panmroz

téměř využitá šance - výborně napsaný, tzn. prostředí, postavy, skvěle natočený, tzn. vizuál filmu, herci (Vetchý v první roli, kterou mu opravdu věřím), jen jsem měl asi v každé části problém s tím PŘÍBĚHEM. Jakože sem furt nechápal, co vede autory k tomu, aby se tam cokoliv odehrávalo - nějak jsem si vzpomněl na závěr recenze Dannyho Parťáků 3, kde O.Vosmík (snad!) pravil něco ve smyslu, že se celej film nebyl schopnej zbavit otázky, zda by nebylo zábavnější, kdyby ty postavy jen tak seděli u stolu, něco jedli, a tak jako nezávazně plkali. Tak to jsem si říkal u tohoto; nejkřiklavěji patrné v epizodě s Ivanem Trojenem - parádní postava, její zjev, veškerý pózy, focení při podpisu smlouvy ("tady to namáčkni, vono se to zaostří, a pak to zmáčkni"), ale pak je tam jakásy potřeba narace či co, tým se semkne, snaží se Trojana zbavit, ten se v závěru rozpláče, no zkrátka, vždycky na začátku epizody všechno cajk, a pak se to jen horší a horší -něco jako Lost - jinak pak ten závěr byl jistojistě pěknej doják, jinak část od části lepší a horší - rozhodně koukatelné, ale trochu mě mrzel ten pocit, že se koukám na něco, co je jako "těsně vedle".

Po Nacho libre, po kterým jsem požadoval stejně třeskuté spojení parádních postav, vyprázdněného prostředí a přehledného příběhu jako u Napoleon Dynamite, jsem byl na Gentlemen Broncos o něco lépe připravenej a očekával to jediné, na co se dá u filmů Jareda Hesse opravdu spolehnout - na vizualitu. A stojí za to. Film je výrazně přenápadován, a pochybuji, že se obě linie (příběhXčetba z knihy) mohou komukoliv líbit stejnou měrou. Navíc jsou zde dva "úplně odjinut fórky" (posranej had a zvracící polibek), ale pokud se člověk zaměří na to dobré z filmu, má šanci si to užít. Pro ostatní to musí bejt zážitek k nepřežití!

zběsilé herecké orgie - pokud vám sedí klátivé "herectví" Foresta Whitakera (asi jedinou jeho roli, kterou jsem zkous, byl Ghost Dog, jinak se něj sice pokaždé nemůžu vynadívat, ale spíš takovým civivým, nevěřicím způsobem, než že bych si to užívaval) a skotský přízvuk ze rtů líbivého ksichtu Jamese McAvoye, pak...není co dodat. Film trpí klišé žánru "africký film natočen neafričanem" - idylka, prvotní varovné signály, průser, skorohepáč, vysvětlující titulky s autentickými záběry. Dál - pokud měla být postava ztvárněná McAvoyem hlavní, čili měla-li provádět diváka filmem,ten ji měl přijmout a více méně pochopit, pak to teda nedávám. Přišel mi to spíš film s dvěma zápornýma postava, který sou nejdřív kamarádi, a pak nejsou kamarádi. Ale z obou šel tak trochu strach - prakticky od prvního momentu McAvoye na plátně (vynoření z vody, slavnostní večeře, píchání do globusu) jsem měl celkem jasno, že s tímhle tím panáčkem si rozumět nebudu.

taká srdcovka z dětství. teď po letech - neuvěřitelná postava Jimmyho, hlavní hvězdy týmu, která v celém filmu pronese dohromady tři věty, z toho jedna z nich je "Dám to!". O basketbalu se toho také moc nedozvíme - jakože prakticky vždycky střílí nepokrytý hráč, pokud dochází ke clonám při útoku, jsou podávány spíše jako nevynucené srážky plynoucí z chaotických pohybů jednotlivých hráčů, v celém filmu není jediná střela zblokována, veškeré ztráty míče plynou z nepochopitelných chyb hráčů (pád míče na nohu, po zdvojení náhra nikoliv tomu volnému hráči, nýbrž tomu obsazenému, apod.). Úsměvné jsou také time-outy - kouč Gene Hackman dává instrukce typu "musíme bránit" nebo "jedem, makáme". Na druhou stranu vizualita snímku je parádní, zpomalení lesklý hráči a do nich ty foťákový fleše, mladý Marek Matějovský coby syn postavy Dennise Hoppera. Strašná je celá ta linie s tou babou, polibek se Hackmanovi taky moc nepovedl, asi únava či co. Každopádně sportovní film s nejvyšším počtem těch sportovně-kýčovitých vrcholů - 1.kouč zůstává a Jimmy se vrací k týmu, 2. Hopper vyhrál zápas, 3. Olii dal trestňák, 4. Výhra v play-off, takže když se pak dokodrcáme do finále, tak už to vlastně není až tak moc doják. Navíc mi není moc jasné, jak ten závěr koresponduje z úvodem, kdy Hackman mluví o nahraditelnosti hráčů, popř. když dává přednášku o tom, že jsou "tým, tým, tým". Ono to spíš vypadá tak, že jakmile začal hrát Jimmy, tak už prostě neprohráli. A navíc dal Jimmy i poslední koš ("Dám to!"), takže to vlastně aji všechno vyhráli.

