Jirka_Šč

Předobraz Johna Blackthorna (Cosmo Jarvis), William Adams (1564–1620), připlul do Japonska v roce 1600 na lodi De Liefde (Láska nebo Milosrdenství). Původní název této lodi byl Erasmus, podle učence 16. století Erasma Desideriuse Rotterdamského. Na zádi nesla jeho dutou dřevěnou sochu. Tato socha je jediná část lodi, která se dochovala (aktuálně v Národním muzeu v Tokiu). K přejmenování došlo z důvodu souladu se jmény ostatních čtyř lodí flotily.

John Blackthorne (Cosmo Jarvis) obdrží jako hatamoto roční plat 240 koku. Jeho předobraz, William Adams (1564–1620), dostal jako hatamoto roční plat 250 koku.

Kocour Klaus je pravděpodobně mainská mývalí kočka – největší plemeno koček. Pozná se podle štětiček na uších, mohutnosti a husté srsti. Jsou velmi mazlivé a zajímavé je, že spíš vrní, než mňoukají.

Hatamoto byla důstojnická hodnost, přeložitelná jako „strážce vlajky“ nebo „muži shromáždění kolem vlajky“. Člověk s touto hodností měl právo osobní audience u šóguna.

Potraviny, které letadla shazovala hladovějícím Nizozemcům v rámci humanitárních operací Manna a Chowhound, ve skutečnosti nebyly na padácích, přestože se to často uvádí.

Nattō, pokrm se slizkou strukturou, který Mariko (Anna Sawai) večeří a John Blackthorne (Cosmo Jarvis) projeví zájem ochutnat, se vyrábí z vařených sojových bobů fermetovaných bakteriální kulturou Bacillus subtilis.

Mariele Ventre (Matilda De Angelis) vedla dětský sbor Piccolo Coro dell'Antoniano déle než 30 let, až do své předčasné smrti na rakovinu prsu.

Emmě Stone (Bella) v poslední den zbývala poslední scéna – ta, při které skočí z mostu. Pod vlivem vyčerpání a smutku z konce natáčení se rozplakala a měla problém přestat.

Styl kraul, kterým John Blackthorne (Cosmo Jarvis) plave v moři, Evropa 17. století neznala. Evropané plavali stylem prsa a s kraulem se oficiálně poprvé potkali až v roce 1844, když ho v Londýně předvedli dva severoameričtí Indiáni.

Podle datumů na bustě Rafała Wilczura (1885–1920), která je umístněna na klinice pod schody, film začíná v roce 1920 a pokračuje v roce 1935.

Tadeusz Dołęga-Mostowicz napsal své dílo „Znachor“ v roce 1937 původně jako filmový scénář. Když byl odmítnut, přepracoval ho na román. Finálně však spatřil světlo světa stejnojmenný film v roce 1937, v roce 1981 a v roce 2023.

Událost, o které Golda Meir (Helen Mirren) hovoří v úvodu filmu při vystupování z letadla, se týkala uzavření tranzitního tábora v Schönau v Rakousku, přes který proudilo 200 000 Židů, kterým byla povolena emigrace ze Sovětského svazu. Rakousko tábor uzavřelo po teroristickém nátlaku palestinských radikálů (zaútočili na vlak s Židy, unesli několik Židů). Golda Meir ve Vídni neúspěšně apelovala za udržení těchto táborů a neustupování teroristům u kancléře Bruna Kreiskyho: „Kreisky mi nenabídl ani sklenici vody,“ uvedla. Rakousko otevřelo nový tábor na novém místě až o několik měsíců později.

Epizoda obsahuje potitulkovou scénu.

Ve filmu to není zmíněno, ale Turecko zaplatilo Bulharsku jeden a čtvrt milionu amerických dolarů. Bulharsko nepodalo veto a Naim Süleymanoğlu (Hayat Van Eck) pak mohl na olympiádě v Soulu 1988 reprezentovat Turecko.

Obě série vyrobily dohromady ztrátu 200 miliónů amerických dolarů. Proto Netflix 12. 12. 2016 oznámil, že se další pokračování ruší.

Vedoucí britské špionáže v Egyptě Dudley Wrangel Clarke (Dominic West) se ve své první scéně objeví nalíčený a v ženském oblečení. Skutečný Dudley Wrangel Clarke byl v roce 1941 za nejasných okolností zatčen v Madridu také v ženských šatech. Po výslechu guvernérem Gibraltaru byl propuštěn a bylo mu dovoleno vrátit se do Káhiry.

V první epizodě hodí David Stirling (Connor Swindells) na kulečníkový stůl falešný, kouřící ruční granát. Skutečný David Stirling hodil na stůl opravdový granát.

Aby vynikla atletická těla sportovců, dala Leni Riefenstahl vykopat přímo na stadionu šest šachet, do kterých umístnila kamery, které snímaly sportovce proti nebi.

Titulní píseň „The Skye Boat Song“ pro 7. sérii nazpívala Sinéad O'Connor. Představila ji začátkem února 2023. Byla to poslední nahrávka, kterou zveřejnila před svou smrtí.

Vlastimil Harapes byl původně k filmu pozván jako poradce pro herce, který ztvární roli Jindřicha. Následně ho režisérka Marie Poledňáková vyzvala, „že co by komu radil, ať to rovnou zahraje sám“.