Remedy

Je fakt, že závěr je zdrcující tím nejvíc nepříjemným způsobem a převažující statické záběry z "vysněného domova" působí v některých chvílích až tragikomicky s ohledem na to, co se děje v sousedství. Přesto mě asi nejvíce zaujal samotný portrét člověka, který za pácháním toho nejhoršího zla vidí poslání a těší se na další výzvy ve svém profesním životě. Koneckonců o tom byl bytostně přesvědčený. Během té závěrečné změti všech možných zvuků mi bylo po dlouhé době při sledování filmu fyzicky opravdu nepříjemně. [80%]

Krásná „bizzartovka“ a Lanthimosovo definitivní vale malým a obskurním artovkám, které v Chudáčcích transponoval do velké, obskurní artovky se silně mainstreamovým potenciálem. Bella Baxter je jedním z nejsilnějších ženských charakterů na filmovém plátně a Emma Stone jednou z největších hereckých hvězd současnosti. Cením, že Yorgos Lanthimos navzdory velkým ambicím (které jsou ale ve výsledku naplněny téměř bez chybičky) zůstal povětšinou věrný svému stylu, co jen to šlo a ani v jeho posledním filmu tak není nouze o typické deformace obrazu a bizarní interakce mezi postavami. Mám radost, že spojení takto osobitě ujetého tvůrce s áčkovým Hollywoodem dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. [90%]

Nejde tak úplně pominout, že Blood Coast v podstatě jen recykluje mnohem větší jména (Ladj Ly, Cédric Jimenez) a vyjma solidní akce s docela pěkně nasnímanou Marseillí nenabízí nic navíc. Jediná opravdu zajímavá postava (ta vyšetřovatelka z Paříže) je tu tristně nevyužitá, což jen dokresluje problém celého vyprávění, kdy příběh vyjma zručně natočených přestřelek nenabízí žádný uvěřitelný konflikt. Kromě té jediné výjimky zde vystupují spíše pouze typy než skutečné postavy. Sterilní zábava, která je sice pořád celkem koukatelná, ale vnitřně absolutně prázdná. [55%]

Až s neuvěřitelnou lehkostí natočená romance, která krásně zahřeje u srdíčka. Nádherný situační humor a občasné balancování na hraně trapnosti zde mají tak perfektní timing, že se není v podstatě možné té všudypřítomné roztomilosti ubránit. Ano, ten film je roztomilý a nemyslím to ani v nejmenším pejorativně. Dělník se sklony k alkoholismu a málomluvná děučica, která se protlouká více či méně podřadnými profesemi. Dialogy neobsahují žádné úderné pointy, atmosféra je silně melancholická a navzdory procesu sbližování obou hlavních postav jsem měl spíše pocit odcizení. Můj první Kaurismäki a rovnou (těsně) za plný počet. [85%]

Vlastně to bylo celkem napínavý a až na pár cringe momentů to nepůsobilo směšně. Bytostně nesnáším hodnocení typu "na český poměry celkem fajn", ale tady se mu asi nevyhnu. Při srovnání s libovolnou zahraniční žánrovou tvorbou máme pořád ještě co dohánět, ale tohle je z hlediska scénáře, relativní uvěřitelnosti postav a celkového vyústění solidní práce. Až by se mi chtělo napsat, že to je krok správným směrem. [60%]

Nekompromisní retro Scorseseho střihu, tj. krvavě epická podívaná o zavrženíhodných existencích, která je multižánrová, silně nadčasová a ze všeho nejvíc připomíná robustní dobovou kroniku. Občas není úplně příjemné v té kronice listovat a někdy je to opravdu „těžké čtení“, nicméně takhle silné autorské dílo působí v soudobé kinodistribuci jako skutečné zjevení. Je to v podstatě antiteze k ohromně zábavným a divácky úspěšným gangsterkám Goodfellas a Casino, v kontextu celé Scorseseho filmografie to ale vlastně dává perfektní smysl. „There might be some insurrection for a while. But then people forget that. They don´t remember and they don´t care. It will be another ordinary everyday tragedy.“ [90%]

