Jirka_Šč

Tři krátké filmy o boji těch, kterých si nikdo nevšímá. Třetí je nejlepší. Vypráví příběh neviditelného muže. Všude jinde by neviditelnost nositel využil například na to, aby si něco ukradl, v Japonsku ne. Dotyčný žije obyčejný život, bojuje s nedostatkem, přehlížením ostatních a problémem vlastní nízké hmotnosti. Kruté, ale výborné. 85 %. Druhý film je zajímavý pohledem na děti s potravinovou intolerencí. 60 %. První film je o miniaturních lidech žijících na dně potoka s věčným rizikem sežrání hladovým pstruhem. Příběh je vlastně celkem o ničem, ale zajímavě ztvárněn. Tekoucí voda je při pohledu zhora naprosto dokonalá. 67 %.

Jedním slovem: Autentické. Sledujeme chlapa po padesátce s dvěma dcerami, kterým ne zcela rozumí a velmi chce s nimi navázat vztah. Současně řeší zodpovědnost za půdu, která mu byla svěřena a lásku k ženě, která se s ním chtěla rozvést, ale po nehodě je v kómatu a umírá. Je to celé velmi lidské a film nic nezakrývá. V jedné scéně například George Clooney utíká. Většina tvůrců by běh hlavního hrdina zobrazila cool, tento film vůbec. George Clooney má na nohou škrpály (které na Havaji nosí evidentně každý) a jeho běh vyznívá komicky smutně. Celý film statečně přijímá kritiku, kterou mu různí lidé hází na hlavu, protože obhájit se a vyslovit pravdu by vůči těmto lidem bylo kruté. Je to chlap, který dělá, co považuje za nejlepší. Trpí, ale bojuje. Snaží se chápat ostatní. Snaží se být férový k ostatním. Má můj velký respekt. ■ Desetiletá Scottie mi byla velmi sympatická - připomínala mi bezprostředním chováním Alexandru, jednu z mých vlastních dcer. ■ Ani postava, která by mohla být negativní, není v The Descendants bez lidskosti - ano, je docela zbabělec, avšak upřímný. ■ Při sledování mi došlo, že je film velmi americký - ukazuje americký individualizmus. Lidé žádají řešit své problémy bez ohledu, že někdo jiný prochází těžkou životní situací - oni sami jsou na prvním místě. Lidé cpou jiným své názory a žádají, aby se tito těmito názory zabývali. Jiné, než u nás. I v tomto je film autentický.

Staré, zlaté, uletěné časy hongkongského filmu, kdy se béčkové šílenosti tvořily se srdcem a na závěr se bouchnul přehled nepovedených záběrů!

Nikdy jsem neviděl jedinou Godzilu. Důvod, proč jsem si pustil tento nejnovější počin, se jmenuje Rjúnosuke Kamiki. Představte si, že by Tomáš Holý žil, vyrostl, bylo mu 30, stále by točil filmy, stále by ho to bavilo a stále by na sobě pracoval. Jak dobrý by mohl být? Tak toto je přesně Rjúnosuke - první roli dostal v pěti letech a za jeho seznam filmů a seriálů by se nemusel stydět ani herec na prahu padesátky. Postava zbabělého pilota, pro kterého válka neskončila, kterého budí ze spaní sny o mrtvých a který si přestává být jist, co je sen a co realita, je v jeho rukou dokonalá. Potěšili mě další velmi schopní herci, například Sakura Andó, která vystihla zprvu zahořklou a obviňující sousedku. Nemenší poklona však patří tvůrcům, kteří ke Godzille přistoupili archaicky, klasicky a japonsky a s nízkým rozpočtem vytvořili výborný film zasazený do traumatizované japonské společnosti po druhé světové válce.

Mám za sebou Palm Springs, Mapu dokonalých maličkostí, líbilo se mi Na hraně zítřka, viděl jsem Zdrojový kód a dokonce i Princeznu zakletou v čase, ke "Dni sviště", této pramatce - australopitékovi časových smyček, jsem se však dostal až nyní. Kdyby nic jiné, vysoké hodnocení si film zaslouží už jen proto, že byl první, naštěstí však jde o víc. Časová smyčka je vždy velmi vděčné téma, Bill Murray je však nádherně cynický, nespolečenský a hnusný. V žádném z jmenovaných filmů neprošel hlavní hrdina tak hlubokou katarzí. Ano, katarze byla vždy, nikdy však z takové hloubky. Proto si Na hromnice o den více své maximum zaslouží.

Věděli jste, že při objevu terakotové armády žádná ze soch nestála a skoro všechny byly rozbity na kusy? ■ Příjemné překvapení. Dokument se víc než samotné terakotové armádě věnuje související historii vzestupu, krutosti a pádu první čínské dynastie. Vychází ze Zápisků historika (Shǐjì), které spojuje s konkrétními archeologickými nálezy. Dozvěděl jsem se docela dost nového. Pokud mám kritizovat, pak čínskou snahu ukazovat věci perfektnější, než jsou - například efektně pravoúhle zarovnané terasy ve vykopané jámě hrobky. ■ P.S. Ústřední hrobka Čchin Š’-chuang-ti ve tvaru pyramidy nebyla dosud otevřena.

