tombac

Když se mladý pár nastěhuje v horroru do nového domu, nevěští to nic dobrého. Především pokud je něžná polovička těhotná. Miminko trpící několikaměsíční kolikou (tj. křečovité stavy, doprovázené častým pláčem) totiž může přitahovat i někoho jiného... Thajci si zápletku se strašidelným barákem ohmatali už v The Ghost of Mae Nak, který doplácel na statickou digitální vlasatici. Kdežto Colic se klasické horrorové premise trochu vymyká a má jednu přednost: duch v něm není v podstatě vidět. Jeho příchod poznáme jen podle zvlněného vzduchu. Úmrtí proto připomínají americký Final Destination. To též znamená málo lekaček a soustředění se na příjemně mrazivou atmosféru a budování napětí, což se Thajcům víceméně povedlo. Jen škoda té laciné scény s rukou v bazénu. 7/10

Žijeme ve věku moderních technologií, takže archaickou zlatou rybku, či džina v lampě nahradil současnější nástroj na plnění přání. Proč takové lákadlo nevyužít - po zklamání v lásce se vrátit v čase a své mladší já pomocí rozličných postupů popostrčit do té správné náruče. Sice lehce fantastické, ale ideální dějové podhoubí pro typicky příjemnou korejskou romantickou komedii. Ano, i v Eonniga ganda Korejci ukázali, že jsou v tomto žánru mistry. Podle mě film nemá na nejlepší reprezentanty jihokorejského romkomu, MSG a spol., ale srdíčko spolehlivě zahřeje. Zvláště když hrdinové snímku sehrají scénku podobnou mé nejoblíbenější s Keirou ve fantastické Love Actually :-)

Chuťovka na ospalé ráno :-) Nová učitelka je vnadná krasavice non plus ultra, takže je jasné, že na jedné chlapecké střední nezůstane kámen na kameni, hormony budou bouřit, místní playboy a zaprděný učitelský trotl, který s funesovským zápalem špicluje, co může, horečnatě zvýší aktivitu, a 17-ti letý studentík s tváří čtyřicátníka začne řešit soustavné problémy s mohutnou erekcí... Milovníci prasárniček jistě zbystřili a chystají si kapesníky, ale ono to není tak horké, jak se z názvu a nástinu děje zdá. O lechtivé situace není v Sexy Teacher rozhodně nouze, ale drží se víceméně v nevulgární rovině, což ještě neznamená, že puritánům se z filmu nebude dělat mdlo. Některé situační fórky jsou třeskutě zábavné až vynalézavé, jiné méně, trapných je ve snímku menšina, tudíž Sexy Teacher právem patří mezi povedené jihokorejské komediální kousky. Feministky nechť mi prominou, ale na závěr si neodpustím sexistickou poznámku: Ta kantorka je opravdu mňamky ňamky :-)

Ve své nitěrné podstatě úchvatný film o lidských vztazích. Čistě natočený, bez rušivých elementů, jen s užitím jedné zpomalené sekvence, která má o to silnější dopad... Pomalu plynoucí, s dramatickou koncovkou, nijak znatelně nehrající na city, přesto velmi dojemný a osobní snímek, jenž hodně staví na vzájemné chemii mezi paličatou a vyspělou dcerou a pokorným otcem, kteří k sobě nelehce nacházejí cestu a uzavírají staré rány. Jako balzám na bolavou duši v něm působí scény s nesmírně milým a herecky zdatným malým klučičím třeštidlem, menší obdobou našeho Tomáše Holého, blahé paměti. Zkrátka excelentní komorní záležitost s visačkou made in South Korea.

Snad mi nebude nikdo zazlívat, že mám u Masters of Horror koment a hodnocení, přestože jsem viděl jen Miikeho Imprint. Ale irituje mě, že ho nemohu okomentovat samotný, když byl prý vydán samostatně na DVD. Na začátek musím uvést, že jsem díky annoncím šel do kina na šokující podívanou, z které se mi možná udělá šoufl a někdy i odvrátím zrak. Ale jak se říká: očekávání může být zrádná děvka. Miikeho Imprint mi nepřišel moc šokující, nevybočující z režisérova "zvrhlého" standardu. Zmiňované mučení je celkem sugestivní a není na něho příjemný pohled, leč takové hrátky Asami v Audition ve mně vzbudily silnější pocit úzkosti a hnusu. Podání a sám příběh dle mého zapůsobí drasticky jen na méně otrlé. Občas se některé morbidní situaci kino zasmálo, což asi nebylo záměrem režiséra. Aby nedošlo k omylu - Imprint mě dost zaujal. Jen jsem od něho očekával - když ho obklopuje taková aureola kontroverznosti - vydatnější "lahůdku". Zkrátka typický úchylák Miike s překvapivým přídavkem v podobě výtečného Billyho Draga.

