kingik

Jiří Langmajer a Jana Plodková si s filmovým štábem udělali pracovní dovolenou a sehráli na pustém ostrově stav ztroskotání. Představují rozhádaný manželský pár, kde rozvod je na spadnutí, ovšem jejich vzájemná láska tak ještě docela nevyhasla. A scénář se ponejvíce začne zaobírat stmelováním jejich nevěrou z manželovi strany stiženého vztahu. A to začne požírat všechny drobné nápady a nuance, až se z filmu stane postupně těžce předvídatelná břečka. I tak se v našich končinách jedná o ojedinělý počin. Zámoří už dávno své "robinsonské" štace absolvovalo. Harrison Ford se svého času vtipně hádal s Annou Heche v podobně orientovaném snímku Šest dní, sedm nocí, Tom Hanks si o něco později na ostrově vyzkoušel totální osiřelost ve filmu Trosečník. V naší kinematografii to se samotou nejdále dotáhla Robinsonka. Proto je velká škoda, jak nezajímavý má tento filmový kousek scénář. Langoš s Plodkovou jsou nejlepší, když jsou spolu na nože, jejich znovuzrozené citové vzplanutí by jim věřila leda tak zbědovaná sociální pracovnice, mlsající do svého nechutného ovarového těla bonboniéry s čokoládovými mořskými plody. Co Rudolf Havlík nezvládl ideálně po scenáristické stránce, o to lépe se mu dařilo v rovině režie. Jeho dobré vizuální nastavení s citem pro detail je podpořeno symfonickou hudbou západního střihu, kterou dodal Ondřej Konvička. Daleko lépe film baví v sekvencích, kdy si pár leze na nervy, je nucen spolupracovat, aby nezhynul hladem a žízní a běduje nad mizivými vyhlídkami na potenciální záchranu. Jakmile ale filmu dojde poslední nápad, jak být vtipný a přestane si zachovávat tvůrčí odlišnost, je pro diváka zle. Začne totiž romantické peklo, které vrcholí kopulujícími těly na noční pláži. Fyzické parametry obou protagonistů nejsou ani nikterak valné, takže mnohem lepší je, když se k sobě co nejméně přibližovali. Český štáb vyztužen thajskou spoluprací vyprodukoval poměrně rozpolcený snímek. Podstatná část dějství je nastavena příjemně dobrodružně. Samozřejmě film nedisponoval takovým závratným rozpočtem, aby si mohl dovolit spektakulární sekvence, takže si zachovává český naturel. Posléze naznal, že filmu chybí romantika, ostrov je sice dost malebný, ale dosavadní chování ústřední dvojice do jeho rajského poklidu až tak nezapadá. Takže se v nejvyšší možné rychlosti, film trvá jen 90 minut, vše soustředí na krásné objetí dvojice v romanticky zapadajícím slunci. Dostaví se také záchrana. A jestli nepřibrali do trojky Pátka, tak je pro ně nevěra naprosté tabu. 6/10

Mladá žena v útrobách sofistikovaného domu. Žena traumatizovaná násilnou smrtí své sestry, ke které došlo v jejím domě, se se svým kocourem, pochroumaným kotníkem a nočními můrami uchýlí na odlehlou samotu. Brzy na to odjíždí její manžel (Bob Morley), technický génius, na pracovní cestu a nechává Julii samotnou v domě řízeném umělou inteligencí, kterou sám sestrojil. V domě se začnou dít podivné úkazy a žena  postupně začíná mít neodbytné podezření, že v domě není tak úplně sama. A je kýmsi neznámým pronásledována. Už nějakou dobu se diváci thrillerů seznamují s domy s umělou inteligencí, dokonce i naše končiny přispěchaly s příspěvkem na toto téma pod názvem Důvěrný nepřítel. Tentokrát jsou autorkami scénáře dvě ženy, Elisa Manzini a Sara Sometti Michaels, a soustředily se spíše na postupně sílící psychický teror než na explicitní násilí. To tenhle film nabízí jen v minimálním množství. Režii už přenechaly muži, Eriku Bernardovi, který hlavní roli svěřil neokoukané Elize Taylor. Poměrně sympatickým tahem bylo mladé ženě ponechat její přirozenost, takže nemáme před sebou přebujelou sexici v domácnosti, ale docela normální ženskou po třicítce, která se bojí o svůj pravidelný menstruační cyklus a také hlavně o svůj život. Film nasadí pomalejší tempo. V domě i mimo něj se postupně zjeví opravář pračky, šerif a podivný poštovní doručovatel. Z hlediska scénáře se určitě nejedná o to nejpropracovanější pojednání, je celkem záhy jasné, kdo má na svědomí všechnu tu neplechu a nedobrý psychický stav hlavní hrdinky. Z 90% je děj soustředěn v domě, hrdinka jej opouští jen velmi výjimečně. Docela oceňuji závěr filmu, kdy se tvůrci nebáli přijít s méně očekávaným zakončením. Natočeno je to technicky zdatně a dění v domě nepostrádá i napínavější rozměr. Ve výsledku je to poměrně dobře konstruovaný psycho thriller, který neustále vybrnkává na nervovou soustavu neklidného diváka. 8/10

