NinadeL

Alice Nellis dodala zručně natočenou absurdní vieweghovskou látku s neméně absurdním obsazením. Na první pohled to funguje jako velmi vyzrálý počin, Pražáci se kochají méně typickými pohledy na svou domovinu, herecký kolektiv působí paradoxně kompaktně (dokonce ani ta Klára Melíšková není tak strašná jako obvykle). Leč námět je skutečně lichý. #čsfdprojekce

Film, který řeší nahromaděný stres. Lepší toto viděti, nežli okno rozbíti.

Exkluzivní eskapády z prostředí učiliště v hlavní roli s Luky Vaculíkem. Více netřeba. Snad jen se kochnout Vilémem Besserem a jeho předsedou KSČ, který tyhle role hrál stejně v 50. letech jako během normalizace.

Jednodušší, přímočařejší, přesto stále atraktivní pohádka. Lenka Jelínková a Pavel Řezníček jsou eye candy jak víno, exteriéry jsou ideálně exotické. A pokud se vám zají Dulava ve dvojroli, není problém se nadchnout například Menzlem v menší roli.

Na papíře to mohlo jako návrh na akční béčko vypadat hezky. Co se stalo mezi nápadem a finálním produktem zkoumat nebudu, ale když jsem vypla zvuk, našla jsem si několik pěkných záběrů na Nicole a docela to šlo. Předpokládám, že ona to vzala jako vzpomínku na spolupráci se Schumacherem na Batman navždy, což pro ni nedopadlo nijak špatně.

Cyklista Saxon-Klaxon v kongeniálním novodobém "filmu pro pamětníky". Přátelé, ano.

Filmoteka Narodowa (polská obdoba NFA) pod vedením Tadeusze Kowalského restaurovala německý film Mania s Polou Negri v hlavní roli. Pustili se do toho s takovou vervou, že dnes máme k filmu novou hudbu, promítá se hojně v retro přehlídkách a vyšel také na BR. To není tak špatné, na to, že ani nejde o polský film.

Já vám nemám tyhle přemoudřelé střiháky rád. Je sice pěkné, že si tu připomínáme Lamačovu lékárnu v Košířích a sledujeme linku Lamač-Frič, která se dnes už tolik nezná, ale co ten hloupoučký komentář? Ukázky z filmů ve stylu hala - bala. A nakonec nám toho víc pověděla i ta Veškrnová než Gollová, což je poněkud frapantní.

Směřování kariéry Poly Negri z Polska přes Německo do Hollywoodu a zase zpět do Evropy představuje významný precedens, který se ať už vědomě či nikoli snažili napodobit celá navazující generace a minimálně až do konce 30. let jsme mohli sledovat obdobnou cestu Švédky Garbo, Němky Dietrich a Rakušanky Kiesler, které Polu napodobily a stejně jako ona si uzmuly také pro sebe kus hollywoodského úspěchu. V roce 1918 byla Pola teprve na začátku své německé cesty k výšinám a bylo lahodné sledovat v jejím podání příběh Manii, pracovnice z továrny na cigarety. Samozřejmě bylo pouze náhodou, že tato Mania byla nejen dobrou fabrikantkou, ale také nadanou tanečnicí a v případě nouze i vynikající metresou... Tyto náhody jsou ostatně základním kamenem kinematografie a tak to máme také rádi. Výprava Paula Leniho se stala už jen pomyslnou třešničkou na dortu tohoto vášnivého melodramatu se skvělým dramatickým obloukem a přepychovými kostýmy. Stranou pak ponechám skutečnost, že tento německý film zrestaurovali v Polsku. To u nás by jen těžko takto řešili rakouskou, německou, anglickou či francouzskou kariéru Anny Ondry.

Uznávám, už jen ty československé pseudo reálie mě málem zabily, protože takhle prostě ne. Všechny ty Selmy Ježkové a fiktivní muzikáloví (!) herci jako "Oldřich Nový"... To bylo velmi tragické a v naší krajině to učinilo film naprosto neakceptovatelným. Na druhou stranu, i kdyby to celé existovalo jen jako klip pro I've seen it all, úplně by to stačilo pro to, aby se Björk stala nesmrtelnou. Bohužel jako celek je to hodně problematický levičácký muzikál a zdaleka ho nezachraňuje ani Buñuelova oblíbenkyně Catherine Deneuve, která v montérkách vypadá stejně směšně jako ty naše Nadi Urbánkové a spol ve Skřiváncích na niti.