Dávám 4 hvězdy, ale budu kritický. Film je podle životního příběhu skutečného profesora na vysoké škole, který v utajení pracoval pro policii jako falešný nájemný zabiják a kterého práce dostala do vězení šest desítek objednávatelů vraždy. Toto vše je zajímavé a super. Ale (SPOILERY AKO SVIŇA AŽ DO KONCE!!!): V okamžiku, kdy tvůrci film vylepší krásnou klientkou (ve skutečnosti ji doopravdy od úmyslu odradil, ale vztah s ní neměl), začne příběh skřípat. Paradoxně mi vůbec nevadí, že je v žánru na ČSFD uvedeno "Akční / Komedie", ani jedno není pravda a nejvíc by sedlo označení "Psychologické". Psychologie je totiž ve filmu dost super a pokud něco vyzdvihuji, pak Glena Powela, který ji v roli falešného zabijáka bohatě využil. Jenže pak se objevila Adria Arjona a s ní přišlo dilema. Já jí totiž v mnoha chvílích jako ženě nevěřil. Nemyslím, že byla náhoda, že její manžel uzavřel životní pojistku. Ona manipuluje. Trénuje střelbu, zjišťuje, kam trefit, náhodou vezme svého přítele na místo, kam chodí její manžel, následně manžela zastřelí a Glen Powel ji zachrání, ještě kvůli ní spáchá vraždu a žijí spolu i s novými malými dětmi šťastně, dokud neumřou. Jako vážně - vy bystě někdo šli s takovou ženou? Bez ohledu na vzhled - ruce od ní pryč! Manipuluje, domnívá se, že sbalila nájemného vraha, používá ho jako štít - a láska na konci vše převálcuje? S takovou bych si dlouhodobě nebyl jist vlastním životem!!! Za černý, žulový náhrobek sex doopravdy nestojí!!! (teda, leda byste věděli, že to je poslední příležitost k sexu ve vašem životě) Takže tak. Dávám 4 hvězdy, protože se jedná o film, který má potenciál rozproudit diskusi, je dobře zahrán, za průměr bych ho neoznačil a ano, Adria Arjona doopravdy zajímavě jedná a vypadá.

"Popelka zůstane Popelkou, jen má občas hezčí šaty." ■ Překvapivě to vůbec není zlé. Harriet je šikanovaná ve škole a aby něco změnila, rozhodne se přijmout nabídku modelingové agentury. Rychle však zjistí, že úspěch neznamená život v růžovém světě a tlaku, který jako šikanovaní cítíte, se člověk zbavuje jen velmi, velmi těžko. A právě tady je síla britské minisérie - příběh se neodvíjí pouze podle stokrát viděných šablon. Říkal jsem si: "teď tahle postava udělá toto a toto," a ono houby. Princ na bílém koni může existovat, zachraňovat ženu svého srdce však pokaždé nebude. Popelka/Harriet se se svými problémy musí poprat sama a nikdo neříká, že jí to půjde snadno. Tato životní realističnost se mi velmi líbila. ■ Ústřední dvojice měla příjemnou chemii a dobře se na ně koukalo, Yuji Lee byla správně cool, sympatický mi byl i extravagantní a občas cholerický "víla sudička" (na ČSFD neuvedený Emmanuel Imani). Realita módního průmyslu je sice mnohonásobně drsnější, určitou jihokorejskou pohádkovost však v tomto případě Geek Girl odpouštím. Pouze vnitřní monology hlavní hrdinky mi chvílemi nesedly.

"Neviděli jste kluka, který vypadá stejně jako já?" ■ Nejvíc vyčítám, že se na konci seriálu vysvětlí hrozně málo (doufám, že bude pokračování). Kdybych měl popsat jedním slovem, tak zvláštní. Zvláštní už v tom, jak charaktery (ne)vnímají svoji sexualitu. Občas nevíme, zda je dotyčný kluk nebo dívka - občas to neví ani on sám. Toto v postapokalyptickém, možná paralelním světě, o kterém víme hrozně málo. Netušíme ani, zda obě přiběhové linky běží ve stejné době. Souvislosti se dají pouze hádat (určité pasáže kapitoly 4 jsem si pustil dvakrát). 天国大魔境 (volný překlad " Velký nebeský démon") je občas až krutě odvážný počin, který mě držel od první epizody.

Nápaditý a zábavný filmeček. Vidět se dá tady. ■ Na rozdíl od ostatních jsem ho dnes viděl poprvé a nedozvěděl se o něm díky hvězdárnám nebo táborům, ale díky tomu, že naše dcera (16) studuje animaci. Zveřejnil jsem na LinkedInu její 20 sekundové dílo, byl tam vesmír, v pozadí letící kráva, jednomu člověku to připomnělo tohle a postrčil nás se podívat.