Tsuki

Šinkai Makoto má zkrátka svůj styl. Kámenem úrazu je však to, že jeho filmy pak všechny působí podobným dojmem. Z nějakého důvodu jsou dokonce i plakáty jeho filmů tak podobné, že není divu, že se mi to všechno slívá dohromady. Důraz na oblohu, dvě postavy s nějakým osudovým vztahem... Zkrátka to všechno působí jen jako obměna toho samého. A to je podle mě trochu škoda. Na druhou stranu, tenhle snímek přece jenom svou kvalitou a příběhem lehce vyčnívá. Rozhodně se mi líbil víc, než některé jiné Šinkaiovy filmy, které jsem viděla (přiznám se však, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže nemám jak pořádně srovnat). Docela chápu, proč se tenhle film setkal s takovým úspěchem. Příběh je dobře vystavěný a vztah obou postav taky hezky vyobrazený, dokonce se dá mluvit o jisté "dojemnosti". Za mě byla ta "dojemnost" ještě docela příjemná a v mezích, ale je nutné říct, že Šinkai je přesně ten typ režiséra, který má tendenci přehánět to s melancholickou atmosférou. Právě proto mi jeho styl úplně nesedí. A to přitom jsem člověk, který si na nostalgický či melancholický tón ve filmech docela potrpí, jenže jde o to, aby vznikal přirozeně. U Šinkaie je to někdy tak nějak "na sílu", nebo jinak řečeno "přes čáru". A to mi vadí. Naštěstí v tomhle filmu to až tak přehnané nebylo. Ano, konec k tomu měl sice blízko a z mého pohledu nebylo nutné to konečné vyústění takhle rozvléct, ale nakonec jsem byla spokojená. Abych to shrnula, Kimi no na wa sice nepovažuju za žádný skvost, ale uznávám, že se řadí k významným anime filmům posledních několika let. ~(4,2★)~

Jako završení celého seriálu tenhle speciál zkrátka funguje. Žádný zbytečný příběh navíc, jen se hezky dokončí jak pracovní tak milostná linka seriálu. Já proto byla spokojená a vlastně se mi líbilo, jak to s Ecuko dopadlo. Ale nebudu spoilovat :) Každopádně, kvalita stejná jako seriál. ~(4,2★)~

Za největší nešvar filmu považuju délku. Mít to tak o 30-45 min méně, mělo by to mnohem větší spád a míň zbytečně táhlých a "hluchých" míst. Ne že by to nebylo zábavné, svým způsobem je zajímavé vstřebávat atmosféru 60. let a užívat si vyobrazení tehdejšího Hollywoodu včetně tehdy známých osobností (samozřejmě tím myslím vyobrazení po "tarantinovském" způsobu). Ale co si budeme povídat, Tarantino to opět trochu přepískl. Je fajn, že se v tom očividně vyžívá a rozhodně mu nejde upřít zápal pro tvorbu takového filmu, ale z pohledu diváka je mnoho scén ve skutečnosti zbytečných nebo příliš dlouhých. Naopak se samozřejmě najde fůra výborných, působivých a vtipných scén. Jen je prostě škoda, že se pak tyto scény ztrácí v záplavě příliš dlouhého balastu. Tohle je má jediná výtka, která film sráží na nižší hodnocení. Jinak jsem si to užila. Jako obyvkle nechybí dávka pořádně krvavého násilí (což fanoušky Tarantina rozhodně nepřekvapí... naštěstí je to však jako vždy s nadsázkou), ale co se mi obzvlášť líbilo bylo kontrastně pozitivně laděné finále, které to krásně vyrovnává a mění osud nebohé Sharon Tate... Tarantino rozhodně umí překvapit a během tohoto filmu se mu to povedlo hned několikrát (zdá se, že se vyžívá v zavádění diváků :)) ~(4,1★)~

Z formy tohoto dokumentu trochu čiší snaha hrát na city s pomocí podivných, téměř pohádkově výpravných komentářů, které se mi místy nelíbily a přišlo mi, že paradoxně srážely "velikost" a neuvěřitelnost celého toho reálného příběhu tučňáků - strastiplné a těžké putování za rozmnožováním, které každým rokem podstupují na Jižním pólu. Mnohem raději bych byla, kdyby komentáře byly klasicky dokumentární. Není přece třeba diváka dojímat slovy, když to, co se odehrává, je samo o sobě dojemné. Když ale odhlédnu od doprovodného slova, které bylo zkrátka trochu nešťastně koncipované, musím uznat, že se jedná o výborný a velmi cenný dokument. Jen ta představa, jak muselo být náročně tohle všechno zaznamenat... Navíc, co si budeme povídat, tučňáci jsou sami o sobě úžasná a roztomilá zvířata. A když jsem viděla, čím si skrze svůj zvířecí instinkt každým rokem procházejí, musím říct, že k nim najednou cítím i jakousi úctu. Jsem ráda, že existuje dokument, který zaznamenává právě tohle. Za to vše přidávám hvězdičku navíc, protože to je ostatně na tomto dokumentu to podstatné, nehledě na formu doprovodného slova, které bohužel táhne výslednou kvalitu dolů. ~(3,7★)~

