Tsuki

Má první zkušenost se žánrem josei. Možná to bude právě tím, že nejsem na tento žánr zvyklá, ale přišlo mi to na japonské poměry jako hodně nekonvenční seriál. U anime jsem se rozhodně s takovým typem vyprávění, kde se postavy chovají poměrně realisticky a není tam nic nadsazeného a vyumělkovaného, ještě nesetkala. Jako takové mi to opravdu sedlo. Líbilo se mi, že to nestojí tolik na ději (ostatně nejde o žádný komplikovaný příběh), ale spíš na emocích a vztazích mezi postavami. Vlastně to byl takový všední příběh ze života, ovšem odehrávající se v prostředí modelingu a módního návrhářství. Určitě se do budoucna ráda podívám v podobném žánru na něco jiného. ~(4,2★)~

Takhle kvalitní studentský film se opravdu vidí málokdy. Byla jsem příjemně překvapená. Obzvlášť se mi líbilo, jak krásně film udržoval napětí. Samozřejmě se na tom hodně podílely i velmi dobré herecké výkony dvou hlavních protagonistů. Se zájmem jsem sledovala opravdu až do konce. ~(4,0★)~

Hezký nápad, zpracování mě ale moc nezaujalo. ~(2,3★)~

Na studentský film mě překvapila profesionálně vypadající stop-motion animace. Třebaže příběh není zrovna originální, film jako celek působí velmi kvalitně a vizuálně hezky. Ani bych sama od sebe nepoznala, že jde o studentský film. ~(3,8★)~

Film o hodnotě lidského života. Pro 17letého Miraie je však hodnota jeho života jasně daná částkou 500 milionů japonských jenů. A on se rozhodne vzít svůj život do hrsti a vydá se hledat způsob, jak cenu svého života splatit. Děj samotný mě překvapil, jelikož jsem tak nějak čekala ryze idealistický film, ale ono to tak ani zdaleka nebylo. Mirai-čan se ve snaze vydělat si co nejvíc peněz v krátkém čase potýkal i s morálními problémy, ale očividně si z toho nedělal moc těžkou hlavu, dokud tím neubližoval ostatním. Bylo v podstatě zvláštní to všechno, čím si prošel, sledovat. Ale řekla bych, že právě tahle zvláštní perspektiva člověka, jehož život byl "zaplacen" a nebýt toho by ani nežil, byla na tom to zajímavé. Není to sice žádný filmový ani herecký skvost, ale rozhodně to stálo za zhlédnutí. Navíc myšlenka důvěry k lidem byla tak moc fajn. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,0★)~

Pokud jste fanoušky Hanzawy Naokiho, tak je tento film jednoznačně pro vás! Samotnou mě překvapilo, nakolik tento film navazuje na úspěch seriálu Hanzawa Naoki. Odehrává se sice v jiné realitě a s úplně jinými postavami, ale očividně byl cílený na stejnou sortu diváků. Nejde totiž pouze o to, že samotnou předlohu napsal stejný člověk (spisovatel Ikeido Jun), ale dokonce byla do hereckého obsazení vybrána většina herců, které známe právě z Hanzawy Naokiho. Masato Sakaie zde sice nenajdeme, ale jinak nás filmem provází Kagawa Teruyuki, Oikawa Mitsuhiro a mnoho dalších výborných herců, které jsme si mohli oblíbit v Hanzawovi. Tématika je taky podobná, pouze hlavní postava je charakterově hodně odlišná od Hanzawy. Ale ve výsledku má stejně dobré cíle. A příběh je skutečně velmi hutný, napínavý a vše se nám odkrývá hezky pozvolně. Konec je k zamyšlení obzvlášť pro Japonce (ale nepochybně i pro spoustu jiných lidí), jelikož naráží na otázku, zda člověk někdy nepřikládá až moc velkou důležitost práci a firmě, pro kterou pracuje, na úkor jiných součástí života včetně lidských vztahů, férového jednání vůči lidem, a vůbec lidskosti obecně. Závěr se mi proto hodně líbil a celkově musím říct, že jde nejen o příběhově a herecky kvalitní film, ale zároveň o film obsahově hodnotný. Z toho důvodu, ačkoli jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami, se nakonec lehounce přikláním k vyššímu hodnocení. Pokud tedy máte dlouhou chvíli při čekání na druhou sérii Hanzawy, rozhodně tento film doporučuju. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,5★)~

