Jirka_Šč

Stokrát viděná romance jednoho nenávidícího se páru, ale na hlavní dvojici se celkem příjemně koukalo (chtěl jsem něco jednoduchého). Co mi nesedlo, byly vedlejší charaktery - vlastně žádný se mi nelíbil a byly spíš otravné (s výjimkou australského vikinga, který byl zábavný). Austrálie byla atraktivní, ale mohli ji využít mnohem lépe. Na druhou stranu se mi líbilo, když je tahají na laně do helikoptéry, on se bojí a ona mu zpívá. Parkrát jsem se zasmál. Když se to všechno posčítá, slabší 3 hvězdy jsou tak akorát. ■ P.S. Až s odstupem jsem zjistil, že Sydney Sweeney je ta holka z Angry od Rolling Stones - byla k nepoznání!

Úžasný a odvážný experiment o bytosti, která touží experimentovat! Porušování společenských norem je vždy velmi atraktivní! ■ Nebudu psát o hereckých výkonech a režii - o tom už dost napsali jiní. Za sebe bych upozornil na vizuál - perfektní exteriéry z paralelní reality (!), pohled skrz rybí oko, když se hrdinka dostala do zajetí, barvy jako z kolorovaných fotek La Belle Époque. ■ Můj první film od Yorgose Lanthimose.

Hayao Miyazaki si dovolil natočit jeden film pro sebe a své potomky, za což mu tleskám. 君たちはどう生きるか  (v překladu: Jak žijete?) je jeho nejkomplikovanějším a psychologicky nejabstraktnějším dílem. Divák je vložen do děje bez zásadního vysvětlování, informace se dozvídá postupně, některé se nedozví vůbec. Život a smrt jsou témata, která se Miyazakimu zcela jistě honí hlavou. Nemusíme všemu rozumět, stejně, jako zcela jistě všemu nerozumí ani on sám.

"Nepatří do rukou dětem." Věděl jsem, že tam bude trocha erotiky, ale ono to bylo spíš hippie porno. Takže jsem místy přeskakoval (zřejmě nejméně sympatický princ, jakého jsem kdy viděl, nevlastní sestry detto). Naštěstí to bylo i trochu zábavné. Asi nejvíc mě pobavila krátká scéna, ve které se černošský víla/sudička (který je mimochodem zloděj) přetahuje na chodbě plné lidí s králem o NAHOU Popelku (jeden ji drží za ruku, druhý za nohu). To se doopravdy jen tak nevidí!!!

První minisérie se mi líbila velmi, druhá byla slabší. V první sérii se zakřiknutá policistka v přestrojení za prostitutku snaží proniknout k legendárnímu vůdci indické drogové mafie. Působí to uvěřitelně, logicky, slabinou může být v určitých momentech pouze proces, když hlavní hrdinka objevuje sexualitu, sebevědomí a agresivitu (nicméně pokud je to slabina, je to atraktivní slabina). První série končí velmi zajímavě, nečekaně. Druhá série musela být logicky jiná, protože nemůžeme očekávat, že poté, co se charakter člověka někam posune, zůstane stejný, přesto ji hodnotím slabší. Pozorovat vývoj hlavní hrdinky bylo zajímavé, určité dějové zvraty však vypadaly uměle (například si nemyslím, že by ve skutečné organizaci mohl jeden člověk, byť sebevíc geniální, obsáhnout celou masivní organizaci a dosáhnout, aby nenastávaly nečekané chyby a nepředvídatelné náhody). Lepší 3 hvězdy.

Ľudovít Ódor ve své knize Rýchlokurz geniality doporučuje tuto knihu jako příklad, "keď systém spracovania dát v bejzbale prevalcoval desaťročné skúsenosti expertov". Vypadalo to velmi atraktivně a líbilo se mi (přestože pravidlům baseballu nerozumím, systém zpracování dat byl pro mě španělská vesnice a odůvodnění, proč je třeba dosáhnout taková a taková čísla mi znělo, jako kdyby bylo napsáno v arménštině). P.S. Samozřejmě - Brad Pitt je výborný!

Seriály, ve kterých hrozí reálné nebezpečí, jsou fajn v tom, že si tvůrci nemusí pomáhat berličkami jako milostný trojúhelník a nelogicky jednající postavy. Nebezpečí samotné stačí na udržení napětí. My Demon (líbilo by se mi víc, kdyby český název zněl Můj démon) takový seriál je. Navíc, pokud má v hlavní roli Kim Yoo-jung, která je v současnosti jednou z nejkrásnějších mladých jihokorejských hereček. Pokud bych měl ukázat na slabiny, pak jsou jimi některé podle mě poněkud zbytečné vedlejší charaktery. Ale dokážu s nimi žít.

Manželka mi tento sportovní film doporučila jako velmi dobrý. Dávám jí za pravdu - a to o americkém fotbalu nic nevím a ani mě nezajímá! ■ Výrazně starší herec mi nevadil - zdůrazňovalo to jeho outsiderství a omlácenost životem.

I s odstupem času super příjemná pohádka a životní role pro všechny zúčastněné. "Svině klouzavý."

V rámci vánoc občas člověk začne sledovat i na věci, které by si standardně nepustil a dokouká je až do konce. Tato Popelka je takovým filmem. Není vyloženě zlá, ale dobrá také ne. Má víc svěžích myšlenek - Popelku, která dá přednost kariéře před princem, pěkné šaty bez ramínek, zřejmě nejférovější popelkovskou macechu, jakou jsem kdy viděl, rappující partu na železničním mostě, princovu mladší sestru (!?!) a cool černošského víla/sudičku, který se svým úborem vypadal doopravdy jako motýl. Jenže má taky WTF momenty, občas na hlavu padlý scénář a bezostyšně se inspiruje Popelkou od Branagha (myši) a Ella Enchanted, ze které si sebral song Somebody to Love a Minnie Driver (oba filmy jsou přitom kvalitativně jinde). Hm. Sledoval jsem to s našimi Prťaty (15) a ani jedna nebyla ochotna dát víc, než 2 hvězdičky.