Krátký seriálek, který v prvních momentech působí trochu "overwhelming" (tedy jaksi zahlcujícím dojmem, jelikož nám najednou předloží množství postav a množství informací týkající se fungování televize), ale jakmile se člověk trochu rozkouká a zvykne si (cca během druhého dílu), začne se bavit a užívat si jak přihlouplé a zmatené jednání hlavní hrdinky, tak i všechny ty okolnosti týkající se procesů v televizi. Některé scény byly doslova k popukání, jiné naopak příjemně zábavným způsobem poučné. Stejně jako je tomu u jiných oborů, ani televizní vysílání samozřejmě nelze brát na lehkou váhu. Líbí se mi, že množství japonských seriálů či filmů funguje jako jakási sonda do určitého oboru a pracovního prostředí. Tohle je právě jeden z nich. Přestože je samozřejmě prvotně cílený na humor, daří se mu zároveň hezky ukazovat právě prostředí televizního vysílání v celé jeho komplexnosti. Japonci to zkrátka s pracovní tématikou umí. A s hlavní hrdinkou i vedlejšími postavami se nakonec během oněch pěti dílů sžijeme taky, takže hodnotím jako celkem podařený komediální seriál. ~(3,9★)~

Žasnu nad tím, jak je Pixar schopný si udržet laťku nahoře i u čtvrtého dílu. Kde jinde filmová pokračování pohoří, tam naopak Pixar dokáže vytáhnout příběh ještě nahoru se vší parádou a důmyslností. Příběh hraček je opět nápaditý, vtipný a především nosný - plynule navazuje na předchozí třetí díl (přestože je devět let starý!) a přináší další důležitý "životní" rozvoj skupiny hraček, které dobře známe, plus se navíc seznámíme s několika dalšími novými "jedinci", kteří však v příběhu mají vždy své místo a nejsou jen zábavným prvkem navíc. Obzvlášť oceňuju onu "zápornou" postavu, u které se postupně vyjeví její kladné motivace a nakonec ji už nelze vidět jako záporáka - tedy je vlastně vykreselná velmi komplexně a rozhodně ne černobíle. A také se mi velmi líbilo navázání na linku s Pastýřkou. Zatímco ve třetím díle nevystupovala a bylo o ní řečeno pouze to, že "o ni přišli", ve čtvrtém díle se její příběh naplno rozvinul a vše do sebe krásně zapadlo. Můžeme se jen domnívat, jestli tvůrci z Pixaru něco podobného zamýšleli do budoucna už během třetího dílu nebo ne. Každopádně se jim ale nedá upřít velká důslednost a smysl pro rozvíjení příběhu (včetně toho, že zůstávají věrní své původní tvorbě). Tyhle kvality u Pixaru oceňuju a vždy se budu těšit na jejich další filmy. Toy Story 4 jsem si opravdu užila a konec mě dokonce mile překvapil - tak "dospělé" vyústění bych ani nečekala. ~(4,4★)~

Pozitivně nabitý seriál z prostředí vydavatelství, konkrétně především z prostředí oddělení korektury :) Mile mě to překvapilo a musím říct, že se rozhodně jedná o jeden z lepších japonských seriálů posledních let. Navíc jsem osobně vysazená na tento typ seriálu, který se snaží zachytit jakýsi pracovní "ideál", to vše navíc s maximálně sympatickou hlavní postavou. Išihara Satomi je zkrátka pro podobné role jako stvořená. A ostatní herci (Suda...) jí dobře sekundovali. Snad jen Honda Cubasa mě zpočátku iritovala svým bezvýrazným hraním (přestože to byl možná záměr, ale v tom případě nedobře provedený), v druhé polovině seriálu se však její charakter proměnil a naštěstí to pomohlo spravit dojem, takže ve výsledku mi to nijak nekazilo zážitek ze sledování. Jako celek to zkrátka funguje, takže nějaké drobnosti (včetně jakési afektované spisovatelky v 8. díle, která byla charakterem jaksi "přes čáru") zkrátka dokážu odpustit. Sledovat, jak hlavní hrdinka objevuje svět korektury a s touto prací se sžívá po svém, bylo velmi příjemné a tak nějak povzbudivé. Japonci to s podobnou tématikou zkrátka umí a když se k tomu přidají dobré herecké výkony a jasná režijní vize, tak je všechno jak má být. Přiznám se, že z konce jsem měla lehce rozporuplný pocit - podobně jako píše Vavča, mi zkrátka nešlo do hlavy, proč si Ecuko nechala uniknout velkou příležitost ke splnění svého snu. V podstatě jsem její důvod chápala, ale čekala bych od ní větší předchozí snahu, na to, že by to pro ni měla být nejvyšší priorita. Plus mě překvapilo i její další finální rozhodnutí, ale nebudu spoilovat. Na druhou stranu ale veskrze převládá můj dobrý pocit z celkového vyznění seriálu, takže se mi konec vlastně velmi líbil. Těším se na závěrečný speciál, který mi ještě zbývá zhlédnout, a jsem sama zvědavá, kam bude příběh dál směřovat. ~(4,3★)~

