Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (1 243)

plagát

Den & Noc (2010) 

V prvních vteřinách jsem byla trochu zmatená, o co jde, ale hned se ukázalo, že jde o vizuálně hezky promyšlený a originální nápad. Jednoduchým příběhem to taky fungovalo, takže rozhodně hodnotím jako jeden z lepších a především originálních kraťasů. ~(4,0)~

plagát

Ore monogatari!! (2015) 

Na jednorázové podívání docela příjemné, komu navíc nevadí japonský styl humoru založený na grimasách hlavní postavy (který je dobrák se srdcem na správném místě, avšak tělem drsný hromotluk s výrazem naštvaného samuraje v útoku), tak ten se možná i zasměje a dobře pobaví. Co mi však dost vadilo bylo to, že celý film je založený na tom, že postavy k sobě nejsou upřímné a neříkají si celou pravdu, nebo případně také na tom, že japonský jazyk umí být hodně vágní (slova lze snadno chápat jinak, než jsou myšlena). Nebýt toho, tenhle příběh by skončil stejně rychle jako začal. Navíc situaci nesmyslně přispívala i postava Takeova kamaráda Sunakawy, který byl sice vykreslený jako kladná postava a dobrý kamarád, ale přesto z nějakého důvodu neřekl Takeovi tu zásadní informaci, že ho má Yamato ráda (přestože to dost dlouho věděl!). Vyzníval tak s prominutím jako naprostý kretén. Tím chci říct, že to rozhodně mělo své díry a že celá ta dlouhá dějová linka, kdy hlavní dvě postavy netuší, že se mají navzájem rády, působila hodně uměle. Takže, jak říkám, na jednorázové pobavení je to sice fajn, ale rozhodně to nepatří mezi japonské filmové skvosty. ~(3,3)~

plagát

Zelená karta (1990) 

Tak trochu nestandardní romantická story :) Depardieu byl ve své roli sympaťák, naopak postava Andie MacDowell mě svým přístupem chvílemi dost štvala a skoro jsem se divila, že on jí to pořád trpí. Závěrečný obrat v jejich vztahu byl možná trochu "hrrr", ale rozhodně to byl zajímavý konec, který zkrátka utkví v hlavě. Stejně tak film jako celek, protože jednoduše působí neobyčejným dojmem (zaujal mě i začátek, který uvrhne diváka okamžitě do už hotové situace). ~(3,9)~

plagát

Leví kráľ (1994) 

Lví král sice nikdy nebude patřit mezi mé Disney srdcovky, ale vůbec se nedivím, že patří mezi nejoblíbenější klasické Disney pohádky. Oceňuju, že v příběhu není nic nadbytečného a zbytečně nataženého. Z pohledu dnešní tendence dělat filmy spíš delší by to možná mohlo působit skoro zkratkovitě, ale myslím si, že právě v tom tkví kouzlo starších disneyovek. Navíc některé scény jsou opravdu dojemné a zapamatovatelné - obzvlášť scéna, kdy Simba přijde o svého tátu. Přestože to příběhově není tak úplně originál (viz japonský Kimba), rozhodně jde o moc hezky zpracovanou pohádku, kterou ráda někdy ukážu svým dětem. ~(3,9)~

plagát

Zachráňte vojaka Ryana (1998) 

Je mi jasné, že se nejedná o film, který bych snad v životě chtěla vidět mockrát (nejsem velký příznivec válečných filmů a přiznám se, že mi svou krutostí nedělají dobře - už první scéna tohoto filmu, tj. vylodění v Normandii, mi svým autentickým naturalismem vháněla slzy do očí). Na druhou stranu ale uznávám, že Zachraňte vojína Ryana je skutečně výjimečným filmem, který má hloubku a mnoho toho vypovídá. Především se také věnuje psychologii jednotlivých postav a to mi přijde důležité. Tím spíš, že být součástí války, to je něco, co člověka zákonitě uvrhne to složitých situací, které vyžadují nějakou těžkou volbu. A ne každý je schopný se vždy zachovat "správně". Tím spíš byla zajímavá právě postava kapitána Millera (Tom Hanks), která ztělesňovala jakousi vnitřní integritu, ale přesto to byl jen obyčejný člověk, který se snažil pouze jednat, jak nejlépe dokázal. Zachraňte vojína Ryana je z těch filmů, kterým nelze upřít velkou vnitřní hodnotu a které dokážou člověka zasáhnout jak svým nepřikrášleným (co nejvíce autentickým) vyobrazením situací, tak i důrazem na lidskost. ~(4,5)~

plagát

Na lane (2015) 

