SoolenJV

Zádumčivá severská atmosféra, krásná příroda, střet pohanského a křesťanského, nekompromisní vize temné minulosti, úsporný, mlčící, ale neuvěřitelně charismatický Mads Mikkelsen. Škoda toho trochu odfláknutého příběhu.

Takhle se mají točit dokumenty o muzikantech. S uměleckou licencí, ale zároveň s citem k sledované osobnosti, kterou bezesporu Steven Wilson je. Ten člověk má skutečně co říct - nejen jako muzikant v té nekonečné řadě hudebních projektů, s nimiž je spojován, ale i jako člověk s názorem. Člověk, který si prošel zkušeností s hudebním průmyslem a vidí za oponu. A rozhodně není jen prázdným tlachalem a radikálem, který umí jen křičet.

Brutální satira o vlivu médií na naše životy, Skvělé postavy (vymyšlené i zahrané), neuvěřitelná směs filmových materiálů, žánrů a stylů a zároveň průlet historií televize. Zpočátku chaotický film, který se otevírá úžasně atmosféricky s písní Leonarda Cohena je nakonec poměrně jasně rozklíčovatelný, byť obsahuje tolik narážek a přímých citací scén (mnohé přímo použité, třeba jen nenápadně na pozadí), že je odhalit při jednom shlédnutí ani nejde.

Poměrně jednoduchá báchorka, která sice příliš nepřekvapí příběhem, ale zase pohltí vizuálně dokonalým světem a přehršlí surreálných nápadů, zabalených do jásavě barevného balení. Moje první setkání s thajským filmem, bylo celkem dobré, i když jsem čekal od tohoto všude vychvalovaného filmu poněkud více.

Dobře zahrané (zvlášť Pacino je neskutečný) a natočené, ale scénáristicky dost fádní. Vlastně jen spojení stokrát ohraných příběhů o hledání chuti do života a o nesnášenlivosti, která se promění v celoživotní přátelství. A pak taky ta délka... 157 minut, to je prostě na film tohoto druhu příliš.

Na televizní produkci celkem dobré, ale ke Kingově předloze se to neblíží ani zdaleka. Spousta motivů je osekaná, psychologie a zázemí postav, v knize tak pečlivě budovaná, se téměř vytratila. Snad jen Tim Curry je důstojným představitelem Pennywise. Jasně se ukazuje, že jediným způsobem, jak adaptovat Kinga aby Kingem zůstal, je doslovně je převést z média do média, tak jak to udělal Frank Darabont....

Poměrně solidní western se zábavně úsměvným finále. Hackman a Coburn jsou herci- chlapi, kteří prostě nezklamou. Po zhlédnutí tohoto filmu mi ale najednou došlo, odkud tvůrci Ohnivého oceánu s Viggem Mortensenem vzali inspiraci (byť natočeno podle skutečné události), tady těch podobností bylo nějak nápadně moc.

Film, který sice nedosahuje kvalit originálu, ale stále je to poctivý slasher s nezničitelným zabijákem, který už se stal ikonou (dokud ho nevzal do spárů Rob Zombie). Atmosféra je pořád dokonalá, zvláště opuštěné nemocniční chodby utopené do mírného pološera mají něco do sebe. Úmrtí jsou dávkována pomalu a jsou poměrně nápaditá (pokud se tento výraz použít v souvislosti s vraždami) a divák se nenudí. Příjemné překvapení, čekal jsem poněkud slabší film.

1. (Don Coscarelli) - bohužel poněkud nenápaditá kopie Texaského Masakru, byť se zajímavým zakončením a závěrečným odhalením (3/5)

Nekompromisní návrat akční legendy. John Rambo je sice zavalitější, vrásčitější, ale energie má na rozdávání a v podstatě sám (společně se stacionárním kulometem) si poradí s celou menší armádou. Příběh jak vystřižený ze strých "rambovek" je namíchaný s aktuálními problémy a celé je to nasnímané moderní, svižnou kamerou.