화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Réžia:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(viac)Recenzie (16)
Tedy nechybělo málo a plácnul jsem tam o hvězdičku méně, dlouho mne tak korejský snímek nezklamal. Námět by nebyl vůbec špatný, ale celé je to jaksi nepropracované, jednotlivé úseky filmu naprosto neprovázané (náhlé skoky v čase), působí to tak nějak rozsekaně, nepřirozeně, bez nápaditosti a po emoční stránce mne veškeré ty okolnosti naprosto minuly, zejména závěr mi přišel hodně hloupý, přímo z něho cítím ten kalkul vymáčknout z nás nějakou tu slzu navíc, bez ohledu na logiku celé záležitosti. Většinu filmu jsem se bohužel relativně nudil, pokukoval po hodinách, vylézajícím sluníčku venku a říkal si: „Kdy už bude konec, abych mohl vyrazit na to kolo“. 55% ()
Taký až príliš obyčajný romantický film. Úvod odohrávajúci sa v minulosti s detskými postavami ma dosť nudil. Detskí predstavitelia mi pripadali nevýrazní a preto ma nezaujali. Po polhodine sa dej presunie do súčasnosti a čo mi sadlo o niečo viac. Hlavný hrdina v podaní Ha-kyun Shina je sympaťák. Proste taký jednoduchý dobrák od kosti. Hee-seon Kim je tiež celkom príjemná a chémia medzi nimi celkom funguje. Ale ich vzťah sa nevyvíja ideálne a ich cesty sa zase rozdelia. Záver je taký otvorený. Celkovo mám z filmu strašne rozpačité pocity. Jednak si ma postavy naplno nezískali a zároveň sa ani dej nevyvíjal ideálne. Cenním si akurát to, že sa film väčšinu času na rozdiel od ostatných Kórejských filmov odohráva na vidieku. 5/10. ()
Ach jo, to byla zase jednou romantická nádhera! To jsem si zase jednou pobrečel... A Man Who Went to Mars je tak ladný, emocionálně očišťující a povznášející zážitek, orámovaný překrásnou hudbou, až se z toho člověku po jeho konci dělá slabo... Bezesporu jedno z nejlepších korejských melodramat. S pokusem May krátce definovat kouzlo a ojedinělost korejských romancí souhlasím, jen bych si přisadil s trefným rozhovorem Seung-jaa a jeho maminky u televize, který lze víceméně aplikovat na většinu našich zamilovaných jihokorejských slaďáků: "Vždyť je to na jedno kopyto." ... "Ale vždy mě to dokáže dojmout." Ano, tak tak... Více takových filmů jako je A Man Who Went to Mars. ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
Reklama