Lee Eun-ju není jako slepkyně moc přesvědčivá, ale to je úplně fuk, když ji dojemně-rozverná poloha velice svědčí, a po celý film je natolik rozkošná a milá, že bych ji dělal osobního asistenta klidně každý den. Film sice nesnese srovnání s MSG, humor je v něm leckdy přepjatý a třeba bez postavy chvástavého judisty by se obešel, ale v tom nevidím důvod, proč tuto fajn romantickou komedii zatracovat. Důležitý je výsledný dojem - a ten byl v mém případě veskrze positivní. 7/10

Co všechno se může stát, když polda přijde o kvér? V případě PTU na celovečerní film velice málo. Zatímco v americkém bijáku Running Scared stejná situace rozehrála strhující dějovou smršť, PTU se plazí k cíli jako dýchavičný důchodce. Co naplat, že místy je atmosféra nočního Hong Kongu celkem podmanivá, když většinou jen civíte na pochůzkáře, kterak jen rutinně pomalu chodí po ulicích a bytech, a tváří se u toho drsně. Mne to po hodině už moc nebavilo, i když zpočátku se mi pozdávalo, že to bude zážitek podobný výborné One Nite in Mongkok. A trapně přehnaná závěrečná přestřelka mě jen dorazila. PTU bych rozhodně za perlu ve filmografii Johnnyho To nepovažoval.

Už první minuty dají políček diváckému očekávání: jedno z dvou největších lákadel filmu se producíruje po ulici bez hlavy. Další překvápko: duchařina bez bledých duchů, ba bez téměř žádných viditelných. Když se to vezme, není ani moc strašidelná, ale vyzařuje z ní jakýsi zvláštní neuchopitelný atmosférický odér. Své na tom dělá povedený audiovizuál, neprovařený příběh a femme fatale s rozkošnou tváří herečky-modelky Shu Qi. Zajímavý hongkongský mysteriózní počin v nestandardnímm balení. PS: Nabílená ženská v kimonu na posteru je jen vějička ;-)

Zas tak hrozné, jak jsem očekával podle Lhurgova komentu, to nebylo... Dvojka je sice o třídu horší než jednička, jelikož sází na šaškování, často bez vtipné pointy; sympatický tlouštík v ní byl vyměněn za nevýrazného postaršího chlápka; akce je horší a je jí méně a především pro mě hlavní přednost jedničky - Shin Eun-kyung - téměř opustila polohu drsné, ale přitom neodolatelné, šéfky gangu, které ji sedne podstatně lépe, než lehce humorná role maminy v ústraní. Ale to neznamená, že jsem na ni v několika momentech nemohl oči nechat :-) Před rokem - těsně po zhlédnutí podařené jedničky - bych asi byl ke dvojce kritičtější, ale nyní mi připravila vcelku pohodově strávené necelé dvě hodinky.

Ach jo, to byla zase jednou romantická nádhera! To jsem si zase jednou pobrečel... A Man Who Went to Mars je tak ladný, emocionálně očišťující a povznášející zážitek, orámovaný překrásnou hudbou, až se z toho člověku po jeho konci dělá slabo... Bezesporu jedno z nejlepších korejských melodramat. S pokusem May krátce definovat kouzlo a ojedinělost korejských romancí souhlasím, jen bych si přisadil s trefným rozhovorem Seung-jaa a jeho maminky u televize, který lze víceméně aplikovat na většinu našich zamilovaných jihokorejských slaďáků: "Vždyť je to na jedno kopyto." ... "Ale vždy mě to dokáže dojmout." Ano, tak tak... Více takových filmů jako je A Man Who Went to Mars.