krib

Film Exekutor v kabaretu z roku 1933 natočil režisér Robert Zdráhal (současně napsal k filmu námět a scénář), což byla jeho jediná práce ve zvukovém filmu. Hlavní roli ve filmu hrál Ferry Víšek, který byl známý tím, že to byl imitátor Vlasty Buriana, a i v tomto filmu Buriana imitoval (Víšek se ve filmu objevil už v roce 1932, a to v komedii Šenkýřka „U divoké krásy"). Tato situační fraška měla premiéru 18. května 1934 a v premiérovém kině Olympic se hrála jeden týden.

Třináctý díl s názvem "Romance o nenápadné paní" (1956) byl zpracován autory Janem Kovářem, Františkem Ditrichem, Leošem Jirsákem a Jiřím Sequensem podle skutečné události, která se stala v roce 1956 na nádraží v České Třebové. Hlavní podezřelou – pokladní Růženu Vavřínovou (v seriálu pod jménem Eva Vondrová ji představovala Gabriela Vránová) – vyšetřoval major Václav Fürst (v seriálu Jan Zeman Vladimíra Brabce) z Bezpečnosti na železnici Česká Třebová.

Pro úlohu Staré autoři filmu zpočátku zvažovali i herečku Danu Medřickou.

Slavná „Balada o deliriu tremens“ ve skutečnosti nebyla slavné kabaretní číslo Vlasty Buriana. Pravdou je, že text k této baladě napsal sám autor předlohy – divadelní hry – Jiří Verner speciálně pro film těsně před natáčením v ateliérech na Barrandově. Podle svědectví Vernerovy manželky Blaženy se Vlasta Burian (Kryštof Rozruch) celou baladu naučil nazpaměť za pouhé dvě hodiny a ihned ji s Jaroslavem Marvanem (MUDr. Osvald Bruner) a Karlem Lamačem natočili. Už nikdy jindy Burian tuto baladu veřejně nerecitoval (ani na divadelních či estrádních scénách).

Ve scéně schůze učitelského sboru ve sborovně po zastřelení studentů měl Václav Lohniský (profesor Richter) pronést větu: „To máte z té vaší masarykovštiny!“ Na zásah politických a filmových činitelů musel být výrok upraven na: „To máte z té vaší rebelanštiny!“

V záběru, kdy se Evžen Novák (Miloš Kopecký) baví s pracovnicí komparzního rejstříku (Stella Májová), visí na zdi za Milošem Kopeckým plakát k filmu Karla Kachyni Robinsonka (1974) a plakát k filmu Dušana Kleina Případ mrtvého muže (1974).

Film v premiérovém uvedení vidělo dva a půl miliónů diváků.

Pro film bylo zapůjčeno několik historických relikvií z pardubického muzea.

První reakce Rudolfa Hrušínského na nabídku zahrát si titulní roli Karla Kopfrkingla byla odmítnutí. Nechal se ale Jurajem Herzem přemluvit.

Film byl natočen podle divadelní hry Karla Krpaty „Mistr ostrého meče“.

Film stál na tu dobu závratných 6 513 000,- protektorátních korun
Položky:
námět: 119 000,-
hudba: 115 000,-
obsazení: 870 000,-
štáb: 639 000,-
ateliér a laboratoř: 2 829 000,-
materiál: 291 000,-
výprava: 550 000,-
exteriéry: 490 000,-
doprava a pojištění: 190 000,-
poplatky, režie, výrobní skupina aj.: 420 000,-

První česká věta zazní až v jedenácté minutě filmu.

Slovo Krakatit zazní ve filmu více jak 45krát!

Film roztočil Josef Rovenský, ale po dvou dnech podlehl dlouhodobé nemoci. Miloš Havel však režii svěřil začínajícímu režisérovi Otakaru Vávrovi, který za pár dní přepsal scénář, přeobsadil některé role (skladatele Jimeše měl původně hrát Rolf Wanka a umývačku Barču Darja Hajská) a nechal přestavět všechny kulisy.

Původně měl místo Františka Filipovského hrát roli tramvajáka Ladislav Pešek. Z časových důvodů však roli musel odmítnout. A tak umělecký poradce filmu Jaromír Pleskot přišel s nápadem obsadit Františka Filipovského.

Film měl původně režírovat Jiří Krejčík, ale po jeho neshodách s Janem Werichem se režie ujal Martin Frič. Krejčík viděl hlavní důvod konfliktu mezi ním a hercem v tom, že chtěl, aby Werich hrál méně teatrálně, ten se však bál, že bez toho nebude film vtipný. Krejčík měl také pro některé role vybrány jiné představitele: magistra Kelleyho měl ztvárnit Karel Höger (ve filmu Jiří Plachý), záhadnou dívku Sirael Irena Kačírková (Nataša Gollová) a Honzu Skotáka alias Ernesta Alessandra Scottu Saša Rašilov (František Černý). Krejčík byl také autorem necelé desetiny scénáře.

Slavnostní premiéry se zúčastnila i samotná Adina Mandlová, která se čerstvě vrátila z exilu. O premiéře, na kterou ji přišel pozvat sám režisér Vít Olmer, prohlásila, že to byl spíš binec.

Místo Vladimíra Borského měl původně roli Maxe hrát Stanislav Strnad, ale kvůli onemocnění očním katarem musel odstoupit. Strnad ve filmu nakonec debutoval až v roce 1937.

Jediný nedochovaný (a zároveň první) film Vlasty Buriana. Byl to taky jediný film, kde se setkal Burian se svým konkurentem Ferencem Futuristou. Burian s nezvyklou maskou, s lidovým humorem (prý tam mělo být cosi s bednou syrečků) a jedinou ženskou úlohou ztělesněnou Anny Ondrákovou.

V záběru svlékající se zfanatizované táborské ženy (Blanka Waleská) je vidět ramínko od podprsenky, která v 15. století ještě neexistovala; na poradě před bitvou na Vítkově má Jan Žižka (Zdeněk Štěpánek) v jedné scéně před sebou na stole červenou čepici lemovanou kožešinou, ale následně má před sebou místo čepice železnou přilbu; při útoku na Vítkov kopne jeden z jedoucích koní do velikého kamene, a ten odletí jako pírko; Jaroslav Vojta, který hraje ve filmu Šimona „Ohnivce“, se účastní bitvy u Tábora a je zabit jako fanatický Pikart na Příběnicích, ale vzápětí bojuje opět živý na pražském Vítkově.