화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Réžia:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(viac)Recenzie (16)
V poslední době se na jihokorejské filmy dívám jen střídmě, a to nejen proto, že už jsem z nich viděla velkou většinu (samozřejmě myslím z těch, které mě lákají), ale také proto, že jak napsal tombac, jsou podobného rázu. A ač se mi většinou i přesto líbí, přece jen bych se na ně nedokázala dívat v jednom kuse, protože mě už do té míry omrzely. Na skutečně dobrý film se totiž nedá narazit tak často, aby mě naprosto okouzlil, a zrovna A Man Who Went to Mars se mezi ně rozhodně řadit nedá. Ano, první polovina mě bavila, pomalé tempo mě ale začalo unavovat, a tak jsem byla nadšená, když se objevily titulky. Je to hezký film, ale s námětem by se dalo udělat mnohem víc, jak už tu bylo zmíněno. ()
Ach jo, to byla zase jednou romantická nádhera! To jsem si zase jednou pobrečel... A Man Who Went to Mars je tak ladný, emocionálně očišťující a povznášející zážitek, orámovaný překrásnou hudbou, až se z toho člověku po jeho konci dělá slabo... Bezesporu jedno z nejlepších korejských melodramat. S pokusem May krátce definovat kouzlo a ojedinělost korejských romancí souhlasím, jen bych si přisadil s trefným rozhovorem Seung-jaa a jeho maminky u televize, který lze víceméně aplikovat na většinu našich zamilovaných jihokorejských slaďáků: "Vždyť je to na jedno kopyto." ... "Ale vždy mě to dokáže dojmout." Ano, tak tak... Více takových filmů jako je A Man Who Went to Mars. ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
Reklama