V hlavní roli australská buše. A to natolik v hlavní roli, až se hororové setkání s masožravým vačnatcem odsouvá do pozadí.  Takže více než hororem je film přírodopisným pojednáním. Přírodovědný tým v počtu třech lidí, Alexandra Park, Sisi Stringer a Harry Greenwood, se vydá do srdce divočiny, aby zkoumal a mapoval ohrožené živočišné druhy. A najednou se objeví Carnifex, dávno vyhynulý masožravý vačnatec, který vyruší jejich poklidné kruhy. Bylo by to fajn, kdyby zaútočil hned a bez okolků. Jenže těch okolků je přehršel, takže se musíme proklestit velkým povídáním o přírodě i osobních zážitcích trojice, tu a tam zahlédneme klokana, koalu i jinou zvířenu. A film nemá žádnou velkou přednost. Vlastně ano, tou je rozvleklost. Nezbedný vačnatec nakonec přece jen přijde, v noci a ukořistí si nějakou tu oběť, ale každý si řekne, že čekání bylo na něj horší než na Godota. A když už byl na scéně, tak film dostal náboj. Závěr ovšem opět takový nezajímavý. Vlastně divák ani pořádně nezaregistruje, co se s agresivním tvorem stalo. Film je přitom docela solidně natočen. Sean Lahiff je původně střihač, který se rozhodl natočit si poprvé něco svého. A také dokázal, že coby debutant neukázal ochotu zariskovat, nenechal vražednému tvorovi pořádný prostor a horor chytal až na poslední chvíli. Naštěstí do svých řad angažoval sympaťandu Alexandru Park, které to sluší. Stačilo málo. Ubrat z předlouhé expozice spočívající především v chození po lese a podstatně přidat na hororových atributech. Tvor netvor vypadá dobře a naznačený střet s lidmi je natočen v dobré kvalitě. Hororové manévry nastoupily pozdě. Kdo si libuje v přírodovědě, jistě si svoje zvířátko z pestré škály najde. Jako poznávací výlet do australské divočiny film funguje bezvadně. Z hororového hlediska je to nedomrlé a hlavní vražedné řádění obávaného tvora se smrskne do závěrečné noční sekvence, kdy už divák pomalu objednával vstupenky do přírodovědného muzea Emila Holuba, kde by rád pokračoval v rozšiřování svých vědomostí. 6/10

Ivetino hledání štěstí nadále pokračuje. Nejdřív skončí v náručí a následně v posteli Rudolfa Hrušínského nejml. (Oskar Hes) během natáčení filmu Svatba upírů a pak jí na zvonek u dveří zazvoní paranoidní Roman Tříska, který se ujímá její osobní speciální léčby. Iveta si ve špatném psychickém rozpoložení ostříhá vlasy do oškubaného kuřete. A na světě je největší bulvární aféra své doby. Určitě se jedná o nejzajímavější epizodu z obou sérií. Michal Samir zřejmě nikdy nedosáhne na kýženou scenáristickou propracovanost, tak se rozhodl inscenovat Ivetina psychická muka na chalupě neznámého únosce velmi intenzivně sugestivním způsobem. Režijně se do toho opřel a svoje tvůrčí úsilí následně podtrhl napínavým soudním stáním, kde únosce paradoxně žaluje slavnou zpěvačku o náhradu škody. Soudní střet zpěvačky s psychicky narušeným mužem, kdy se soud zcela překvapivě zastane žalobce, je pojat velmi dramaticky poutavě. A dost to herecky podpořil Miloslav König, který se stal vůdčí postavou této epizody. Anna Fialová v roli zpěvačky se také výrazně zlepšila, za její výrazové zhoršení nese vinu slabý scénář první epizody. Po počátečním absolutním fiasku první epizody došlo k obratu a lepší přehlednosti i návaznosti jednotlivých scén. Dá se hovořit o malém tvůrčím zázraku. Kéž by v takto nastavené kvalitě pokračovala i závěrečná třetí epizoda. 8/10

