NinadeL

V televizním Disney studiu bylo rozhodnuto, že se Kráska a zvíře vytěží na max. Vánoční speciál The Enchanted Christmas určitě nestačí, proto je potřeba vložit do původního příběhu další kapitoly. Tentokrát je nový direct-to-video "film" složený ze 4 povídek různé kvality. Logiku jsem přestala hledat už dávno, tentokrát jsem vyděšená k smrti zjištěním, že povídka Mrs. Potts' Party byla do tohoto zázraku vložena až zpětně. Původně byla součástí 4. pokračování Belle's Tales of Friendship. Kdyby šlo o nějaká volná pokračování o životě Belle a prince po jejich svatbě, neřeknu ani popel. Uměla bych si představit i situaci, kdy princ nebude dělat dobrotu a opět mu bude hrozit proměna zpět a Belle se bude muset snažit znovu zvrátit osud (to by byl klidně námět na celý film), určitě bych přežila i jednotlivé příběhy proměněných obyvatel zámku, případně dobrodružství ze života společných dětí Belle a prince (taková pokračování u Disneye také umí). Ale neustále rozšiřovat onu dobu, kdy Belle byla vězněm na zámku a vkládat do toho dramatu roztomilé mikro příběhy, to už je na mě moc.

Televizní přepis bestsellerové detektivky Michaely Klevisové je... slabý. Nečekaně. Upachtěné, pomalé, nelogické, nezajímavé. Jednotlivé postavy jsou jak z pěti různých filmů a nemají žádnou chemii. Humorná věta na konec se sice tváří, že bychom snad měli očekávat seriál s Veselým a Arichtevou, ale to snad opravdu nebude nutné.

V 90. letech éru Disney Renaissance poznamenalo úspěšné pokračování Aladina (1992) - The Return of Jafar (1994), což iniciovalo otevření kanadského Disney studia zaměřeného na direct-to-video filmy. A jedním z takových filmů byl i vánoční speciál dějově vložený jako flashback do Krásky a zvířete (1991). Ta původní pohádka má tu smůlu, že jejím brandem je status quo před proměnou zvířete v prince, takže jediný způsob, jak napsat pokračování, bylo vytvoření jakoby zapomenuté kapitoly z hlavního příběhu (jenom proto, aby se nový film mohl opět prodávat jako "Kráska a zvíře"). Smysl to nedává, logika šla na velmi dlouhou procházku, ale předškoláci a die hard fandové si takový paskvil samozřejmě ujít nenechají.

Krásná práce se zajímavou genezí. Kdesi na počátku byla dramatizace Františka Hrubína klasické látky pro divadlo s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Podle ní vznikl nejprve televizní film Kráska a zvíře a později i tento film pro kina. Herz se spojil s Vyleťalovými a dalšími barrandovskými klasiky a vznikla příležitost pro souběžné natočení Panny a netvora a Devátého srdce. Herz se po několika normalizačních úletech opět vrátil v plné síle. Ve snaze se odlišit od předchozích filmů na stejné téma (zejména od Jeana Cocteaua), zesílil roli zvířete, kterého proměnil v dravce, a stejně tak roli panny. Harapes plně využil své pohybové průpravy a Studenková svou ideální krásu, dokonale jemnou symetrickou tvář a tehdy už několikaleté herecké zkušenosti. Bohužel jejich skvělé výkony poněkud srážejí příliš výrazní dabéři Medvecká a Zahajský, stejně jako veškeré ženské postavy vlásenkářky příliš poznamenaly tehdejší parukářskou mánií. Ale i tak je výsledek vysloveně pozoruhodný, na české normalizační sedmdesátky je to prakticky zázrak. Atmosférický až erotický zážitek.

Dev Patel se etabloval v nové tvůrčí roli a je jasné, že s ním může být počítáno v budoucnu i na jiných, než jen na hereckých pozicích. Tím svou roli Monkey Man splnil. #čsfdprojekce

Parádní nový seriál, který se vrací k naprosté klasice. Ve 40. letech vzrostla popularita kačera Donalda díky filmům jako Saludos Amigos (1942), Three Caballeros (1944) a Melody Time (1948). Tehdy mu byly parťáky José Carioca a Panchito Pistoles a přesně tahle partička je zpátky v plném lesku.

Zdánlivě netypická pohádka, ve které bychom jen s velkou námahou hledali předlohu JKJ. Při srovnání se slovenskou inscenací Malvína z Bretónska tato prohrává na celé čáře.

Malvina of Brittany (1916) sice nepatří mezi to nejoblíbenější z tvorby JKJ u nás, ale přesto se dočkala dvou televizních přepisů. Tato slovenská miniatura je půvabná a jemně hořkosladká. Samozřejmě, že už není plná espritu a bezstarostnosti předválečného bezčasí, ale takto se jen přirozeně mění pohled na svět po ztrátě iluzí.

Sólo pro Miloše Kopeckého, dneska by se řeklo stand up.

Samoúčelná miniatura, která by byla jinak skvělá jako dílčí gag nějakého většího celku, takto zůstává pouze pachuť po nevyužitém potenciálu. Protože jinak je člověk samozřejmě rád, že i v takto pozdních letech si k sobě našli cestu Gollová s Fričem nad klasickou látkou pozdního 19. století.