Skvěle natočená zvrácnost, která vás donutí k zamyšlení, jak nebezpečná může být dobře promyšlená manipulace v rukou vyšinutého šílence. Navíc Fincher umí výborně pracovat s tajemnem a napětím, takže tohle byl opravdu námět pro něj. Přestože mě závěrečné vyústění naprosto frustrovalo, musím uznat, že tohle je výjimečný film, který by měl fungovat jako odstrašující příklad a zároveň nabádat lidi, aby se vždy pídili po pravdě a nepodléhali snadno manipulaci druhých. Film Gone Girl je samozřejmě extrém, ale přesto bych si z něj tohle ponaučení (o boji za pravdu) vzala. ~(4,3★)~

Mám za to, že představení Čtyři dohody má obrovskou přidanou hodnotu. Nejenom, že představuje samotné "dohody", se kterými přišel autor knihy Don Miguel Ruiz, ale zachází i mnohem dál. Jaroslav Dušek z tématu dokázal vytěžit to nejlepší a z představení vytvořil doslova studnici moudrosti týkající se lidských vztahů, výchovy dítěte i odpuštění... A co víc - to vše v podstatě zábavnou metodou, kdy se člověk od srdce zasměje. Není vlastně divu, že se tohle představení drží v klubu Lávka dlouhé roky a stále si nachází své diváky. Nebo možná spíš především posluchače. Já samotná jsem se s tímto záznamem setkala nejdřív jako s audio záznamem, který mě velmi oslovil. Ostatně, slovo je na tom právě to nejdůležitější. Poté jsem se v roce 2016 představení přímo zúčastnila a udělalo mi radost, jak se očividně jeho obsah po letech stále proměňuje a není stejný. Důležitá tématika samozřejmě zůstává, ale je k nevíře, co všechno dokáže Jaroslav Dušek divákovi improvizovaně předat a jak stále přichází s novými příběhy a promluvami, které se tématiky týkají. Když divák přijde s otevřenou myslí a srdcem, nedokážu si představit, že by ho to vnitřně nezasáhlo. Mě to zasáhlo velmi a upřímně mě to dojalo. Nyní jsem měla možnost konečně vidět i původní záznam včetně videa, nejen audia. Jak říkám, vizuální stránka na tom sice není to nejdůležitější, ale ráda jsem to viděla jako celek. A co se týká obsahu, ten se neomrzí snad nikdy. Již zažité věty jako "okamžitě se uklidni" a "vrať se až budeš normální" (plus mnoho a mnoho dalšího - např. "ty jsi mé druhé já") se člověku zkrátka vryjí do paměti. Jsem hrdá na to, že takové představení vzniklo právě u nás. ~(4,5★)~

Historie projektu Apollo mi přijde zajímavá, a tak oceňuji všechny nedávné okolnosti, díky kterým jsem se mohla dozvědět o něco více (jak 50. výročí přistání na Měsíc, které proběhlo teprve před pár týdny, tak i úspěšný film minulého roku První člověk). Ráda jsem se proto podívala také na Apollo 13, které pro změnu zpracovává nepovedený let na Měsíc z roku 1970, trefně označovaný jako "nejúspěšnější neúspěch". Myslím, že film dělá čest této skutečné události, která je důkazem toho, že maximální úsilí, které jsou lidé schopni vynaložit, dokáže zvrátit i téměř ztracenou situaci. To, co jsou lidé schopni dokázat, když se spojí dohromady, je zkrátka obdivuhodné, a případ Apolla 13 je toho dokladem. Takže ano, film jsem si užila - jak pro příběh samotný, tak pro kvalitní zpracování, hutné napětí a herecké výkony (Tom Hanks skvělý jako vždy, stejně tak Ed Harris). ~(4,2★)~