messi@h

Být Elle o půl hodiny kratší, byl bych spokojenější. Kdybych hodnotil podle toho, jak jsem se bavil, musel bych dát okolo 50 %. Ale na druhou stranu je to velmi neobvyklý film s neobvyklou hlavní hrdinkou, který byl na pár místech opravdu znepokojivý a měl i docela atmosférické okamžiky. Takže tak 60 % až 65 % si asi zaslouží.

Verhoeven je často trochu neuchopitelný, ale je to součást jeho přirozenosti a právě proto ho mám rád. V Hvězdné pěchotě vytvořil ad absurdum dotaženou SF satiru, která je ale zároveň neuvěřitelně zábavná a obstojí i jako kvalitní hardcore SF. V Černé knize zase nenatočil "běžný" válečný film o utrpení židů. Naopak, je to takový zvláštní mišmaš válečného filmu o židovské tématice, dobrodužné kovbojky a romantiky s pár erotickými okamžiky. Skoro bych řekl, že jsou to Hanební pancharti po Verhoevensku. Dívá se na to dobře (i díky půvabům hlavní hrdinky), ale filmu chybí větší hloubka, která by z něj udělala nezapomenutelný zážitek. Silné momenty válečných a poválečných tragédií zůstávají spíš na povrchu a proplují až moc rychle, než aby v člověku zanechaly hlubší emoce. A to je podle mě v tomhle případě škoda, protože spousta momentů ve filmu by na to ambice měla. Jako zápor taky vidím nedostatečnou prokreslenost motivů postavy Müntze - v některých okamžicích jeho chování nemá úplně logiku a jak tady výstižně napsal někdo jiný - jen jeho dlouhé upřené pohledy to nezachrání. I dráždivá erotika, která je pro Verhoevena  určitou obchodní značkou, je tentokrát naznačená jen letmo a nevzrušivě. O Verhoevenovi se často říká, že je pro Evropu moc americký a pro Ameriku moc evropský. Bohužel, v Černé knize převážila ta americká zábavná a odlehčená tvůrčí část a to bylo trochu na škodu. Hodnotím na slabších 70 %.

Mohlo se to zdát jako originální nápad - natočit SF horor v podstatě bez jediného slova. Ale byl to nápad nešťastný a ve výsledku působí jen rušivě. Ve filmu jsou situace, kdy je nereálné, že by nikdo nepromluvil, ale "na sílu" se v nich mlčí, protože to tak pan scénárista nebo pan režisér chtěl. Hlavní hrdinka drží basu a taky celou dobu mlčí jako zařezaná, i když se kolem ní hroutí svět. Tím se dostávám k druhému kameni úrazu - hlavní hrdinka, která v podstatě nesleze z plátna a emoční prožitek diváka tedy leží jen na ní. Pro takovouhle roli je třeba si vybrat někoho, koho si divák oblíbí a o koho se bude bát - a ne nesympatickou holku zřejmě s nějakou psychickou poruchou. Dílem je vinna osobnost herečky, dílem hloupý scénář. Nudný vzhled mimozemšťanů taky kladné body nepřidá, zajímavý byl snad jen poddruh připomínající dlouhýma nohama pavouka. Samotná kapitola je, že uchvatitelé světů si skoro nedokážou poradit s jednou autistickou holkou a ta jim celou dobu zle zatápí. Závěr nekomentuju, to je už taková ujetina ve stylu "nevím kudy kam, tak tam dám něco hodně mimo a budu se tvářit, jakože je to art".

Jako malý jsem Podivné dědictví doslova miloval. Bohužel, po dnešním shlédnutí s odstupem desítek let vidím, že už i na tomhle filmu zub času zapracoval. Pořád je to ale příjemná, mírně nadprůměrná westernová komedie s inteligentními hláškami a super sympaťáky v hlavních rolích v čele s Terence Hillem, titulní píseň je pořád zatraceně chytlavá... Ale už tomu něco chybí, nebo spíš přebývá - 90 minut by Podívnému dědictví slušelo víc, zhruba ve 3/4 se film začal už malinko cyklit a já se začal dívat na hodinky... Za mě ale stále lepší než cokoliv od herecké dvojice Terence Hill a Bud Spencer, osobně hodnotím Podivné dědictví někde mezi 65 % a 70 %. (Poznámka k dnes už legendárním původnímu dabingu - je to stará dobrá dabingová práce, hodnotil bych superlativem, až na jednu "maličkost" - už jako dítěti mi k mladému Terencovi vůbec neseděl hlas pana Brabce. I když je to skvělý herec a výborný dabér, přišel mi na Terence moc starý a typově naprosto nevhodný. A ten pocit mám i dnes. Oproti tomu pan Moravec dabující Gregoryho Walcotta je úžasný).

Natahovaná kaše po korejsku - tzn. plná naivních, nereálně dobráckých charakterů a sentimentality s táhnoucí se zápletkou. Přestal jsem sledovat v polovině třetího dílu.