Překvapilo mě, jak moc tentokrát Japonci kopírovali, což se běžně nevidí a filmu to rozhodně ubírá body. Nejen že použili stejný námět, ale v podstatě téměř přesně převzali i množství scén a vtipů, tak jak je můžeme vidět v 50x a stále poprvé. Namísto Drew Barrymore a Adama Sandlera však sledujeme Nagasawu Masami a Yamadu Takayukiho. Yamadu sice nijak zvlášť nemusím, ale přesto mi byl v roli sympatičtější než Sandler (který mi na postavu Don Juana a lamače srdcí neseděl ani trochu, když jsem kdysi původní film viděla). Nagasawa byla naopak pro roli vysloveně skvělou volbou. Moc se mi ve filmu líbila. Japonci udělali dobrou práci v tom, že zbavili příběh některých nevkusných vulgarit a neduhů a nechali pouze to, co je ještě v mezích, je to vtipné a funguje to. Takže to opravdu fungovalo a vznikl z toho docela fajn film. Ale na druhou stranu je ostudné, že nepřišli s větším množstvím vlastních nápadů a že námět nepřizpůsobili víc obrazu svému. Suma sumárum, slabší 4 hvězdy, ale přesto ještě 4. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(3,6★)~

Rodinné drama, které jsem chtěla vidět především proto, že tam hraje Toda Erika a Sometani Šóta. Pár scén tam bylo opravdu moc hezkých, ale přestože tam jde o citlivé rodinné vztahy, bolestnou minulost i smíření, které by měly diváka dojmout, jako celek mě to osobně zanechalo spíše chladnou. Přišlo mi, že ono "rodinné drama" je tam tak nějak uměle nafouklé a že se ze všeho zkátka dělá větší tragédie, než ve skutečnosti je. Hlavním důvodem je to, že původcem oněch rodinných "šrámů" a nedorozumění byla podle všeho nedostatečná komunikace. A nemůžu si pomoct, ale u filmů mě vždycky hodně irituje, když si postavy věci upřímně neříkají, ba dokonce někdy úplně mlčí a ignorují se, než aby si něco vysvětlili a vyříkali. A právě tohle mi na filmu přišlo do očí bijící. Není pak divu, že s tímhle iritujícím pocitem jsem se jen těžko mohla sžít s postavami natolik, aby mě to dojalo. Ostatní Japonci, sedící v kině, však podle všeho měli jiný dojem, jelikož tam ke konci uplakaně popotahovali. Abych však filmu úplně nekřivdila, musím uznat, že jelikož jde spíše o konverzační druh filmu s množstvím dialogů, je rozhodně velmi náročný na pochopení, pokud ho vidíte v japonštině bez titulků jako já. Přiznávám proto, že sem tam mi nějaké ty detaily v konverzaci unikly, což mohlo o kapku snížit pochopení celého filmu a potažmo i celkový dojem. I tak si však stojím za svým názorem, že je mnoho lepších japonských rodinných dramat. Toto je sice herecky dobré, ale příběhově a režijně to vidím jako průměr. Možná ani není divu, jelikož pro Tokiwu Širóa je to očividně jak režijně tak scénáristicky jeho prvotina. (Viděno 10.11.2019 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio.) ~(3,2★)~

Film o svazujících pravidlech a velmi přísných podmínkách, panujících na jedné střední škole, a dvou spolužácích, kteří se těm pravidlům rozhodnou postavit v zájmu jejich spolužačky Mačidy. Celý film je jakýmsi voláním mladých po svobodě a svobodném projevu, a právě onou tématikou svobody, volnosti a přirozenosti je to film velmi sympatický. Samozřejmě je v tom však hodně nadsázky, a vůbec vyobrazení oněch přísných pravidel na škole je hodně extrémní (v reálu to snad až tak přes čáru není). I přes filmovou nadsázku si ale myslím, že tato tématika dost možná hodně rezonuje s názory mladých Japonců. Přece jenom je fakt, že na japonských školách jsou pravidla a požadavky na studenty mnohem větší než u nás (a to samozřejmě nemluvím jen o povinnosti nosit uniformy, ale i o mnoha jiných povinnostech, které nutí studenty věnovat škole a školnímu kolektivu enormní množství času). Zkrátka mám dojem, že tento film může být příjemným "ventilem" pro mladé japonské studenty, kteří by rádi od někoho slyšeli, že situace opravdu může být jiná. A já mám z toho potažmo taky radost, protože je vždycky fajn vidět, že si Japonci určité nešvary své společnosti uvědomují, a jsou schopni na základě toho tvořit inspirativní filmy či knižní díla... Mimochodem, herečku Motolu Serenu (Mačida) jsem až do teď neznala, ale uznávám, že její zjev je opravdu výjimečný a jen tak se z paměti nevymaže :) (Viděno 9.11.2019 v kině SHINJUKU PICCADILLY, Tokio.) ~(4,2★)~

Přirozeně a uvěřitelně ztvárněný film, který však zároveň dokáže lehkým způsobem pobavit i dojmout. Líbí se mi, že vztah mezi sedmnáctiletou Akirou a starším manažerem restaurace byl vyobrazený právě takto - láska sice jednostranná, ale náklonnost a lidské pouto tomu nechybí. Navíc kontrast charakterů těchto dvou postav byl místy opravdu humorný. Jednoduše řečeno, další z příjemných japonských filmů, které mám tak ráda... (Viděno na palubě letadla společnosti ANA.) ~(4,1★)~