Tayen

Film, který nemá ambice vyšší, než je vzdání holdu operní pěvkyni. Režisér nepředstírá, nesnaží se udělat díru do filmového světa, jen nechává diváka plout v poklidném ději, občas rozčeřeném zpěvaččinými citovými výstupy. Zápletka nic neslibuje, nic nepřináší krom nostalgického úsměvu na rtech diváka, který chápe pocity člověka, jež se snaží připomenout lidem slávu a zásluhy nyní zapadlého umělce. Myslím, že ač jsou tyto filmy málo známé je fajn, že se jim někdo věnuje. Občas sleduji, jak se dnes lidé posmívají umělcům, které kdysi vyzdvihovali do nebes (nemyslím tím Callas) a je mi smutno z toho, jak rychle se zapomíná.

Já bych řekla, že film není zařazen do správné žánrové kategorie. Označila bych ho jako psychologický film, protože tolik hnusu, pudů a pocitů urážky ve mně nedokázalo vzbudit nic, co kdy kamera zachytila.

Nadprůměrný béčkový horor. Není tady nic, co byste neviděli jinde, ani co by vás vyloženě posadilo na zadek, ale jednotlivé prvky do sebe zapadají tak dokonale, že se vám prostě nebude chtít od něj vstát. Jednání postav je mnohdy tak přitažené za vlasy a bez logiky, až to uráží, ale horor to je osvěžující bez zbytečné krve, co by nahrazovala kvalitu. A hudba? Můžu říct, že má obrovskou zásluhu na celkové atmosféře, protože hard-rock 80. - tých let prolnutý psychodelickou hudbou působí stejně mrazivě jako zasněžené vrcholky tamních Alp.

Pokud jdete do kina na film, který nedává na řeči, je Neuvěřitelný Hulk ten pravý. Akce tu stíhá nejvýš pár minut klidu. Žádná klišé, žádné zbytečné citové výlevy, žádné rozebírání postav, prostě to tady tříská a lítá všechno kolem. Je to fajn, když si chcete nechat vymlátit myšlenky z hlavy, ale kdyby se měly všechny komiksové adaptace točit takhle, bylo by to k nevydržení.

Jedno si ujasníme hned: nebyly to vyhozené peníze, a to ani přesto že jsem platila dva lístky. Film je něčím, o čem jsem si nemyslela, že z naších luhů a hájů vůbec vzejde. Svou výpravností a velkolepostí se hodně ale hooodně přiblížil americkým protějškům. Přesto k dokonalosti měl daleko, ale těžko se mi vystihuje proč. Snad proto, že mi Anna Friel přišla v roli Alžběty naprosto nevýrazná a bez charismatu, ty nájezdy kamery do její krásné tváře to opravdu nezachrání.Naopak naprosto skvělé se mi zdály snové výjevy - jako bychom vpluli do teplého jezera nadpozemských obrazů, kde je všechno okouzlující a plné lyriky, a to jen proto, aby na nás vzápětí režisér vychrlil vědro studené vody v podobě neumělých popisů. Je mi jasné, že jakási popisnost v historickém filmu je namístě, ale ono se to dá udělat i jinak, než aby postavy chrlily jedno vysvětlení za druhým na kdejakého kolemjdoucího, přitom je naprosto zřejmé, že jsou tato slova věnována nám. Ale přes všechny ty nedokonalosti, je Bathory obrovským skokem kupředu a z chyb se dá jen učit, a Bathory opravdu není špatný film.

DVD s tímto filmem jsem měla na stole asi 2 měsíce, než jsem se odhodlala obětovat mu tři hodiny svého času. Nelituji. Děj ve filmu je plynulý a nenásilný a přitom ne zdlouhavý, je zkrátka jako splav, na který se dokážete dívat i několik hodin a přitom vám na mysl vyvstanou klidné obrazy z vašeho dětství. Ve filmu není nic, co by urazilo, nic navíc, ani tam nic nechybí, přesto se k němu ve vzpomínkách nebudu vracet často, neboť naopak neobsahoval nic, co by mě vytrhlo a nedalo mi spát.

Hysterie Sigourney sluší. Ačkoliv má zbraň a bojuje s démony, nyní to jsou démoni v její hlavě, žádný Alien. Film ale není o nic méně dramatický a bolestný. Psychická labilita herečce srší z očí a do poslední chvíle nevíte, jestli ten chlap, kterého mlátí a kterému nacpala vlastní kalhotky do úst jako roubík, je tím doktorem, který ji kdysi mučil a zda-li si skutečně zaslouží popravu z jejich rukou. Tak nějak jí to přejete. Ano! Je to on. To musí být on. Ale ten jeho pohled, tak zmatený a nevinný. Nevím o co jde, říká. Žádný šokující závěr se neodehrává. Skončí to tak, jak všichni čekali. Doktor je jen chudák, který kdysi na chvíli získal moc na druhými. A je odsouzen zůstat chudákem nadále.

Ticho, řev a hrozivá pomalost, jakoby se po poušti plazil Chřestýš. Průběh uštknutí je bolestivý, konec tragický. Říká se, že film, který člověka zasáhne, ve špatném nebo dobrém smyslu, tak že na něj vzpomíná i po čase, je dobrý. Můj názor na snímek dozrával pár měsíců a přece mi obrazy z něj stále zůstávají v hlavě. Oidipus král staví na známém řeckém mýtu a snaží se všechny jeho základní rysy a výjevy, jež předkládají různé zdroje spojit v jeden celek. Výsledkem je úžasná tragédie s námětem, jež nepatří jen do dob starých Řeků a jež zasáhne v kterékoliv době.

Od koho se nic nečeká, nemůže nic zkazit, jen příjemně překvapit. Iron man překvapil víc než příjemně - šokoval. Iron man si nasadil svůj kovový oblek, naučil se létat, obrnil se břitkým humorem a zahodil veškerá klišé o superhrdinech. Síla charismatu Roberta Downeyho Jr. dokáže poslat Spider-mana do kurzu pro zvýšení sebevědomí. Tony Stark je ješitný hajzlík, ale s osobností, kterou nezíská jen tím, že se nasouká do rudého oblečku.

Beowulf je určitě dalším milníkem na cestě, která ukazuje, jak přenést fantastický svět se všemi hrdiny, příšerami a dokonalými těly (možná dokonalejšími než mají jejich lidské předlohy) do filmu. Jednoduchý příběh, se uřvanými reky a křehkými dívčinami, takové jsou báje, takový je Beowulf. Dobrý krok na správné cestě, ale je ještě třeba ujít mnoho mil, abych dala přednost neživému pohledu pixelových očí před lidským leskem.