Květula

Bála jsem se jít na třetí díl, moc jsem se bála. Nakonec jsem sama se sebou uzavřela dohodu: "Půjdeš na fantasy od Petera Jacksona, ne na adaptaci Tolkiena." A tak jsem šla a zhlédla film, ve kterém je vše, co by být mělo: láska, přátelství, bolest, humor... A přesto ve mně u závěrečných titulků zůstalo smutné prázdno. Mohla bych tu teď vyjmenovávat, co vše bylo špatně, dupat nohama a házet na Petera veškerou špínu světa, ale proč? Nepochybuji o tom, že Bitvu pěti armád natočil jak nejlépe uměl, s láskou k předloze a nadšením malého kluka. Jeho vize se tentokrát značně liší od té mé, ale to není jeho chyba. Do každého příběhu vkládáme něco ze sebe, každý příběh nás trochu změní. Nešla jsem do kina na Tolkiena, ale na fantasy film od jednoho novozélandského blázna, který dokázal natočit příběhy podle knih, jež většina světa (včetně mě) považovala za nezfilmovatelné. Na film od člověka, který mi kdysi splnil největší dětské sny a já k němu nikdy nepřestanu chovat úctu a obdiv za to, co dokázal. Šla jsem na fantasy od Petera Jacksona a podle toho film hodnotím.

Tvůrci tohohle filmu zřejmě rádi listují v Blesku a podobné odborné literatuře, protože z reakcí dětí i učitelů v Bastardech je zřejmé, že dítě s poruchou chování neviděli ani z dálky, natož aby měli sebemenší představu, jak s takovými dětmi pracovat. No, tak je zabili... protože to je skutečně Řešení s velkým Ř. V tomhle filmu je postavené na hlavu snad úplně všechno, ale co mě děsí nejvíc je, že to ma další dva díly!

Kéž bych neznala knížku, podle které je to natočené... Ridleyho film s Dicapriem a Crowem v hlavních rolích - to samo o sobě stačí k tomu, abych ho milovala. Kéž bych neznala knížku, která je precizní a skvělá a které film nesahá ani po prvních pár stran...