Remedy

Je hodně vidět, že tvůrci mají nakoukané a zjevně i dost oblíbené tarantinovky a coenovky, což už je samo o sobě dost sympatické. Navíc jsou tu v některých pasážích opravdu hodně dobré fóry („cena se ti bude líbit – je to tu totiž obklopené arabskými vesnicemi") a ten celkový balanc černohumorných hlášek s pár docela drsnými scénami až pozoruhodně funguje. Je taky nezbytné poznamenat, že se tvůrcům téměř po celou dobu daří udržovat solidní napětí a ten jejich brutální cynismus je nejen setsakra odvážný, ale místy až třeskutě vtipný. Bezpochyby je to tak trošku úlet, ale nakonec až nad očekávání dobrej. [75%]

Alice Nellis ve vrcholné formě. Jasně, že tomu pořád schází ten ultracool filmový look (zaspekuloval jsem si, jak by to zvládla třeba Agnieszka Holland), ale i tak to dopadlo v rámci možností nejlépe, jak mohlo. Takhle poctivá, přirozená a naprosto profesionální adaptace jedné z našich nejlepších klasických pohádek tu setsakra scházela. Martha Issová je tu naprosto perfektní, má to překvapivě opravdu dobrý soundtrack a příjemnou fantasy atmosféru. Bravo. [75%]

Cherry dokáže občas vzbudit i poměrně silné emoce, je ovšem nezbytné zdůraznit, že tak činí výhradně s pomocí audiovizuálních prostředků. Bližší napojení na jakoukoliv postavu je problematické, motivace jsou mnohdy jak z šestákového románu a na jeden film je tam těch stylů prostě až moc. Přesto nemohu říct, že bych se nudil a pokud bych chtěl něco vyzdvihnout, tak to bude jednoznačně ta válečná pasáž, která je v každém ohledu ukázkovým řemeslem. Jako celek je to bohužel značně roztříštěné, a i když Tom Holland jede až na krev, měl jsem občas problém mu to uvěřit. Formálně je to sice spektakulární, ale nemohu se zbavit dojmu, že je to vlastně jen takové teatrální plýtvání talentem bratrů Russoových a to navíc u látky, které by mnohem více slušelo komornější zpracování. [60%]

Velmi dobrá špionážní žánrovka, která je na úkor akce možná více politicky-konspirační, ale zato jí nechybí skvělé postavy a slušná dávka napětí. V závěru pak sympaticky pomrkává na diváka a otevírá dveře k dalšímu potenciálně zajímavému univerzu ze světa špionáže. Abych byl ale fér, tak Taylor Sheridan už má za sebou lepší scénáře, nicméně to pořád stačí na slušný žánrový nadprůměr. [65%]

Další lekce z amerických dějin na téma utlačování afroamerické komunity, leč v tomto případě se silným akcentem na „black power aspect“ a pokusem o zdánlivou vyváženost rasových otázek – ať už si pod tím chcete představit cokoliv. Cením totální absenci patosu (vyjma té obnovy vypáleného ředitelství, ale ani to není podáno pateticky) a (ne)příjemně nesmířlivý závěr, který dramatično rozhodně nepostrádá. S ohledem na současný společenský diskurz jasná oskarovka, která je naštěstí i docela dobře natočená a vyjma bezchybných hereckých výkonů zaujme i zvláštně neurotickým soundtrackem, který je zároveň nádherně minimalistický. [75%]

Přesně ten typ filmu, kde veškerý humor „pouze“ podtrhuje celkový koncept vyprávění a působí v rámci jinak seriózní zápletky naprosto nenásilně. Na některých místech jsem se nemohl přestat smát, protože ti vědátoři byli při konfrontaci s násilím zkrátka naprosto boží. „Kdybych chtěl něco skládat, tak jdu do Ikey!“ Jinak asi jeden z top nových filmů, které jsem viděl v pandemickém období. A ta Jensenova funkční multidisciplinarita při práci s filmovým médiem je zkrátka fascinující. [90%]

Lakonická vykrádačka Johna Wicka, která se nikam moc neohlíží a servíruje ultrabanální zápletku v maximálně zábavném a rychlém provedení. Ten vyhoněný opening se zběsile nastříhanými záběry denní rutiny je sice trochu prvoplánový, ale pořád zatraceně cool. Co tady hodně ční nad vším ostatním, je práce s hudbou. Armstrongovo What a Wonderful World nikdy neznělo lépe a celá sekvence s pálením peněz je jedním z vrcholů celého filmu. Bob Odenkirk si vedle Saula Goodmana ve svých 58 letech střihl další ikonickou a v tuto chvíli již zřejmě nezapomenutelnou roli. „You got shotguns. --- You brought a lot of Russians.“ [80%]

Původní Evil Dead je nepřekonatelná klasika, přesto musím tvůrcům tohoto remaku vyseknout opatrnou poklonu za hodně krvavý konec a za místy skutečně děsivou atmosféru. Je to takový spotřební materiál pro moderního diváka, ale určitě jeden z těch lepších. Přímé odkazy na Raimiho Evil Dead cením! [60%]

Perfect Blue je dozajista (ne)přiznaným zdrojem té nejlepší tvorby Darrena Aronofského (tj. Requiem za sen a Černá labuť) a celkově velmi podnětným příspěvkem do subžánru paranoidního „schizothrilleru“. Bezbřehá touha po naplnění ambicí bez ohledu na psychické i fyzické důsledky je zde vykreslena bez sebemenších příkras a ty občasné hororové motivy jsou zatraceně husté. [80%]

Už se mi dlouho nestalo, abych měl ve filmu až takovou potíž fandit nějaké postavě. Tady je totiž problémem absence jakéhokoliv „charakteru“ v dobrém slova smyslu. Navíc způsob ospravedlnění vlastního jednání, který zde hlavní postava předkládá (lvice nebo jehňata), je ve všech ohledech šíleně banální. Nemůžu ovšem říct, že by mě nezajímalo, jak se to celé vyvine a že bych se u toho nebavil. I Care a Lot kombinuje vcelku hravě thrillerové prvky s coenovskou absurditou a do toho se samozřejmě snaží vše zasadit do aktuálního společenského kontextu. Rosamund Pike je OK, ale v Gone Girl byla přece jen ještě démoničtější a uvěřitelnější. Ve výsledku je to ale docela fajnová jednohubka s cool námětem. Končí sice trochu překombinovaně a k současnému postavení žen ve společnosti se vyjadřuje spíše tragikomicky než uvěřitelně, ale vem to čert. Pokud nemáte přehnaná očekávání zahrnující zásadní statementy a nebudete se pídit po kdovíjak hlubokých významech, budete v rámci možností spokojeni. Je to taková hezká žánrová hříčka. [65%]