Krásné ženy, dobrodružná příměs a Jean Marais. Z potulného komedianta se rázem stává psancem. Hodili na něj vraždu vévody a policejní prefekt na něj pořádá hon. Marais zase jednou předvádí svého typického sympatického hrdinu bez bázně a hany, s plavovlasou hřívou dostal jemný romantický rozměr. Ačkoliv si film drží tempo, jeho režijní realizaci chyběl větší výraz. Georges Lampin v minulosti za svoji kratší režijní kariéru spolupracoval s veličinami francouzského filmu Gérardem Philipem nebo Jeanem Gabinem. Ve svém předposledním filmu spojil tvůrčí síly právě s tehdejším miláčkem dámského publika Maraisem. A byl to právě hvězdný Marais, který udělal film zajímavým. Nejedná se o nikterak časově natahované dílo, takže do 80 minut se toho vešlo požehnaně. Úvod je sice poněkud zdlouhavější a nejméně záživný, Marais hraje a především zpívá v kontroverzní a posměšné divadelní hře a znepřátelí si vrchnost. Dále se film rozběhne v rychlejším sledu. Hrdina je pasován na rytíře, absolvuje bičování v průchodu uličky hanby, vydá se na útěk a je mu uložen trest smrti. Film má odlehčenou formu, takže většina scén nemá nikterak drastický ráz, ačkoliv se mohlo přidat na dramatičnosti. Marais byl na vrcholu, fyzicky dobře disponovaný, dámy mu padaly k nohám, ačkoli je nepreferoval. Pořád se něco dělo, režie preferovala udržení si spádu událostí a dobrodružného pojetí. Lokace poměrně  jednotvárné a moc se na jejich pestrosti nezapracovalo. Tohle koprodukční dílo je příjemnou připomínkou klasických dobrodružných časů s proslulou hereckou hvězdou. 6/10

Nesmrtelný nacista (Michael Flynn) se chce stěhovat a za tímto účelem povolá do svého rozlehlého viktoriánského sídla stěhovací firmu, která zaměstnává bývalé vězně a dává jim druhou šanci, což má i ve svém názvu. Ta dorazí ve třech lidech, majitel a bývalý neonacista (Ryan Francis), černoška (Morgan Alexandria) a Hispánec (Bryce Fernelius), a dostanou delikátně zaplaceno, pokud se v rekordním čase vše odstěhuje. Jen musí dodržet jeden zásadní požadavek, a sice vyhnout se suterénu a podkroví. A jak už to tak v hororech bývá, zapovězeným místům se prostě nevyhnou. A odhalí zvěrstva v podobě genetických experimentů po vzoru Josefa Mengeleho. Docela se divím, že na film tak jednoduchého pojetí byli potřeba hned čtyři scenáristé. A kupodivu jsou k vidění jen dvě zrůdičky, což je tedy dost málo. Pointa ohledně skutečné totožnosti chlápka vlastnícího sídlo je taková směšná, i tak to do celkového konceptu zapadlo. Gore má vlastně jeden hlavní vrchol a tím je vyříznutý kus kůže s nacistickým tetováním. Všeho mohlo být ve filmu víc a není. Prakticky neznámá herecká parta byla na pohodu. Režijně se Jerren Lauder nevytasil s něčím extra. Určitě se najdou v jeho filmu originality, ale jeho slabší realizace z druhého sledu celkem odrazovala. V podstatě se neobjevila žádná chvilka napětí. Když už jakékoliv napětí absentovalo, tak by se to mohlo nahradit nějakými brutálními scénami. A i těch je poskrovnu. Léta ukrývaný nacista stařešina, který to ještě se svými zvrhlými plány nezabalil, je v podstatě vždy divácky zabírající námět, který když by se uchopil napínavě a příslušně drasticky, je o další dobrý hororový kousek postaráno. Když to ale v důležitých atributech začne váznout, navíc závěr je prudce nedodělaný a nevysvětlený, vzniká chudokrevná podívaná, která sice má porci originálních nápadů a snaživý herecký ansámbl, ale nedokáže pořádně uspokojit. 5/10