Joseph Gordon-Levitt mě nepřestává překvapovat svým talentem. A co teprve ten příběh samotný, který je o to silnější už tím, že jde o skutečnou událost. Myslím, že se příběh Philippa Petita dočkal opravdu působivého filmového zpracování, které bere dech. Je to příběh o velkém odhodlání, naplnění vlastního snu a nevzdávání se i přes překážky. Jak se říká, štěstí přeje odvážným. To všechno a mnohem víc se filmu podařilo vyobrazit s patřičným důrazem a napětím. Za mě to byl rozhodně velkolepý zážitek. ~(4,4)~

plagát

Aggressive Retsuko (2018) (seriál) 

Výborná satira na japonský korporátní svět i soukromý život. Okamžitě mě zaujala vtipná myšlenka toho, že si mladá roztomilá zaměstnankyně firmy vybíjí svůj vztek skze death metal, a to všechno navíc s velmi "kawaii" vizuálem zvířecích postaviček, které jsou údajně založené na designu společnosti Sanrio (stejná společnost, která vytvořila Hello Kitty). Zkrátka šílený mix japonské animace, roztomilosti a zároveň kruté každodenní reality, na kterou je třeba poukázat a udělat si z ní trochu legraci. Prvků z japonské společnosti tam najdeme spousty - velký důraz na hierarchii ve firmě, "povinně" nepovinné firemní večírky, skupinové rande naslepo (=gókon), obliba karaoke... Je to sice opravdu spíš založené na japonské mentalitě a životním stylu (není divu, že jsou často Japonci přepracovaní a zdeptaní, jelikož tlak na jedince ze strany firmy je určitě o něco větší než u nás), ale kupodivu to podle mě dobře funguje i pro evropského diváka. Spousta věcí u nás ve firmách rozhodně funguje podobně, a tak je jednoduché se s Retsuko ztotožnit a chápat její problémy a dilemata. Zatím jsem viděla pouze první sérii (10 dílů), ale těším se na pokračování. ~(4,3)~

plagát

Spider-Man: Ďaleko od domova (2019) 

Podobně jako jednička je to velmi zábavná podívaná, kde Spider-Man jakožto stále ještě nedospělý středoškolák zápasí sám se sebou, svými prioritami (láska k MJ, ochrana jeho kamarádů) a zkrátka má stále daleko do zkušeného a "moudrého" člověka, který by byl schopný bez problému unést své superhrdinské povinnosti. To se mi na tomhle vyobrazení Spider-Mana líbilo už u jedničky a nyní ve dvojce jeho "vývoj" pokračuje. Navíc film zajímavě ozvláštnilo všechno to cestování po Evropě, přestože to bylo dost přitažené za vlasy. Už jenom to zcestné zobrazení Prahy jako nějakého města karnevalů, kde naopak opera je jedna "obrovská nuda", na kterou nikdo nechodí.... no, nad tímhle jsem se fakt musela pousmát. Ale jako celek to samozřejmě fungovalo, bylo to poutavé i vtipné, plus k tomu všemu ještě Jake Gyllenhaal jako třešnička na dortu (netřeba dodávat více). Jen mi místy přišlo, že to nedrželo tak hezky pohromadě jako předchozí díl (možná za to paradoxně mohlo i to rozdrobení příběhu mezi několik míst). Taky to podle mě souvisí se slabou úlohou Avengerů v tomto díle - vlastně mi celou dobu vrtalo hlavou, co tam sakra celou dobu dělají, během toho, kdy se po světě děly různé katastrofy, a z nějakého důvodu to nechávali pouze na Spider-Manovi a Mysteriovi (Jake Gyllenhaal). Když se na konci ukázalo, že (spoiler) Nick Fury a ostatní si ve skutečnosti jen někde váleli šunky a reálně u toho ani nebyli, tak jsem tím spíš nechápala, co to má sakra znamenat. Tohle se bohužel trochu podepsalo na mém vnímání celého filmu. ~(3,9)~

plagát

Hana noči hare: Hanadan Next Season (2018) (seriál) 

