andrii

... jako rajský kanýr "červených koberců." Obloha snů, slunných vánků, tvář citrusových (ch)vilek, s napudrovanou mořskou sukýnkou.

Před očima, co na jazyku. Na špičce i tam vzadu. Slané, sladké, říz chutí. Vsedě, na stojáka. Sousta komplet pro příbory, s(p)ousta z hvězdných. Konzumní na vidličku, nebo jen tak do ruky, z bufé na bulvárech. Stolování velkolepé, komorní.

V repertoáru "Mahler i strychnin." Má se dít. Slečna Golem. Žena jako leopard. Světačka v cylindrech. V nemalém. Jsou součástí lemu její slavné mini, obepínající nohy ďábelské polohy. Jiná, vnímavá jíní. Nedřímající člověk, stoupající nad továrnu masek se stříbrným dýmem nedotknutelnosti.

Na něj, jemuž je vlastní Mont Blanc recepce. V hlase monetovská imprese. V kapse menu momentek, medailon otoček. Montáž dožínek z polibků máje. Rozplývající se inspirace. Lososové suflé, víno Rosé. Harlequinská Casablanca Francie zrcadlí kroky jasné. Zaskví se schůdky romance, (v)kus rodinné poezie.

Vlohy a výlohy s deanovskou stopáží. Posla mezi třídami prvního a třetího stupně vzdělávání. Několikanásobného syna, nejen příslušníka rodiny se záhadou, kdo Amorem v bílé naproti. Jednoho z hračičků prosincových "kanapek," kdy se v domácnostech chladí Avanti sekt, než se ručičky hodinek střetnou tam nahoře. Snížka - maskota míst, "cel," cele mystických. Letního hosta, knihomola - exorcisty, človíčka metropole v přírodě, běžce - hledače s bergmanovským závažím. Vždyť i jeho příjmení říkalo, že byl Holý aktér centra vod tuzemského terénu talentů, v templu reálných klamů, než ho, dospělého, "uvedla do ráje" jedna předjarní, pavučinová, nevyzpytatelná  krajnice... A kdyby žil za velkou louží, tak by se po širých krajích světa, na barech a plážích, jistojistě podával drink jiné značky.

..., ráže vážné vášně, zapaluje fontány. Sestává se z jisker. Zahořel v něm plamen. Pro "Popelky, ohnivky." Dryáčnický dramatik. Florián pro nejednu flóru. Pyroman, granátník intimity. Šarlatem ozáří, divy árií, epický Héfaistos, i nebeské obecenstvo.

Vyhrála si s vlohami. Ta, která nevolí rohy, ba ani "harmonii" s hranostaji kolem hrdla. Kalifornským "harémům" Horalka rozdaná. Harlekýnka Hamletova. Na ramínkách bytí. Jen vločky pro ni. A ty dlouhé vlečky neudrží, shrnou.

Ale měl pech. Na triku flek šarmu věků. Arbitr, vybraných věcí rek. Aby tu "recidivu kručícího srdce po zpěvu" převedl v rentu.

Jak jste slyšeli. Už se to rozkřiklo. Hlásí se o slovo, melodii. Rty se rozevírají. Z úst prýští proud nových vod. Čistě a šik. Drží krok. Káply si do not. Atmosféry a nálady. Jsou jeden duet. Stačí zarámovati. Jen statičtí cukrkandloví, Madame Diva především, ve střevíčcích, vyžadující "polárkové" boa, speciální zacházení. Pomalu se v řečišti iluzí rozpouští, scénu výšin opouští, s mraky na víčkách. Odmítá vidět, se podívat na "holínky v ódách." Jména, která mají zvuk, zní oslnivým "pršením klapek" kreativity. Enigmatický čarosvit a charisma fantazií Charisse Cyd.

Jako jedno synonymum pro ve zbrani stav. Na rožeň vztah, který je roze(rva)ný havraní vrak. Kdy Arésova kavalérie srocuje šero nad Amorem. Raší, valí se. Odteď velí. Trny a jehlice. Jeden druhému adresuje. Dříve veršované, city v třískách, sešrotované, neb kvaltem zatažené Afroditiny závěsy slibují, strhnou ryzí, pilnou. Vrostou do noci, která hrozí ustláním si "s pilkou," poutem na mramorovém, márovém loži. To skutečně uloží epilog bledulí kverulantům, živáčkům Pyrrhova vítězství, "s karosou" vybouřených  černých kaněk.