Tommy Wirkola akci a masakry umí, ale v 7 životech jeho snahu bohužel podrývají dvě věci: 1. V Cestě za smířením se mi Noomi Rapace líbila, ale tady mi neseděla. Kromě strachu a vzteku herecky příliš nedávala ostatní emoce, byla nepřesvědčivá a její postavy byly jednorozměrné skoro karikatury (za což zčásti může i slabší scénář). 2. Výchozí premisa je originální a slibná, ale zároveň má jeden scénáristicky těžko řešitelný problém - hlavní hrdinky jsou ve svém bytě uzavřené jako v pasti a kdyby se s nimi chtěli opravdu vypořádat, mohli jednoduše hned ze začátku do bytu poslat víc zabijáků a bylo by vymalováno. I závěr by to chtělo originálnější a ne jen okopírovat Minority Report. Scénář je celkově dost průhledný a všechna závěrečná "překvapení" a twisty se dají snadno předem odhadnout. Naštěstí se Wirkola opravdu snaží, takže díky neustálé akci nemá divák čas se v nedostatcích scénáře příliš rýpat. Docela dobrý film je to tedy především díky Wirkolovi, ale tím nejlepším od něj zatím pro mě zůstává Cesta za smířením. P.S. Pokrok filmových triků je fascinující - scény, ve kterých se Noomy Rapace vyskytuje vícekrát (někdy dokonce 7x) působí naprosto přirozeně. Dokonce tak přirozeně, že člověku skoro ani nedojde, že takovéhle triky by ještě před 15-20 lety byly opravdu problém i v drahém filmu.

Ono ani tak nejde o to, že pointu s manželkou jsem odhalil prakticky od začátku - když se člověk dívá poněkolikáté na svůj oblíbený film, taky už zná pointu a přesto si film užívá. Problém Session 9 je, že se celou dobu všichni aktéři chovají jako po lobotomii, dialogy drhnou a celkově nic nedává moc smysl. Parta dělníků musí v šibeničním termínu stihnout špinavou práci - ale přesto z filmu mám pocit, že hlavně klábosili (bohužel o ničem zajímavém) a lelkovali. Nalezené nahrávky terapií zprvu probudily příjemné očekávání, ale nakonec nepřinesou nic pořádného a nikam negradují. Celkově mi Session 9 přijde jako nepovedený levný film, ve kterém se ocitla jistřička atmosféry spíš omylem než skutečným umem režiséra. Což zamrzí o to víc, že byla trestuhodně nevyužitá ohromná astmosférická budova bývalé psychiatrické léčebny.

Oproti geniálnímu westernu Hodný, zlý a ošklivý je tohle už dýchavičné a zahleděné samo do sebe, filmu by prospělo zkrácení minimálně o 45 min. Dějová linie s Claudiou Cardinale podle mě nemá hlubší smysl kromě toho, aby ve filmu byla romantika a aby Claudia mohla očima viset na Charlesi Bronsonovi. Bronsonova postava se sympaťákovi Blondiemu Clinta Eastwooda z dolarové trilogie nerovná ani zdaleka, jeho nekonečně natahované hraní na harmoniku i v naprosto nevhodných okamžicích mi lezlo na nervy a harmoniková melodie, ač sama o sobě dobrá, je nadužíváním za chvíli otravná. Nevím, jestli je to tím, že většina melodií ve filmu je zprofanovaná omíláním a citováním všude možně, ale tentokrát mi hudební doprovod Ennia Morriconeho přišel často rušivý. Hlavním kladem filmu pro mě byl přesný Henry Fonda. Cheyenn Jasona Robardse je sympaťák, ale scénáristicky nepříliš realistická postava.

William Euband mě zaujal výborným podmořským hororem Underwater, jeho Paranormal Activity: Next of Kin se mi líbil taky. Takže jsem si řekl, že si sám pro sebe zmapuju všechny jeho filmy. Bohužel u Signálu z neznáma neplatí do třetice všeho dobrého, poprvé jsem byl zklamaný. Film bych tipoval spíš na prvotinu, je v něm na jednu stranu hodně upřímného nadšení ze SF a hororového žánru, ale na druhou stranu je tady taky znát režisérská nezkušenost a nezralost. Celý Signál z vesmíru na mě působil, jako když si fanoušek SF a filmů od Lynche a hororu Dark City natočí podle vlastního scénáře svůj napůl amatérský film, jen s trochu lepšími triky. Jedna hvězda za snovou nereálnou atmosféru, která provází většinou filmu - bohužel ale často přechází až do zmatenosti.

Nejsem hardcore fanoušek Indyho, ale většina filmů s ním mě baví a Křížovou výpravu považuju za skvělý film. Vcelku se mi líbila i Křišťálová lebka (až na infantilní tarzanovskou scénu "Shia LaBeouf se houpe na liánách" a pár nepovedených triků), a tak jsem Fordovi přál důstojné rozloučení s Indym. Bohužel jsem Nástroj osudu po cca hodině vypnul, protože jsem se nudil. A říkal jsem si, že byl opravdu retardovaný nápad natočit pátého Indyho s osmdesátiletým Fordem jako jednu velkou honičku, snad ještě akčnější než předchozí 4 filmy. Nejen že starému Fordovi nevěříte neustálé běhání a srážení protivníků pěstí, ale ještě je to natočené tak špatně, že střihy se zaskakujícími kaskadéry úplně bijí do očí a reálného nedigitálního Forda za první hodinu snad neuvídíte jedinkrát opravdu běžet, byť na pár vteřin (což chápu, v jeho věku - ale to se vracím k tomu proč vůbec natočit pátý díl jako nekonečnou honičku). Propojení diváka s Indianou je tedy nulové. Triky jsou taky na špatné úrovni a chvílemi jsem si při sledování filmu ve vysokém rozlišení nebyl jistý, jestli se nedivám na kinorip, tak ošklivý je místy obraz. Za světlou stránku triků považuju omlazení Forda ve scénách z minulosti, které vypadalo za mě přirozeně. Hodnotit bodově nebudu, z úcty ke slavnému hrdinovi, jehož příběh bohužel dostal nepodařené zakončení. Pro mě bude Indiana Jones už navždy quadrilogie.