Široká ústa Alyss Sutherland a rozpolcený nos Lily Sullivan v akci. Mistrně zrežírované a notně krvavé. Film vyvolával dojem, že se jedná o parodii na pověstnou hororovou sérii Evil Dead, vždy se ale vzápětí objevila scéna či moment, kdy se režisér snažil to vyvrátit. Staré gramofonové desky a nález Knihy smrti odstartuje krvavé rejdy v jednom baráku. Ještě než se to rozjede, usoudilo se, že by se divák mohl blíže seznámit s postavami. Rozhodně to není nejlepší pasáž filmu. Největší přednost má totiž film ve své krvavé efektnosti. Lee Cronin se vybičoval k neskutečnému režijnímu výkonu. Nebylo nikterak těžké překonat stařičký Evil Dead, překonána byla ale i verze Lesního ducha z roku 2013. Zajímavé je i srovnání s pojetím původního Lesního ducha, kdy jsme se tehdy ocitli v lesní chatě s mužským hrdinou, Brucem Campbellem. Dnes už něco takového nehrozí. Hororům prostě vládne ženské obsazení. Sam Raimi se postaral s Campbellem o produkční záštitu. A jakmile se film rozjede po vyslovení zaklínadla ze starého vinylu, už se tahle hororová podívaná stane nezastavitelnou. Alyssa Sutherland by se mohla stát novodobou královnou hororu, i když údajně horory nesnáší. Pokusy o herecké výkony z počátku filmu opravdu můžeme pominout, každý přece čeká, jaké krvavé šílenosti se vyvalí. A v tomhle ohledu se urodilo. Samozřejmě, že otrlý divák utrousí, že to je takový krvavý standard. Nejsou ale jen otrlí diváci, jsou také citlivky, které budou mít z filmu solidní noční můry. Dokonce se povedlo i finále, které přišlo se "stmelením" rodinky do jednoho pekelného monster shluku. Do akce se dostane i motorová pila, kupodivu předchozí scény ji hravě překonaly. Lee Cronin vykoupal diváky v krvavé lázni. Zbroceni krví se vydali na společnou hororovou jízdu, která se zařadí mezi velké hororové zážitky. 10/10

Sličná Olga Kurylenko brání svůj luxusní restaurant před mafiáni, kteří se jej kvůli nesplacenému dlužnímu úpisu jejího manžela chystají vypálit. Má výcvik KGB agentky, takže v chvatech, kopech a úderech je více než dobrá. A musí se celkem ohánět. Její filmový partner Don Johnson se do akce kvůli svému věku už nepouštěl. Je tedy nutno na pomoc povolat kamarádku, se kterou kdysi absolvovala výcvik. Režisér Zach Golden chtěl urputně natočit stylový akční thriller, kde má svůj prostor akce i nějaký ta příměs černého humoru. Nepodařilo se mu to v globálu, jelikož jeho režijní přístup, a částečně i scenáristický slabá invence, nebyl natolik vytříbený a kvalitativně na vyšší úrovni, aby to vykrystalizovalo v dovednou extra zábavu. Když kvůli špatně zvolené paruce bezpečně v kontaktních bitkách rozpoznáte kaskadérku Kaitlin Doubleday, je hned dobrý dojem svržen. A evidentní zadní projekce při jízdě autem už by se za současných možností filmových produkcí neměla používat vůbec. Podstatná část filmu je situována do prostor restaurace. K vidění jsou hlavně bitky. A celý film vydá na průměr, načež Kurvylenko je ve své roli natolik okouzlující, až celý film táhne. Některé scény jsou zábavné, některé vlastně mají nejasný svůj záměr. Takže když se do akce vydá přivolaná rodinka na pomoc, která bůhvíproč bere s sebou i svoje dcery dvojčata, očekával bych, že režisér udělá vše pro to, aby využil její vražedný potenciál. A vlastně se moc nepředvedl. Chvíli to mezi oběma dámami vypadá na nevyřízené účty z minulosti, následně se vše obejde bez větších komplikací. Určitě se ze snímku dalo vytěžit i víc. Mafiánský gang působil spíše legračně neohrabaně, takže velký respekt z něj nešel. Pobavit se u filmu určitě dá. Natočené to není mistrně, ovšem čas strávený se sympatickou herečkou v hlavní roli a jejími akčními manévry se nedá považovat za ztracený. 6/10

