NinadeL

Maratónec, Hoši z Brazílie a nyní Německý lékař. Aneb vynikající kapitola ze života doktora Josefa Mengele na útěku po roce 1949. Pokusy s růstovým hormonem, experimenty na dvojčatech a skutečnost, že v roce 1960 měl před sebou ještě dalších "pěkných" 19 let na svobodě. Skvělá volba španělsko-německých dialogů a paralela s vírou k vytvoření dokonalého člověka a mechanické hračky. #cineargentino

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino

Nejklasičtější Méliès, jen málokdo odolá. Ty měsíčňany bych nechtěla potkat ani ve snu.

Oddělit od sebe Chaplinova Kida - položku z učebnice a Chaplinova Kida - celovečerní film, to může být problém. Na druhou stranu kdo se kdy nedojmul nad herectvím malého Jackieho Coogana a půvabné Edny Purviance? Tak či onak, s Chaplinovou hudbou je možné se ke Kidovi vracet a nemít pocit znásilněné divácké svobody.

Explicitnosti a úchylárny nevadí, ale pokus o sociálně mravokárnou selanku ano. Škoda, že spouštěcím mechanizmem pro většinu úletů v dospívání je něco tak přítomného až banálního jako je rozvod rodičů.

Ke Grace of Monaco je dobré přistupovat z pohledu filmu Nicole Kidman, protože po té si jej užijete ještě více, než kdybyste byli die hard fanoušci Grace Kelly. Celé je to velmi Nicole-centrické a tak je to naprosto v pořádku, protože pokud je pointou vyrovnávání se Grace s její novou životní rolí, není možné interpretku této velké proměny upozadit. Oceňuji také Paz Vegu v roli Marie Callasové, kterážto sama o sobě také bývá předmětem vlastních životopisů a po boku Nicole/Grace lehce zazářila. Grace of Monaco není paradoxně o Hollywoodu ani o Monaku, ale je "pouze" dalším skvělým příběhem silné ženy, která svým životním osudem pomohla modernímu věku stát se skutečně moderním.

Ideální dokument, který člověk potřebuje, když se loučí s něčím, na co hleděl celých pět let. Vzpomínky, rekapitulace, herci mimo své role hodnotící svou cestu seriálem a producenti vysvětlující své vize.

Málokdy se setkávám s tím, aby se seriál skutečně dočkal závěrečného filmu. Ok, Dr. Quinn a Dallas měly hned dva, ale to byly výjimky. Facing the Enemy je bohužel spíše takový nástřel na třetí řadu, než skutečný kompaktní film. Hodně se to celé posunulo, hodně se toho nakouslo a jen málo bylo skutečně dovyprávěno. Leč žádný čas prožitý po boku Bomb Girls není nikdy promarněný.

Vkusnější verze. Sem tam celebrity, sem tam větší extrémy, než se dají pořídit u nás.

Je zajímavé, že o filmu typu Vlhká místa se divák dozví, aniž by se jakkoli snažil. Na rozdíl od toho Irina Palm už nám věkem poněkud zapadla a na takové ČT 2 bych si o ní ani neopřela kolo. Leč film je to veskrze zábavný a já nevidím důvod, proč ho nedoporučit celé rodině. Je v tom všechno, láska, odpuštění a nakonec i to rodinné štěstí.