NinadeL

So Ends Our Night je na první pohled taková klasická válečná hollywoodská selanka, kterou poněkud komplikuje tato drobná skutečnost, totiž, že jde o adaptaci Remarquea. Román Miluj bližního svého zpracovává životní osudy vyhoštěných občanů 3. říše v roce 1937, kteří bez pasu ztrácejí vlastní identitu a hledají zoufalé východisko v prostoru střední a západní Evropy. Ve výsledku nejde o nijak špatný film. Leč vědomí, že původní scénář byl nabídnut Jarmile Novotné, svádí k porovnání s jejím jediným filmem 40. let - The Search. Totiž v rámci děje So Ends Our Night se dostáváme mimo jiné také do Prahy a pokud by někdo ze štábu nebo z herců byl Čechem, nedopadla by ona pražská kapitola tak hollywoodsky. V The Search vyznívá Praha a čeština naprosto adekvátně, tady je to celé takové přitažené za vlasy - co tak s volným časem? Když jsme na útěku a nevíme ani dne, ani hodiny, co se na nás chystá? Tak třeba do kina, pohádat se s bytnou, co klábosí podivnou směsí němčiny a hlouposti, pak do lokálu U černého vola se narvat jablečným štrúdlem, zalít ho pivem a pořádně si po tak vydařené zábavě místo obvyklé skočné zajódlovat. Nu, to není vyloženě pražský obraz roku 1937 z rodiny realistického až dokumentárního umění. Na druhou stranu scény s Frances Dee, která představuje ideální německou manželku, která se stává symbolem pro tu část národa, která se do války dostala skutečně nevinně, jsou zcela andělské a v této roli bych Jarmilu vyloženě uvítala. Minimální prostor, skvělé niterné herectví a dopad na celý děj dramatu.

Ačkoli to není taková dokonalost jako Justice League: The Flashpoint Paradox, pořád je Batman: Assault on Arkham jedním z top dílů DC Universe Animated Original Movies. A jak by také mohl nesplnit očekávání, pokud tu své místo mají Joker a Harley Quinn. Puddin'!

Vynikající klasicky pojaté drama o válce a odpuštění. Colin Firth kraluje, Nicole přihrává s půvabem sobě vlastním a všem se tají dech. Snad jen od Stellana bych potřebovala pauzu.

6/6 Na celém tom seriálu je asi nejlepší jeho recepce, díra, kterou udělal do světa Colin Firth jako Darcy, a samozřejmě kvalitní adaptace, protože romány často trpí, pokud se mají stát filmem, ale stejně tak často zrají, pokud se mohou proměnit v minisérii. Seriál je dobré znát i pro další sledování, například Austenlandu nebo Bride and Prejudice. #bbc

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Toto ne. Kdo vymyslel ty paralely? Nicole jako Anita? Fergie jako poslední kurva? Věčná Sophia...?! Nelze.

Je to samozřejmě oku lahodící záležitost, ale mnohem více to jako celek působí jako vynikající cvičení na téma kompozice. Kontextuálně sice tleskáme všemu, co mezi Banskou Bystricí a Čs. novou vlnou nebylo na jedné vlně s U nás v Mechově, ale. #čsfdprojekce

Tyhle jižanské úchylárny mám obzvlášť ráda. Nevěřila jsem sice, že Nicole nepřestřelila, ale když už šílená estetika amerického jihu na konci 60. let, tak už tedy s řádně věrohodnou hrdinkou. Tolik plastových kravin a neprodyšných textilií na sobě v životě neměla a celý ansámbl se v životě nikdy tolik nepotil jako tady. Úchylné, úchylné, úchylné, zábavné, a velmi dobré.

Nová Angelika je filmem příkladně jiným, než tisíci reprízami prověřená série Bernarda Borderie. Však také nač očekávat kopii romantických dobrodružství hrdinky 17. století v pojetí 60. let, když se ty významy a paraboly stále posouvají až k naší současnosti. Ariel Zeitoun mnohem více pracuje s temnější atmosférou dvorského dobového života, ale i tak v šeru světla svící dominuje příběh mladé rebelky de Sancé de Monteloup, která časem pochopí, že i starší manžel hrabě de Peyrac má cosi do sebe. Nesmělá erotika střídá explicitnější pojetí manželských povinností a metafora za pomoci Fragonardovy houpačky pomáhá v rychlejším sledu ukrajovat čas během kterého se Angelika a Joffrey stávají rodiči. Načež následuje první kapitola známých pařížských intrik. Už bylo na čase.

Nejprve mi učarovala česká televizní verze Dušana Kleina, samozřejmě výtečná je také verze Williho Forsta. Moderní Bel Ami roku 2012 je žlučovitá katarze, syrový pohled na niternou touhu po úspěchu, která jde přes mrtvoly. A tak to máme také rádi. O Roberta Pattinsona už strach nemám, konečně už Voda pro slony byla příkladem toho, že to není marná figurka z jedné problematické atrakce jménem Twilight. A pokud je obklopen takovými hereckými formáty, jaké představují Uma Thurman, Kristin Scott Thomas nebo Christina Ricci, pak skutečně není co řešit. Výprava přesahuje realističnost běžných kostýmních dramat a Guy de Maupassant je tak hrdě představen nové generaci. Bravis.

Malá dokonalost. Vy jste film ještě neviděli?