Hana yori dango vždy bylo takové mé japonské "guilty pleasure". Tím spíš jsem si nemohla nechat ujít tento zbrusu nový příběh, přestože jsem očekávala, že kvalita půjde dolů a že to bude jen taková love story jako přes kopírák, pouze s novými herci. Nakonec jsem ale byla hodně překvapená - myslím si, že Hana nochi hare obstojí i jako seriál sám o sobě a že nabízí sice příběh podobný tomu staršímu, ale v mnohém zároveň jiný a především kvalitně zpracovaný. V první řadě výborně vybrané obsazení hlavních herců - hlavní tři protagonisti nejenom že hráli dobře, ale zároveň do rolí typově seděli, z pohledu diváka působili sympaticky a zkrátka to mezi nimi fungovalo, jak má. Poměrně brzy jsem si všimla, že Sugisaki Hana v roli Oto, působí jako hlavní hrdinka v mnohém lépe než někdejší Inoue Mao v roli Tsukushi. Možná je to i lépe zpracovaným scénářem, ale bylo velmi jednoduché se s Oto ztotožnit a chápat její vnitřní rozpory a volby. Oproti tomu, jakkoli mám původní Hana yori dango ráda, s odstupem musím říct, že Tsukushi v podání Inoue Mao působila obzvlášt později v druhé sérii velmi otravně svou nerozhodností (natolik, že jako hlavní postava bohužel ztrácela mé sympatie). Je fakt, že příběhově je Hana nochi hare dost dobře napsané a nemá tolik děr v uvěřitelnosti. Když se nad tím zamyslím, v původním Hana yori dango nedává vlastně tolik smysl, proč je zrovna Tsukushi studentkou takové elitní snobské školy. Oproti tomu, u Oto je od začátku jasně daný důvod, proč je pro ni důležité, aby na téhle škole zůstala i přes své chudé poměry (navíc pozadí této postavy udává, že dřív byla skutečně z bohaté rodiny, což taky dává mnohem větší smysl). Zkrátka mi to v mnoha ohledech přišlo kupodivu příběhově promyšlenější. Poměrně rychle jsem si uvědomila, že se u mě při sledování objevuje podobné nadšení jako kdysi u původního Hana yori dango a to jsem opravdu nečekala. Tím spíš, že se u novějších japonských seriálů s nadšením setkávám jen zřídka a marně vzpomínám na doby asi deset let zpátky, kdy pro mě tehdejší seriály měly jakési kouzlo a doslova jsem je hltala. Hana nochi hare proto pro mě mělo jakousi dávnou nostalgii. A postavám jsem opravdu fandila. Navíc samozřejmě potěšilo i cameo některých původních herců (hned jsem zajásala!). Takže, ano, má to sice na druhou stranu i své mouchy (například se v tomto příběhu nedal skoro vůbec prostor novým členům "Correct 5", což má být obdoba někdejšího F4, a kromě hlavního hrdiny a Airi tam ani nebyl nikdo moc zajímavý a charismatický...) a samotný konec seriálu mohl být zpracovaný lépe a ne tak zkratkovitě, ale jinak mi tento seriál udělal po dlouhé době opravdu radost a královsky jsem se bavila. ~(4,3)~

plagát

Mŕtvi neumierajú (2019) 

Filmová kravinka, která sice místy pobaví, ale působí hodně polovičatě a nedopracovaně. Občasný humor a dobří herci bohužel jinak prázdnou dějovou linku nezachrání. Sice chápu, že záměrem bylo těžit humor především z kontrastu závážnosti zombie apokalypsy a klidného téměř všedního jednání postav (s velkým nadhledem), ale děj pak nějak postrádá tempo, má moc hluchých míst a nijak negraduje. Jako by se všechno odehrávalo v jedné neměnné linii. Absurdní, místy v podstatě suchý humor sice funguje, ale chtělo by tam těch vtipných hlášek mnohem víc, aby film nevyzníval tak "bledě". Ani nápad se zcizovacími efekty, který byl jinak super, nakonec tento film nezachránil, protože prostě postavy postrádají skutečnou motivaci a cíl, který by táhl děj. Není pak divu, že konec vyšuměl do ztracena. Možná to byl záměr, ale za mě to příliš nefungovalo. ~(3,2)~