Každý Drákula má svého Renfielda. Služebníka v dobrém i zlém. A ten náš Renfield se dostal s mocným upírem až do naší současnosti, kde čeká, až  se jeho pán zotaví z téměř jisté smrti. Krev je pro něj životadárná tekutina, takže v rámci svého uzdravování je nutné zakousnout i nějakou tu oběť. To jeho sluha si pro změnu vystačí s konzumací brouků, po kterých se stává nepřemožitelným. Zjednodušeně by se o tomto hororovém počinu dalo napsat, že Nicolas Cage zparodoval Drákulu. Všechno tomu nasvědčuje, Cage celkem úspěšně přehrává, většina děje se nedá brát moc vážně, akce je prolnutá abnormálními litry krve a utrhanými končetinami, což také působí vesměs nadsazeně. Renfield chodí na skupinovou terapii a ve městě sídlí legrační drogový mafián (Ben Schwartz) se svojí matkou (Shohreh Aghdashloo). Těžko z těchto a takto nastavených dějových aspektů se u diváků dostaví pocit strachu, jak by to u hororového kousku mělo být. Masky a technické atributy jsou na kvalitní úrovni. Ač film pojednává o vládci upírů, není dění zasazeno jen a pouze do tmy, která krvesajnému monstru prospívá, ale bitky a akční střety si užijeme i ve dne. I tak vyvstal problém s režijním přístupem Chrise McKaye, který film mohl obohatit o větší invenci. Vzniklo neodbytné přesvědčení, že se na této látce mohlo zapracovat přece jen víc. Režie postrádala cit pro větší rozpracování scén, a jelikož film má jen 90 minut a tedy se spěchalo, režie přistoupila i na jistý mechanismus jednotlivých scén. Nicolas Cage a Nicholas Hoult jsou vydařená dvojka. Nevadil ani větší prostor pro divácky neoblíbenou Awkwafinu v roli policistky. I s upírem může být legrace. Začne-li cenit svoje řezáky, úsměv sice poněkud tuhne, ovšem jakmile se vše kolem něj zbarví do ruda, může si divák vybrat, jestli se chce chechtat, nebo si bude úlekem strkat hlavu pod polštář. A obojí je v tomto případě zcela správně. 7/10

Přehlídka trapnosti, sračkovosti, zcela nenavazujících scén a karikatur známých osobností. Je k neuvěření, jakým způsobem se začala II. série, ve které je zpěvačka na svém kariérním vrcholu. První, co praští do očí, je neskutečně nevhodný barvičkový vizuál. Čekal jsem, že zpoza scény přiskotačí Mario Bros, a když už je tam ten Karel Svoboda (Saša Rašilov), tak přiletí i Včelka Mája. Tak nikoliv, skutečně se zjevila Iveta Bartošová (Anna Fialová). A nyní následovala jen a pouze úděsně nezvládnutá jedna scéna za druhou. Začíná to Láďou Štaidlem, jak v pořadu Na výsluní vysvětluje důležitost dublerů slavných umělců. Načež s mírným zpožděním dorazí Iveta a oba společně sehrají scénku s figurínou, která je zpěvačce podobná. Vylil jsem na sebe konev studené vody, abych po tomto mohl vůbec u této epizody setrvat. Následovalo pásmo na sebe nenavazujících scén. Iveta dostává od muže, který jí je posedlý, svatební oznámení, na němž figuruje její jméno v kolonce nevěsty. Pernou chvilku představuje skok k jejímu těhotenství, kdy vidíme Štaidla sklánět se nad Ivetou na nemocničním lůžku a nutí ji k interrupci, aby její pěvecká kariéra dítětem neutrpěla. Vše špatně zahrané a zrežírované vrcholí Karlem Gottem, respektive jeho karikaturou, otřesně ztvárněnou mistrovi absolutně nepodobným Ondřejem Rumlem. A na závěr si Gott s Bartošovou dají duet. Byl to pěvecký duet Fialová a Ruml, podotýkám. Z toho hnusu jsem se sugestivně otřásl. Z herců není nikdo svým slavným předobrazům podobný. Jen Ondřej Brzobohatý toho Štaidla připomínal. To byla největší přednost první epizody. Dále převažují jen samé zápory. Vše má podobu nezvládnutého životopisu zpěvačky. A dá se u toho úspěšně kroutit hlavou a smát se. Vyšla z toho parodie. A sledování zbývajících dvou epizod odkládám na neurčito. 2/10