NinadeL

25/75 Vysloveně hezoučný nový Disney (Junior) seriál. Česky zatím vyšlo jen pár knížek (beletrie i aktivity pro nejmenší), ale na seriál se čekalo. Ona je to taková Addamsova rodina pro děcka a pokud je člověk mentálně stále mlád, tak se pobaví i ve vyšším věku. Já jsem si Vampirinu oblíbila hned, docela bych si prolistovala i ty původní knihy Vampirina Ballerina, ze kterých Disney vychází. Ale kdoví, jestli někdy budou k dispozici na českém trhu.

Další výtečné setkání s Filmem Naživo, tentokrát nad Jařabovou variací na téma terorismu na počátku 20. století. Slavný román Josepha Conrada z roku 1907 oslovuje napříč stoletím, zajímavé filmové adaptace vznikaly například ve 30. letech - Hitchcockova Sabotáž, nebo v 90. letech - Hamptonova Bomba pro Greenwich. Tato inscenace Divadla Na Zábradlí přenesená do brněnského vodojemu přinesla hodně zajímavý zážitek všem, kteří nemají zábrany přemýšlet nad životy jednotlivců v krizových situacích. Výborné herecké výkony předvedli zejména Vyorálek s Fialovou, zajímavé kariky pak Žáček se Čtvrtníčkem (mistrem přestávky). Je to dobrá látka v dobrém nastudování.

5. série má logicky jinou atmosféru, než předchozí řady, které popisovaly život Ragnara Lothbroka. Nyní jsme o generaci dál a sledujeme občanskou válku vedenou jeho syny. Jedním z vrcholů se stává boj o Kattegat, druhá polovina série je roztříštěna mezi dobrodružství ve Wessexu, na Islandu a v centru vikingů. Pořád tu máme skvělé štítonošky, odvážné bojovníky, mezi nejzajímavější nové postavy se zapsal biskup Heahmund v podání Hirstova oblíbence Jonathana Rhyse Meyerse (král Jindřich VIII. z Tudorovců). Je o čem přemýšlet, je hodně zajímavé zkoušet dohledat zdroje, které Hirsta inspirovali k finální podobě scénářů. A jsem ráda, že z Hirstových dcer neztrácíme obě. Helga byla skvělá, ale Torvi je ještě zajímavější postava.

Spokojenost. Je to přesně taková parodie, jakou si dnešní doba přesycená televizními procedurálkami žádá. Šmídmajerovi se povedlo sestavit rychlou kadenci vtipných situací, gagů, hlášek a referencí. Na jeho předešlé 4 filmy jsem reagovala rozpačitě, tady nemám nejmenší problém. Ten, kdo se nesměje zřejmě kouká dobrovolně na ty procedurálky v hlavním vysílacím čase. #kinonakolečkách

Ten ostravský blog si matně vybavuju jako první výrazný počin toho druhu. Škoda, že film nepřišel dřív, po 12 letech už to tolik nemohlo rezonovat. Film vlastně přišel až nakonec jako taková tečka za televizí a divadlem. Naštěstí několik scén funguje dobře jako samostatné anekdoty, takže to není tolik promrhaný čas, ale celek je samozřejmě omyl, který neviděl dramaturga ani z pendolína. To nejlepší je cameo Věry Špinarové a dobře zvolený song Marie Rottrové ve vhodnou chvíli.

Lehárova opereta Veselá vdova je natolik klasické dílo, že je možné si vybrat z celé řady filmových přepisů ten svůj. Tento epický projekt von Stroheima sice cele stojí na opulentní výpravě a atraktivním párování Mae Murray a Johna Gilberta, který byl vždycky nádherný v uniformě, ale výjimečně dávám přednost zvukové verzi s Jeanette MacDonaldovou a Mauricem Chevalierem. Neb ze skvělých zážitků roku 1925 se tento jeví jako průměrný (byl to zkrátka příliš dobrý rok). Na druhou stranu von Stroheimova vdovička jistě patří mezi nejvýraznější moderní přepisy klasiky 20. let, která snese srovnání jen s minimem takto výjimečných děl, jakou je například Anna Karenina z roku 1927.

1/3 Vysloveně zajímavý příklad porevoluční televizní koprodukce, ve které hrála prim bratislavská televize a německé peníze. Námět zvolen podle německé autorky zabývající se životy křesťanů ve 2. století našeho letopočtu je skutečně zajímavý. Ačkoli slovenský nebo český překlad Die Nacht der Zugvögel z roku 1983 nikdy nevyšel. Obsazení je na svou dobu atraktivní, exteriéry působí také dobře. Pakliže jde o seriál Dušana Rapoše, samozřejmě nechybí Eve Vejmělková, solidní výkony jsou na bedrech Munzara, Bartošky, Valentové a Hanzlíka s Vášáryovou, pro mladší je tu Tofi, představitelka hlavní dětské role Švecová je přirozená. Dnes by ale samozřejmě stejný děj stačilo převyprávět v jednom televizním filmu.

Velmi zajímavé pokračování slavného válečného melodramatu Mrs. Miniver. Myslím, že ve výsledku je to důležitější příběh, než ta válečná propaganda v prvním díle. Zatímco na počátku se i ti nejobyčejnější lidé museli vzchopit a byli oslavování, pokud v sobě našli sílu prožít válku se všemi jejími omezeními, po oslavách V/E Daye jakoby nebylo co řešit. Válku jsme vyhráli, tak co ještě chcete řešit? O čem chcete mluvit? O čem přemýšlet? Ale na příkladu Kay Miniver je krásně vidět, jaké byly ty neviditelné dopady v době míru. Je to nepohodlný příběh, nepříjemný, bez kolektivního apelu. Ani se proto nelze divit, že ve své době šlo o ekonomický propadák, protože kdo by chtěl dobrovolně čelit něčemu tak silnému? Je ale neodpustitelné, že ani dnes není ta propast mezi oběma filmy překonána. Na DVD a VOD by měly být rovnocenné.

Díky Filmu Naživo byla obnovena inscenace legendární Vosto5. A i jejich příspěvek na téma Péráka je jednoduše skvělý. Legenda o Pérákovi žije v českém filmu už od roku 1946 a v posledních letech se má znovu čile k světu v mnoha médiích. Natáčejí se nové animované filmy, vycházejí nové původní komiksy, knihy... Velmi doporučuju aktuálně vydávanou Koplovu Jantarovou komnatu. Pokud by někdy dozrála doba na český celovečerní pérákovský film, budu jedině ráda, pokud za ním bude stát Havelkova parta.

Zdálo by se až nereálné, aby film z roku 1950 pojednávající o akci odbojové skupiny plný výslechů a motáků mohl být dobrý, ale to by nesmělo jít o Fričovu režii. Krátce po válce ještě nebylo zvykem, aby univerzální šablonou pro zobrazování gestapa byly trapné karikatury. Vše, včetně reálií a emocí, bylo ještě v živé paměti a i když Past jen lineárně vypráví o jediné přehledné akci, ve které je na hrdinnou příslušnici českého odboje nasazena německá konfidentka, výsledkem je zdařilý napínavý film. Postavy nejsou jednoduše černobílé, zejména vše, co se týká bývalé herečky Herty (v podání skvělé Majky Tomášové) stojí za pozornost. Jediné, co vyznívá rušivě, je výběr nepůvodní hudby. Je skutečně velmi nepravděpodobné, aby v kavárně jako taneční hudba začátkem 40. let zněly melodie Friedricha Holländera Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n a další písně z filmu Modrý anděl (1930), který byl za války už pasé a samozřejmě Marlene Dietrich byla v té době jako americká občanka nepřítelem Říše.