Tayen

Je zajímavé sledovat kombinaci Pasolini a komedie. Pokud totiž nějaké filmy postrádají dialogy, jsou to ty Pasoliniho. Stačí sledovat obličeje a pohyby herců nebo statické záběry na cokoliv, co se k tématu vztahuje a vysvětluje ho. Komedie bez dialogů, ale většinou nejsou komedie (pokud pominu éru němých filmů). Pasolini si vzal na mušku Dekameron, ve kterém toho mluveného vtipu taky moc není. Některé příběhy mají vtipnou pointu, ovšem škoda že Pasolini mnohdy sáhl po těch, ve kterých jsem tu pointu nějak nezachytila. Mnohdy mi úsměv na rtech vyloudily jen ty komické erotické situace.

Pěkně děsivá úchylárna, o to víc, že v dnešní době není těžké tak absolutní šmírování uskutečnit.

Kdysi jsem slyšela, jak Cronenberg popisuje svůj sen. Zněl nějak takto: "Zdálo se mi, že stojím na poušti a přede mnou v dálce stojí něco vysokého a tmavého. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že to je kudlanka nábožná v lidské velikosti. Něco zvracela. Měla pod sebou velkou hromádku, tvarem podobnou ležícímu člověku. Zavřel jsem oči a když jsem je znovu otevřel, viděl jsem nad sebou hlavu oné kudlanky." Možná bych se takovému snu u jiných lidí divila, ale když vidím Cronenbergovy filmy, v kterých nechybí nějaká podoba masochismu a většinou dobrovolné znetvoření, nedivím se už ničemu. Dobrý film, ale určitě ne Cronenbergův nejlepší. Žádný velký zvrat ani závěr se bohužel nekoná. Cronenberg rád šokuje a většinou se mu to i daří, ale šok ještě neznamená dobrý film.

Žil byl jeden Hitchcock, který zpracoval thriller v jehož ústředí je psychicky narušená hrdinka, od které se odvíjí celá zápletka, a kterou se někdo po celou dobu snaží "Zachránit". Tento Hitchock nasadil vysokou laťku všem svým nástupcům, kteří jí ale dosáhli jen málokdy. Napodobovali, přidávali nové prvky a příběh zamotávali, ale smutnou pravdou je, že Hitchcock byl tím tím, kdo z tohohle tématu vytvořil základní kámen. Je pravda, že dnes by onen traumatizující zážitek byl v dnešních filmech příliš slabý, ale to není chyba Alfreda, ale naší doby.

Kdybych měla film hodnotit okamžitě po jeho shlédnutí, dala bych dvě hvězdy, ale Viscontimu chvíli trvá, než se svým snímkem dostane pod kůži. Děj tady skoro chybí, dialogy téměř nic neznamenají (snad až na vzpomínky na rozhovory o kráse), hlavní jsou obrazy krásných a vznešených Benátek a jejich nádhera kontrastující s tím co má přijít, protože mor se nevyhýbá ani hloupým, ani vzdělaným a zamilovaným. Hlavní je láska stárnoucího skladatele, ke krásnému chlapci a touha po jeho kráse, která má zůstat nenaplněna, protože zde neexistuje žádná podoba naplnění. Ovšem chápu lidi, kteří dají hvězdiček mnohem méně, tenhle film je opravdu velmi úzce zaměřený.

Další film o sériovém vrahovi, který překvapí nečekanou zápletkou, ale jinak se jedná o další průměrnou kriminálku. De Palmu si asi neoblíbím.

Pro mě tedy velké zklamání. Tenhle film naprosto potvrzuje, že zvučná jména herců nezaručuji kvalitu. Na to, že ve filmu hrají Deneuve, Bowie a Sarandon bych čekala aspoň nějaký prostor pro hraní, ale krom jakoby si tady všichni dali přestávku od těch "lepších" filmů, navíc Bowie tady skoro není vidět. Je sice pravda, že je zde vampirismus pojatý originálně, ale to je tak jediné plus.

Takový roztomilý gotický horor, o kterém si ani nedovedu představit, že by ho se všemi těmi klišé, mohl někdo brát vážně.

Skvělé soudní drama, které začíná dobře, dobře pokračuje, zbytečně se nezastavuje ani nerozpitvává jednotlivé scény a u soudu se film mnohdy mění v komedii se všemi svými pichlavými poznámkami advokáta Bieglera. Jen ten konec byl zklamáním. Režisér celou dobu budí dojem, že má v rukávu schované nějaký překvapující zvrat, který nakonec bohužel nepřijde.

Krásný příběh, ale na mne až příliš sentimentální. Chápu, že občas se někdo potřebuje skrz umění vyzpovídat ze svého nekonečného obdivu k někomu jinému a mám ten pocit, že pan Kon v postavě Genya jakýmsi způsobem vyobrazuje sebe samého, a nemohu vytknout nic nápadu vyobrazit takové emoce ve filmu, který je naplněn nostalgií, láskou, smutkem a beznadějí. Ale zřejmě jsem se na film dívala ve špatném období svého života, protože mě neustálá vyznání lásky Genya i slepé hledání Chiyoko po chvíli začalo nudit.