Remedy

Nihilistický voice-over Billyho Boba Thorntona je famózní o to více, že je od začátku do konce v podstatě neměnný bez ohledu na to, co se děje na plátně. Tahle noirová berlička o Muži, který nebyl (geniálně výstižný název), je po estetické stránce v podstatě dokonalá a coenovic podmanivý vizuální styl reprezentuje v tom nejlepším světle. Scenáristicky to není (zejména v poslední třetině) kdovíjak objevné, jenže všechny ostatní složky jsou tak podmanivé, že to ve výsledku nijak neruší. Ten naoko nezúčastněný projev ústřední postavy, který tak nějak osciluje mezi flegmatičností a apatií, je jednoduše geniální. Mám za to, že každý velký tvůrce má ve své filmografii takový polozapadlý film, který leží spíše ve stínu největších hitů, ale který je podobně podmanivý jako ty největší pecky. U bratří Coenů je to právě tenhle případ. [90%]

Stephen Daldry a jeho vysoká škola dramatu, kde se ambiciózní styl vyprávění trefně snoubí s působivými hereckými výkony (i když je ten fokus věnován ústřednímu ženskému triu, tak otisk Eda Harrise je tu zatraceně silný). Problém nastává na úrovni nějakého hlubšího ztotožnění se s postavami, protože to na mě celé působilo tak, že to musí přijít automaticky. S fantastickou hudbou Philipa Glasse, už zmíněnými hereckými výkony, řemeslně v podstatě bezchybnou režií se na konci prostě nemůže stát, že byste cítili sebemenší emocionální prázdnotu. Možná nejsem cílovka (a to jsem dost velkej cíťa i ve svých 31) a nedokážu se na úděly ženských postav napojit tak hluboce jako Stephen Daldry, ale i tak musím říct, že všechno ostatní je tu skvělé. Přijde mi fascinující, že takhle silný ženský příběh dokázal tak intimně a citlivě zrežírovat muž, to teda klobouček dolů. [80%]

Celovečerní debut mého oblíbence PTA ještě přirozeně nedosahuje takové vyzrálosti a dějové ucelenosti jako následující Boogie Nights nebo Magnolia, nicméně už zde lze najít zárodky Andersonova vypravěčského mistrovství a zejména ohromně vyvinutou intuici pro výběr herců. Dějově je to něco mezi tarantinovkou a coenovkou, po formální stránce jde o poctivý devadesátkový film s nezaměnitelnou hudbou a atmosférou. [65%]

Ten vnitřní konflikt hlavního hrdiny mě v první polovině dost bavil, protože jsem ho vlastně prožíval taky. Dlouho jsem si kladl otázku, jestli je za takovýchto pohnutých okolností racionální věnovat svou energii mrtvému dítěti („kvůli mrtvému jsi zapomněl na živé“), abych si následně uvědomil, že ústřední postavě je nějaká racionalita mnohdy skutečně ukradená. Saulův syn je nesmírně intimním portrétem zlomeného člověka, pro kterého se jediným smyslem bytí stane sebedestruktivní a zcela očividně iracionální (s ohledem na danou situaci) potřeba obřadního aktu. Mimořádně sugestivní POV kamera a (naštěstí) povětšinou rozostřené záběry na lidská jatka působí dost znepokojivě a ta atmosféra všudypřítomného zla a smrti sálá z obrazovky tak, až to hezké není. [80%]

Nejlepší film o nejhorším filmaři? V případě osobnosti Eda Wooda nemusí „nejhorší filmař všech dob“ nutně znamenat pejorativní označení, protože to, co Ed „tvořil“, je do jisté míry samostatný filmový žánr. Jinak jde bezpochyby o jeden z nejlepších životopisných filmů, který jsem viděl a určitě o jeden z vrcholů spolupráce dříve ohromného dua Burton-Depp. [90%]

V kategorii pozdních allenovek jedna z těch depresivnějších věcí, která výtečně graduje až do zatraceně hořkého konce. Úplně dobře mi u toho nebylo, a to jsem ještě řešil vlastní morální dilema, jestli je v cajku fandit postavě Kate Winslet. Navzdory nemalým prohřeškům ji Woody totiž vykresluje tak, že postava Ginny doslova křičí o nějaký soucit a pochopení, čemuž je v určité chvíli těžké vzdorovat. Autorsky bezpochyby velmi silné dílo, ale osobně mám od tohohle pozdního Woodyho radši jiné kousky. [65%]

Je přinejmenším podivné, že navzdory prvotřídnímu castingu se Hillcoatovi nepovedlo stvořit nic víc než lehce nadprůměrnou žánrovou podívanou. Triple 9 popravdě spíš trpí na jakýsi „overcasting“, kde jednotlivé herecké hvězdy působí spíš jako stafáž bez adekvátního vlivu na samotný děj. Jako kdyby si John Hillcoat po povedeném Lawless řekl, že teď udělá pro změnu policejní heist s hereckými hvězdami, jenže John Hillcoat prostě není Michael Mann, David Ayer ani Ben Affleck. Výsledek je jakýsi podivný slepenec policejního dramatu, gangsterky a heist filmu, který má své momenty, ale je jich tu skutečně poskrovnu. Ukázkově promrhaný potenciál s nesmírně ubohou Kate Winslet, která nemá co hrát a scény s ní fakt bolí. [60%]

V podstatě depka jako prase, kterou drží pohromadě výborní herci a velmi přijatelná délka. Nemůžu říct, že bych se pocitově s většinou postav „nepotkal“, ale celé mi to v některých pasážích přišlo až zbytečně na sílu. Na jedno podívání je to ale celkem OK a asi by to lépe fungovalo jako divadelní hra. [60%]

Jeden z mých velkých klasických restů, který jsem dlouho odkládal, až jsem to nakonec nevydržel a prostě jsem si to musel sehnat a zkouknout. V mnoha ohledech bezpochyby nadčasové dílo, jehož myšlenky se příznačně odrážejí i v dnešním mediálním světě. Na svou dobu revoluční styl vyprávění sestávající se z novinových článků, rozhovorů a vzpomínek blízkých lidí je určitě jedním z mnoha důvodů, proč se i z dnešního pohledu jedná o naprostou a tolik citovanou klasiku. Ty čtyři hvězdy jsou čistě subjektivní, protože mě to nestrhlo asi tak, jak jsem si představoval.

Původně jsem chtěl napsat, že jde o dechberoucí morální apel moudrého pána, ale tady nejde ani tak o morálku jako spíš o faktické přežití a zachování všeho, co (zatím) ještě máme. Měl jsem pocit, že mi David Attenborough vlastně neříká nic nového, ale i tak jsem měl silné nutkání ho pozorně poslouchat a podívat se na řadu věcí ze širší perspektivy. Navíc těžko hledat někoho povolanějšího a zcestovalejšího, kdo viděl skutečně a doslova na vlastní oči, jak lidstvo v průběhu posledních dekád pustoší rostlinné a živočišné druhy na celé planetě. Jeden z mála příkladů filmu, kde na mě izolovaně zapůsobilo jeho samotné poselství. Slyšel jsem hodně námitek, že tohle všechno už bylo dávno řečeno a že se David Attenborough vlastně jen opakuje. Bohužel stále nemám pocit, že by jeho letité apely na ochranu životního prostředí přinesly kýžené výsledky, a proto oba palce (i u nohou) nahoru za každý podobný ekodokument, který bude osvětově tyto myšlenky šířit. [85%]