Konečně vcelku netuctová kriminálka, která chytře pracuje s motivem temného dědictví z jedné ještě temnější éry našich soudobých dějin. Využití šumavských lokací takřka bezchybné, postupné rozplétání příběhu a závěrečné rozuzlení velmi nadprůměrné. V žánru české kriminálky jeden z vrcholů posledních let. Jen ten neautentický Kryštof Hádek to místy bohužel trochu kazí. Jinak hodně velká spokojenost. [80%]

Autobiografická rekonstrukce po nolanovsku, tzn. fantasticky vyrešeršovaná, těžkotonážně podaná a narativně velmi hutná látka, která je naprosto suverénní (skoro) ve všech žánrových polohách. Co mě ve výsledku překvapilo úplně nejvíc, je převládající rovina politického thrilleru. Ona totiž paradoxně ta nejzajímavější a nejvíc vyhrocená pasáž nastane až po zkoušce Trinity, tj. v poslední třetině filmu. Celkově nelineární výstavba vyprávění, kdy Christopher Nolan prolíná a vzájemně na sebe vrství několik dějových linek, je nejlepší ukázkou jeho režijního ultramistrovství. V Oppenheimerovi je strašně moc informací včetně popisu fyzikálních zákonitostí štěpení atomu, nicméně všechno je podané natolik poutavou a (nakonec) srozumitelnou formou, že se na to krásně kouká a lze si z toho i něco lehce „vědeckého“ odnést. Pečlivě vystavěná montáž před zkušebním výbuchem je svou intenzitou jedna z nejlepších pasáží, kterou Nolan kdy zrežíroval. Ženské postavy OK, i když bych si dovedl představit jejich intenzivnější zapojení do děje, ale co už. Samotné zobrazení konfliktu vědy a morálky znázornil Nolan sugestivně, ty hororové pasáže a závěrečná antikatarze působí velmi intenzivním dojmem. Robert Downey Jr. fantastický, Cillian Murphy „jen“ standardně velmi dobrý. Není to nejlepší nolanovka, ale určitě ji budu mít v první půlce. [85%]

Absence krve a laciných lekaček se v tomto výborném španělském thrilleru ukázala jako skutečná trefa do černého, neboť ústřední příběh je brilantně vystavěn na staré, jednoduché a max. fungující premise. Celé vyprávění nápaditě kombinuje ješitnost a žárlivost svých charakterů, zkrátka něco, co by se dalo nazvat nešťastnou či toxickou láskou:) Pekelně napínavá záležitost, která nemá úplně pozitivní vyústění. [80%]

Znáte ten pocit, kdy si strašně moc přejete, aby daný film byl dobrý a fakt byste to jeho tvůrcům přáli? Už od traileru jsem tenhle pocit měl a říkal jsem si, že to kurva vypadá dobře. Dojmy z premiéry v rámci MFFKV ale zůstaly takové rozpačité a ani po těch bezmála dvou měsících od projekce se u mě nic moc nezměnilo. Na premiéře ve velkém sále Thermalu to byl vynikající event, film ve výsledku bohužel čistě průměrný. Určitě je třeba ocenit odvahu tvůrců, kteří se v kontextu české filmové tvorby pustili do takovéto žánrovky. Navíc to úplně zle nevypadá, futuristické kulisy našemu hlavnímu městu sluší a vizuální efekty jsou více než obstojné. Problém spočívá v generičnosti příběhu, který okatě vykrádá motivy z Altered Carbon a Minority Report, přičemž samotná detektivní linie připomíná v lepším případě nějakou povedenější epizodu libovolného detektivního seriálu od České televize. Navíc jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že je většina hereckých výkonů podivně prkenná (nejvíc bohužel u Karla Dobrého, kterého jinak naprosto žeru ve všem ostatním). Trochu mi přišlo, jako kdyby čeští herci nevěděli, jak mají vlastně hrát ve sci-fi snímku. Zamrzí i absence nějaké výraznější akční scény, která by divácký zážitek notně povýšila nahoru. Bod obnovy tak zůstává někde na půli cesty mezi komorním sci-fi příběhem a policejní detektivkou, bohužel nejvíce dojíždí právě na svou žánrovou neukotvenost a celkovou nevyhraněnost. Škoda. [55%]