화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Réžia:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(viac)Recenzie (16)
Taký až príliš obyčajný romantický film. Úvod odohrávajúci sa v minulosti s detskými postavami ma dosť nudil. Detskí predstavitelia mi pripadali nevýrazní a preto ma nezaujali. Po polhodine sa dej presunie do súčasnosti a čo mi sadlo o niečo viac. Hlavný hrdina v podaní Ha-kyun Shina je sympaťák. Proste taký jednoduchý dobrák od kosti. Hee-seon Kim je tiež celkom príjemná a chémia medzi nimi celkom funguje. Ale ich vzťah sa nevyvíja ideálne a ich cesty sa zase rozdelia. Záver je taký otvorený. Celkovo mám z filmu strašne rozpačité pocity. Jednak si ma postavy naplno nezískali a zároveň sa ani dej nevyvíjal ideálne. Cenním si akurát to, že sa film väčšinu času na rozdiel od ostatných Kórejských filmov odohráva na vidieku. 5/10. ()
Ach jo, to byla zase jednou romantická nádhera! To jsem si zase jednou pobrečel... A Man Who Went to Mars je tak ladný, emocionálně očišťující a povznášející zážitek, orámovaný překrásnou hudbou, až se z toho člověku po jeho konci dělá slabo... Bezesporu jedno z nejlepších korejských melodramat. S pokusem May krátce definovat kouzlo a ojedinělost korejských romancí souhlasím, jen bych si přisadil s trefným rozhovorem Seung-jaa a jeho maminky u televize, který lze víceméně aplikovat na většinu našich zamilovaných jihokorejských slaďáků: "Vždyť je to na jedno kopyto." ... "Ale vždy mě to dokáže dojmout." Ano, tak tak... Více takových filmů jako je A Man Who Went to Mars. ()
Je to dosť dobrá romantická dráma. Má vydarený príbeh o jednoduchom, ale aj tak spokojnom mužovi, ktorý sa už v detstve stal dobrým priateľom a oporou svojej kamarátke, čo dokázal aj tým, že keď jej smrteľne chorý otec povedal, že odchádza na Mars, kde bude žiť naďalej, práve on sa rozhodol posielať jej pravidelne listy z Marsu, aby nebola smutná. Po rokoch sa ich cesty rozišli, zatiaľ čo ona odišla do veľkomesta, kde začala s novým životom, on zostal robiť poštára v rodnej dedine, no časom sa zase stretnú a musia sa rozhodnúť, čo bude ďalej. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to dalo ešte doladiť. Po vydarenej úvodnej fázi z detstva, kde zaujme hlavne pekný nápad s posielaním listov sa už dej presunie do súčasnosti, čo mi sadlo ešte viac, dej je síce pomerne jednoduchý, ale aj tak si ma to získalo naplno, skvelo podaná postava poštára, príjemná atmosféra dediny, kde každá každého spozná, bavila ma aj sympatická línia s lekárničkou a samozrejme aj to najhlavnejšie, stretnutie po rokoch. Lenže po tejto výbornej hodine filmu, ktorej ani nemám čo vytknúť sa dej odoberie trochu iným smerom, ako by som chcel, čo ma mrzí, stále sa na to pozerá viac než dobre, ale už to len predsa naruší tú príjemnú atmosféru a vzťah k niektorým postavám, no našťastie to aspoň vylepšuje veľmi dobrá záverečná štvrťhodina. Romantika mi tu sadla perfektne, opäť je taká čistá a nadmieru príjemná. Herecké obsadenie je skvelé, Shin Ha-Kyun v hlavnej úlohe, takéto postavy mu idú perfektne, jednoduchý, ale aj tak neustále dobrosrdečný človek, ktorému sa nedá nefandiť, moja obľúbená Kim Hee-Seon a tak tu vytvorili mimoriadne sympatický pár, k tomu spomínaná postava lekárničky a viacero dobre zvolených vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sa vydarili, tento štýl mám rád, na prvý pohľad jednoduchý, ale aj tak pôsobivý. Tomuto filmu zostal len kúsok, aby sa zaradil medzi tie najlepšie romantické filmy vôbec, škoda tej jednej časti, ktorá mi to celé narušila, ale aj tak som nadmieru spokojný. 78% ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
V poslední době se na jihokorejské filmy dívám jen střídmě, a to nejen proto, že už jsem z nich viděla velkou většinu (samozřejmě myslím z těch, které mě lákají), ale také proto, že jak napsal tombac, jsou podobného rázu. A ač se mi většinou i přesto líbí, přece jen bych se na ně nedokázala dívat v jednom kuse, protože mě už do té míry omrzely. Na skutečně dobrý film se totiž nedá narazit tak často, aby mě naprosto okouzlil, a zrovna A Man Who Went to Mars se mezi ně rozhodně řadit nedá. Ano, první polovina mě bavila, pomalé tempo mě ale začalo unavovat, a tak jsem byla nadšená, když se objevily titulky. Je to hezký film, ale s námětem by se dalo udělat mnohem víc, jak už tu bylo zmíněno. ()
Reklama