NinadeL

Tento all star zážitek není ničím jiným, než poctou Cole Porterovi. Život a dílo jednoho z nejlepších hudebních skladatelů 20. století potřebovalo lehkou formu životopisné koláže a taky jí dostalo. Svou příležitost si nenechali ujít tací, jako Robbie Williams, Alanis Morissette, Natalie Cole, Sheryl Crow nebo John Barrowman. Osobnosti z Porterova života procházejí jednotlivými scénami (L.B. Mayer, Irving Berlin) jako orlojem a ti, na které se nedotalo, o těch se alespoň s úctou mluví (Marlene Dietrich). Bohužel písně jsou interpretovány v moderním aranžmá a pro faktografické informace musíme taky jinam, důvodem pro volný scénář je závěr života, který bilancuje, ale neověřuje. Název filmu vychází z písně It's De-Lovely, která byla původně napsána pro muzikál roku 1936 Red Hot and Blue.

Mortdecai Kyrila Bonfiglioliho bývá přirovnáván k poetice P. G. Wodehouse a teoreticky by mohl bavit i příznivce jejich českých ctitelů Jirotky a Vavřincové. Ve filmové verzi je to spíš klasický zážitek pro die hard fandy Johnnyho Deppa. A ostatní hvězdy mu spokojeně přihrávají - Ewan McGregor jako klasický vedlejšák, který si myslí na paní Mortdecaiovou v podání stále nebezpečně krásné Gwyneth Paltrow, Jeff Goldblum karikuje sám sebe, Paul Bettany překračuje svůj stín a Olivia Munn nikdy nebyla atraktivnější. Občas prostě stačí nemít předsudky a nechat se filmem inspirovat k tomu, co si přečíst. Česky nám vyšly tři případy: Nemiř na mě tou věcí (1972), Pistole má přednost (1979) a zfilmovaný Mortdecaiův záhadný případ s knírem (1999, vyšel až posmrtně).

Vždycky se nechám překvapit tím, jaké druhy filmů lze schovat pod žánrové označení romantická komedie. Protože tohle je v případě Joaquina Phoenixe regulérní příprava na Jokera, aneb jeden z jeho mužských nestabilního mentalního zdraví. V případě Gwyneth Paltrow a Vinessy Shaw jde jen o protiklady. Není to něžný film, ani k zasmání, je to film z kolekce odpozorováno ze života. V situacích velmi realistický, v životních volbách také, ve finále snad dojemně naivní.

Klasická romantická komedie srovnatelná s čímkoli, co se točilo v téhle době na západ od Československa. Už svým titulem mi Ever Since Eve asociovala okřídlené souvětí z úst Rolfa Wanky. "Začalo to u Adama, vždyť naše pramáti Eva dovedla vykouzliti z pouhého fíkového listu první nejpůvabnější model, který už tehdy způsobil v ráji opravdový rozruch." V této variantě Marion Davies zjišťuje, že jí je její půvabný vzhled na překážku při hledání seriózního zaměstnání. Každý její potencionální zaměstnavatel nehledí na její schopnosti, ale okamžitě jí zve na randíčko. Zoufalá Marion zvolí převlek za ošklivé kačátko a série komických situací s oblíbeným tématem "já jsem někdo jiný" nemá žádné překážky. Nechybí vtipné dialogy, milostná vyznání. Jen je překvapující, že tento lehký příjemný film je definitivní tečkou za dvacetiletou kariérou tak velké herečky, jakou Marion Davies byla.

Horoucí srdce je hodně ambiciózní, v jednotlivostech zajímavý film, ale místy je to až Vávry nehodné ve své didaktičnosti a banálnosti. V pokoji Němcové jsou rozvěšeny svaté obrázky Tyla, Borovského a Sandové a podle jejich výjimečného statusu je k nim také přistupováno. Ale hlavní problém vidím ve vykreslení kroužku kolem Boženy Němcové, prapodivnou kárnou postavou je Karolina Světlá (Blanka Bohdanová), J. E. Purkyně (Zdeněk Štěpánek) jakoby vypadl u učebnice, ve změti kostýmů je také Bendl (Munzar), Borovský (Holý) a Podlipská (Gýrová)... Němcová Švorcové je nejživotnější ve společných scénách s Němcem Lukavského na Slovensku. Nicméně navzdory době, kdy se rapidně mění styl českých hraných filmů to mohlo dopadnout mnohem hůř. A Vávra svůj dluh této oblíbené látce splatil bohatě v Příběhu lásky a cti (1977) a ve Veronice (1985).

Ačkoli Gefahren der Brautzeit měly premiéru později, Das Schiff der verlorenen Menschen je reálně posledním němým filmem Marlene Dietrich. Jednalo se o zajímavou koprodukci Německa s Francií, interiéry se točily v Berlíně, exteriéry v Hamburku a v Travemünde. Režisér měl zkušenosti s prací s Mary Pickford. Ale jako mnoho pozdních němých filmů měl i tento s distribucí do dalších zemích smůlu, například do Anglie se dostal až v roce 1930 a americký trh už nestihl. Znalci kariéry Dietrich vnímají nicméně skvělou roli předjímající vrcholné práce s von Sternbergem, například v Dishonored. Jako jediná ženská postava je Dietrich obklopena muži, pilotuje letadlo a bojuje o život. A jako vždycky v jejím podání, je vše co učiní velmi fascinující.

Klasická první adaptace Manon Lescaut patří mezi ty velké němé filmy, které měly úspěch už v době svého vzniku a zůstaly populární navždy. Něžná Lya De Putti byla v této době mezinárodně oblíbená, točila s D. W. Griffithem, E. A. Dupontem, F. W. Murnauem, začínala u J. Maye. A skvělá jména najdeme i dále: Sig Arno, Marlene Dietrich, Hans Junkermann, ti všichni tehdy mířili vysoko. Pro našince je samozřejmě složité oddělit Prévosta od Nezvala, ale i v původní verzi má ten příběh smysl.

Roztomilá minuatura zpracovávající klasický nerudovský fejeton. A aby to nebyla jenom švanda, nechybí seriózní úvod Jaroslava Seiferta osobně.

Další ambiciózní projekt Dušana Rapoše, filmaře, který by si nejradši dělal všechno sám. Takže podílet se na knižní předloze československé pohádky, napsat scénář, režírovat, složit hudbu...? Žádný problém. Z celého nápadu samozřejmě čiší jednoznačné poselství připojení se k oslavám 100 let Československa. Nápad je provedený až do krajnosti, vznikly dvě dabingové verze, vícejazyčné nahrávky hlavních písních a různé postavy v různých verzích mluví česky nebo slovensky. Bohužel výsledek je hodně slabý a když řeknu, že mi chyběla Eva Vejmělková, hovoří to za vše.

Kvalitní školní film, který v mnoha aspektech překračuje svouje profesionální souputníky. Sympatické prostředí i postavy.