recallu tak přesně hrdinovi předpověděli, co zažije? Proč byl obrázek virtuální dívky, kterou si pro svou "dovolenou" vybral, totožný s dívkou, kterou pak skutečně potká? Proč je skutečnost tak bombasticky neuvěřitelná ("...a nakonec zachráníte celý Mars."). Total Recall samozřejmě nedosahuje kvalit Blade Runnera, ale je to skvělý film.

Bohužel, tenhle film měl být o paranoie, ale není, i když se tak zoufale snaží tvářit ze všech sil. Cokoli opravdovou paranoiou zavání, to zůstává nedotažené, na povrchu. Hlavním motivem Dickova příběhu je přeci hlavní hrdina, který nejen vlivem drog ale i světa ve kterém žije, je ochoten podezřívat sám sebe (více viz skvělý komentář uživatele Iroquaise). Tento motiv je ale zoufale nevyužitý. Jak scénárista tak režisér se ho zřejmě zalekli, takže ho sice asi na dvou místech nakousli, ale tak nešikovně, že pokud neznáte předlohu, tak vám to ani nemůže dojít. Místo toho se tvůrci zaměřili na paranoidní rozhovory sjetých feťáků, které jsou ale pro vlastní příběh naprosto podružné, nikam ho neposouvají (klasickým příkladem budiž scéna s kolem koupeným za 50$). Z paranoidní SF se tak stal jakýsi patvar alá Trainspotting. Vizuální stránka je zajímavá, ale nabízí se otázka, jestli by nebylo jednoduší a levnější film rovnou nakreslit bez mezifáze s herci... 55%

Podle mého názoru příjemná krimi komedie zasluhující hodnocení 70%. Myslím, že tenhle snímek při zdejším nízkém hodnocení dojel na stádnost uživatelů. Film měl špatné hodnocení kritiky – zrubejme ho! Ostatní ho hodnotí špatně – hrrr na něj! Přitom film obsahuje sympatickou dávku nadhledu a sebeironie (hlavními hrdiny nejsou žádní superhrdinové chrlící hlášky, naopak to jsou policajti, kteří ani moc netouží policajty být), sympatičtí jsou i oba hlavní hrdinové, vtipy fungují – co víc od krimikomedie chtít? Největší slabinu bych viděl ve velice pomalém rozjezdu, zhruba první čtrthodinu se film docela vleče.