SoolenJV

Dvě velké lásky v jednom filmu - filmově-seriálová (část Monty Pythonů) a hudební (The Beatles jako objekt parodie). Co chtít víc? Trochu více vlastní invence, ne jen zuřivé vykrádání a převrací faktů o liverpoolské čtyřce, více Pythonovského humoru a ne jen radost a nadšení z natáčení. Škoda, čekal jsem více.

Na mě to fungovalo. Velice slušná, starosvětsky pojatá, duchařina s pointou. Z první, atmosférické, poloviny úspěšně mrazí, druhou trochu potápějí WTF momenty. Ale jsem příjemně překvapen. Po delší době konečně horor, který mi dovedl příjemně polechtat páteř. James Wan umí.

Další z nekonečné hollywoodské série na téma "ničení legend". Jason Momoa sliboval mnohé, podle mě se i více blíží Howardovskému pojetí postavy hrdinného barbara, všechno to vypadá dobře, místy dokonce i prosvítají náznaky tak potřebné "politické nekorektnosti". Ale co je to všechno platné, když celý film svou blbostí uráží i ti nejposlednější z žánru Sword 'n' Sorcery. Vyložený EPIC FAIL to není, ale FAIL je to pořádný. A taky pořádný kopanec do žaludku všem, kteří mají původního Conana rádi.

Zamlklé stylistické cvičení s perfektní kamerou. Pokud je "film noir" filmem skutečně černým, Tarr to splňuje dokonale, hra s černou a bílou, s kompozicí obrazu a pohybem kamery je skvělá, pokud ale "film noir" tvoří i jiné součásti (něco jako příběh, postavy atd.), tak Tarr poněkud selhává a nepomáhá mu ani Simenonova předloha.

Herecký koncert posedlého Malkoviche a uhrančivého, k nepoznání namaskovaného, Dafoa. A i když je to vlastně jen klasická historka "co by kdyby", srdce cinefila musí plesat.

Anglie má svůj Sheffield, Česká republika Ostravu. Problémy jsou všude stejné, řešení různá, někdy krkolomná, někdy celkem racionální, ale stejně to spěje ke stejným výsledkům. Sluneční stát se povedl, i když některé scény jsou zbytečně zabíjeny urputnou snahou "být vtipný." Co takhle hrát více na tu depresivní, reálnější strunu a méně se snažit o to, udělat ze sociálního dramatu komedii?

Krystalicky čistý B-movie. Pitomé postavy, ještě pitoměji zahrané (JLo a Ice Cube obsazení snad jen proto, že byli ve své době hvezdami, Jon Voight sice dobrý, ale ta "lecterovská" stylizace je až příliš zřejmá), podivné efekty, místy dost zmatený střih. Ale koneckonců - tohle je přesně ten film, který patří do kategorie "tak blbý, až je nakonec geniální."

Poněkud nesourodý stylový mišmaš, který nakonec ale jakž takž drží pohromadě díky nadšení, s nímž vznikl a které přímo září z každého dílu, ať už je to anime, americké krimi, jakýsi výtažek Transformers nebo samurajský historický biják. Nakonec lepší tři...

Záznam koncertu Porcupine Tree, soustředěné výkony muzikantů, zajímavý setlist, žádné velké prostoje, hodina a tři čtvrtě uteče sakra rychle. Natočené je to též slušně, jen mi není jasné, proč na sebe záznam musí strhávat pozornost tím, že se v něm střídají kamerové filtry a použité materiály jak na běžícím pásu. Soustředění na živou hudbu by bohatě stačilo...

Technický skok kupředu, zábavné dobrodružství starého, poctivého střihu. Francouzský (belgický) šarm, humor, napětí, akce (honička v Maroku aspiruje na jednu z nejlepších scén-sekvencí roku), výborné úvodní titulky, jazzem šmrncnutý John Williams. Spielberg opět nechává v sobě ožít toho malého kluka, který se chce hlavně bavit a jde mu to na výbornou. Všechno je, zdá se, na svém místě. Ale NĚCO, co zatím nedovedu pojmenovat, tomu schází. Proto nemohu s čistým svědomím dát plný počet. Sorry Stevene.