atmosfericky i filmařsky na skvělé úrovni (především úplně první záber rozhrnování záclon je božanskej, stejně jako výtahové scény z hotelu z druhé části filmu). Stejně tak volba motivu nekvalitního videa z průmyslových kamer mě moc baví. A Turturro snad baví úplně každého! Bohužel film, na jehož konci cítím, že bych měl přemýšlet o tom všem, ve mě bohužel vyvolává otázky spíše typu "blbé" (jako třeba - kde se kua vzal ten negativ v tom baráku? a podobně).

nutno uznat, že pánům Klusákovi s Remundou přeje štěstí; v jejich Českém snu to byla okrajová poznámka pána - obhájce z rozhořčeného davu "napálených" "že to je stejný jak ta kompaň pro vstup do EU", které se autoři chytli, a učinili z ní "vyznění", do té doby sice zábavnému, ale myšlenkově absentujícímu filmu. V Českém míru pak p.Klvaňa vysvětluje pánům Töpfrovi, Smoljakovi a Krytinářovi, že "to sou ti filmaři, jak dělali ten film o virtuálním hypermarketu. A teď točí o virtuálním radaru." To, že bude radar virtuální nemohl nikdo v době vzniku vědět, ale celé vyznění filmu, poté co zazní tato slova, je zase ta přidaná hodnota (štěstí), které přeje připraveným. Jinak asi mám trochu problém s oběma strana radarového sváru - ať už je to p. Krytinář, který poznal dobré duše amerického lidu, když natáčel s amíkama pohádku, tak obyčejný občan z okolí plánovaného radaru, který v mysliveckém mundůru, při střelbě do bažantů hovoří o americké armádě, která kam vkročila, tam tekla krev. Ale scény z lesa, především steady camovky při vycházce s divočákem mají své kouzlo.

pro me osobne je Joe Carnahan takovej přístupnější Michael Bay nebo Guy Richie. Zkrátka pořád je to výplach, ale co nemám rád na těch dvou, je tady jakousi záhadou nepřítomno.

na stránkách filmu přirovnává režisér možné chladné přijetí ke stejně chladným diváckým i kritickým ohlasům filmů Kouř či Kamenný most. S tím, že čas to prověří a hin sa ukáže! Při představě zkouknutí tohoto jinotaje za pár let, kdy už člověk nebude vědět, kdo to byl ten Dalík, ten "falešný a prázdný", páchnoucí investigativec, bohatý Kelner, bude se u toho bavit asi stejně, jako u rané české sody - politické podobenství nasranýho tvůrce, kterej má nejraději žánr grotesky asi nemohlo dopadnout jinak. A není to o "hereckých" "výkonech", není to o technické stránce filmu, není to ani o tom castingu či scénáři - jde o námět a atmosféru - tady už to není jen o podbízení se - jako ve filmu předchozím - Gymplu - kde ve snaze zalíbit se vrstevníkům hrdinů filmu opomenul na druhou stranu - tj. tzv. dospělé, kteří jakoby vypadli z grotesky a náctiletí hrdinové na ně znuděně, dojezdově koukali a stírali je. Tady z grotesky vlastně není nikdo, postavy na mě působí jako výplody nejčernějších obav čtenářky blesky ( kdy herecky jsou pojaty jako v předchozích Vorlových filmech - tj. časté přehrávání, výrazná mimika, prknné dialogy) a rádoby z nadhledu je stírá jejich vlastní autor. Je to zlé, blbé a navíc mám dojem, že se všichni zůčastnění domnívají, jak to té dnešní době natřeli. Aj...

Daleko spíš než film to evokovalo divadelní drama. Včetně "surreálných" složek.

už druhý díl Toy story mi připadal tak jako žánrově pokroucenej, jakože jsem spíš plakal než se smál, a tohlencto si myslím už je úplně za - představa, že jako malé dítě uvidím tu panenku nebo "telefon po výslechu", tak...na tom budu o něco jinak než dnes. ale dnešní děti to už asi mají posunutý, takže...dobře jim tak.