화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Réžia:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(viac)Recenzie (16)
Je to dosť dobrá romantická dráma. Má vydarený príbeh o jednoduchom, ale aj tak spokojnom mužovi, ktorý sa už v detstve stal dobrým priateľom a oporou svojej kamarátke, čo dokázal aj tým, že keď jej smrteľne chorý otec povedal, že odchádza na Mars, kde bude žiť naďalej, práve on sa rozhodol posielať jej pravidelne listy z Marsu, aby nebola smutná. Po rokoch sa ich cesty rozišli, zatiaľ čo ona odišla do veľkomesta, kde začala s novým životom, on zostal robiť poštára v rodnej dedine, no časom sa zase stretnú a musia sa rozhodnúť, čo bude ďalej. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to dalo ešte doladiť. Po vydarenej úvodnej fázi z detstva, kde zaujme hlavne pekný nápad s posielaním listov sa už dej presunie do súčasnosti, čo mi sadlo ešte viac, dej je síce pomerne jednoduchý, ale aj tak si ma to získalo naplno, skvelo podaná postava poštára, príjemná atmosféra dediny, kde každá každého spozná, bavila ma aj sympatická línia s lekárničkou a samozrejme aj to najhlavnejšie, stretnutie po rokoch. Lenže po tejto výbornej hodine filmu, ktorej ani nemám čo vytknúť sa dej odoberie trochu iným smerom, ako by som chcel, čo ma mrzí, stále sa na to pozerá viac než dobre, ale už to len predsa naruší tú príjemnú atmosféru a vzťah k niektorým postavám, no našťastie to aspoň vylepšuje veľmi dobrá záverečná štvrťhodina. Romantika mi tu sadla perfektne, opäť je taká čistá a nadmieru príjemná. Herecké obsadenie je skvelé, Shin Ha-Kyun v hlavnej úlohe, takéto postavy mu idú perfektne, jednoduchý, ale aj tak neustále dobrosrdečný človek, ktorému sa nedá nefandiť, moja obľúbená Kim Hee-Seon a tak tu vytvorili mimoriadne sympatický pár, k tomu spomínaná postava lekárničky a viacero dobre zvolených vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sa vydarili, tento štýl mám rád, na prvý pohľad jednoduchý, ale aj tak pôsobivý. Tomuto filmu zostal len kúsok, aby sa zaradil medzi tie najlepšie romantické filmy vôbec, škoda tej jednej časti, ktorá mi to celé narušila, ale aj tak som nadmieru spokojný. 78% ()
Tedy nechybělo málo a plácnul jsem tam o hvězdičku méně, dlouho mne tak korejský snímek nezklamal. Námět by nebyl vůbec špatný, ale celé je to jaksi nepropracované, jednotlivé úseky filmu naprosto neprovázané (náhlé skoky v čase), působí to tak nějak rozsekaně, nepřirozeně, bez nápaditosti a po emoční stránce mne veškeré ty okolnosti naprosto minuly, zejména závěr mi přišel hodně hloupý, přímo z něho cítím ten kalkul vymáčknout z nás nějakou tu slzu navíc, bez ohledu na logiku celé záležitosti. Většinu filmu jsem se bohužel relativně nudil, pokukoval po hodinách, vylézajícím sluníčku venku a říkal si: „Kdy už bude konec, abych mohl vyrazit na to kolo“. 55% ()
Jak již napsal molotov z filmu se jistě dalo vytěžit více a na to jak sem se hodně těšil, jsem byl z první poloviny dost zklamán. První hodina filmu je taková dost pomalá bez vážnějšího momentu, kde jsem postrádal jakékoli emoce, jen prvních 15 minut je dost silných. U druhé poloviny to bylo lepší, ale příběh se stal takovým dost cestovatelsky a citově rozházeným, sice jsem nevěděl co se může stát a jak vlastně Seung-jae dopadne, ale rozhodně to nebylo špatně udělané a jako melodrama na mě Man Who Went to Mars hodně zapůsobilo, hudební doprovod se povedl opravdu dobře a stejně tak i hodně citově založený konec, který byl doslova přenádherný. May celý film rozebrala do podrobna a vystihuje ho více než přesně. 80 % ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
Reklama