NinadeL

Pokud by měl vzniknout filmový slovník naší báječné národní kinematografie, za slovem příšerný by mělo být pouhé, ale o to výmluvnější, rovnítko s tímto paskvilem. Na celé téhle šedesátkové kravině je zřejmě nejtypičtější další osud Zachara v rukách Carla Pontiho a zpětné zhodnocení jeho práce v krizových letech jako režiséra pornografie. Zatímco v ČSR režíroval jen partičku pubošek v rozpuku, pro distribuci na západě se už mohl podepsat pod peprnějšími záležitostmi. Ostatně téma panenství klepajícího na mozek je tak či onak až příliš nosné pro ty naše rádoby umělecké filmy této nevšedně pyšné dekády, až je to trapné. Sic je Zmluva s diablom zajímavým filmem z hlediska poměru české a slovenské složky, partička "nových objevů" vzešlých z náročného castingu, je k uzoufání. Turbová, Kocúriková, Rašlová a nevšedně nemožná Karbanová, to je zkrátka příliš.

Slavný film Dušana Hanáka Růžové sny vypráví o světě na pomezí vesnice a kolonie. Logicky, vzhledem k předchozímu Hanákovu zaměření, je zde život v kolonii vnímán semidokumentárně a našinec je opravdu rád, pokud film sleduje se slovenskými titulky. Rozdíly mezi vsí a kolonií jsou transponovány skrze pohled na mladou lásku a výsledkem je atraktivní pohled na cosi jiného. Mladý Nvota s ještě mladší Bittovou jsou autentičtí až na dřeň.

Fascinující vyzrálé sci-fi, které se sice nestalo novým zlomem v chápání animovaného filmu, ale dokáže oslovit i po mnoha změnách ve způsobu chápání média animovaného celovečeráku pro dospělé jako takového. V posledních letech si cením hlavně odkazů na klasické sci-fi z úsvitu zlatého věku (nebo ještě ty starší) a tady jsem jich našla nepočítaně. Jakoby všechno ovlivnila Dejah Thoris a John Carter, pán z Marsu.

Mank je slušný dílek v klasické hře puzzle na téma předválečný Hollywood, W. R. Hearst, Marion Davies a RKO 281. Ti, kdož to sledují a budou sledovat jen jako bonus k Občanu Kaneovi budou o mnoho ochuzeni. Tady nelze než doporučit: studujte více, mnohem více.

Dvaasedmdesátka (1937) patří společně s hrami Periférie (1925) a Andělé mezi námi (1931) mezi ta díla Františka Langera, která se zabývají primárně spravedlností. Námět Langerovi přinesla Olga Scheinpflugová, přičemž vše zapadá do meziválečného trendu zabývat se relativním pohledem na soudobou justici. Na scéně Vinohradského divadla se Dvaasedmdesátka dočkala celkem 56 repríz. Nicméně filmaři se k tématu vrátili až v době, kdy se Langer stal v roce 1947 národním umělcem, což je škoda, protože jak víme, film se nemohl více minout s touto pohnutou dobou. Poúnorová dramaturgie se k umělecky ambicióznímu Slavíčkovu přepisu otočila zády a premiéra posunutá o celých pět let film odsoudila k nepochopení a nezájmu. Výsledek sice není dokonalý, ale původní formální metoda divadla na divadle bude pro filmaře vždycky výzvou. Osobně nevnímám jako ideální volbu obsadit hlaví roli Danou Medřickou, která byla z nepochopitelných důvodů ve 2. polovině 40. let považována za femme fatale. Dobrá herečka? Jistě. Žena vamp? Nikoli. O poznání lépe je na tom Slavíčkův oblíbenec Šmeral. Psychologická rovina je samozřejmě velmi zajímavá. Celkově to bylo předčasné rozloučení s kvalitní předválečnou dramaturgií, která měla ještě mnoho nabídnout.

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání.

Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo jest sice stařičká látka, kterou Tyl odkoukal u Nestroye, ale i o století později měla stále cosi do sebe. V dějinně napjaté době se znovu setkal režisér Pištěk s hudebním skladatelem Piskáčkem a opět vytvořili zdařilé dílo české filmové operety, v mnohém navazující na jejich první triumf v podobě operety Aničko, vrať se! (1926). Tylovské panoptikum nabídlo mnoho roztomilých příležitostí pro přísnou, ale neskonale nádhernou Helenu Bušovou, pro naivní a ještě krásnější Jiřinu Sedláčkovou a samozřejmě pro báječnou Zitu Kabátovou, která neváhala a celý film si bezmála ukradla pro sebe. Kabátové pikantní herečka Valerie Dupla prochází každou scénu v novém kostýmu (z nichž nejlepší je Salomé), střídá několik hereckých poloh a zazpívá i několik roztomilých Piskáčkových písní. Nu, a ještě ke všemu je příběh s humorem a poučením, ve kterém nad lží a nenávistí zvítězí svým důvtipem krajánek Šukálek. Nelze si přát víc.

6/6 No je to krásné. Zapomenutý seriál, který i na DVD vyšel jen v referenční kopii. Ale stojí to za to a je ostuda všech zainteresovaných subjektů, že se o tohle dílo nepostaraly lépe. To znamená Bratislava, Barrandov a Mnichov. Pro milovníky předválečné grotesky bonbonek. I když samozřejmě je to celé takový romanticky nostalgický pelmel z let předválečných až raně zvukových a nelze se ani v nejmenším spolehnout na ten proklamovaný rok 1913, když jsou tu citováni tací jako Buster Keaton (debutoval až 1917), Rudolph Valentino (prosadil se až po roce 1919), Laurel a Hardy (debutovali jako dvojice až 1926), Frankenstein (citovaný odkaz vychází z verze 1931)... Různé vedle sebe existující fenomény jsou zobrazovány náhodně, čas plyne. Což může být potencionálně škodlivé tam, kde se divák neorientuje. Ale nápadité a herecky výborné to je. Taková Jaroslava Kretschmerová by vskutku mohla být výborná Theda Bara. Ve více epizodách pak kraluje mladá Herzová, Bedrna a Kanyza. V závěru přicházejí takové nápady jako natáčení v exteriérech nebo nástup zvukového filmu. Je to zkrátka esence vzpomínek, jak si Herz a Hybner kdysi představovali počátky Hollywoodu. Dokonce i s dovětkem o tom, jak v 60. letech přicházela rehabilitace.

Problémy kolem Straky v hrsti vygenerovaly slavný Herzův barrandovský zákaz, který ovšem neplatil na Kolibě. A Slováci jsou za to dodnes rádi, protože Sladké radosti patří mezi zlatý fond slovenských komedií. A skutečně, jedná se o lehce plynoucí komedii s prvky klasické grotesky. I to, že je zasazená do toho zmaru a šedi 80. let vadí jen pramálo. Nápad na hlavního hrdinu, cukrářského mistra, který je roztomilý a zároveň bezbranný, je příjemný. S přirozeností sobě vlastní tu nástrahami proplouvá Emil Horváth ml. a stejně jako jeho předchůdci v klasickém slapsticku se vyrovnává stejně elegantně s náručemi dívek i překážkami různých portýrů či vdavek chtivých matrón. Není to vybroušený diamant, ale pro orientaci ve slovenském filmu skvělá ukázka a motivace, proč nezanevřít na produkce z východní části naší republiky. Příznivci pouze pražských produkcí zas mohou doplnit bílá místa ve filmografii Kocába, Maškové, Mourkové, Duchoslava nebo Ireny Kačírkové.

Vampirina je v rámci Disney Junior original series hodně originální podívaná. Epizody jsou vždy složené ze dvou desetiminutových dílů, každý díl pracuje se sympatickou písničkou, reverzním humorem, který stojí na podobnosti mezi Transylvánií a Pensylvánií. Naprostou samozřejmostí je přirozená dávka edukace v měkkých dovednostech a hromada hrátek se slovíčky. Děcka se pobaví, kreativci si vylámou zuby nad všemi těmi srašlentýny a je to. Když to srovnám se seriály jako Jake a piráti ze Země Nezemě, Doktorka Plyšáková, Sofie První, Lví hlídka, Elena z Avaloru, Kámoši hafíci nebo Fancy Nancy, jsem v klidu. Protože je Vee nechává daleko za sebou.