tombac

Dalo by se říci, že Arahan je volně interpretovaný korejský Matrix. Stejně jako Morfeus se svou partou hledá "Vyvoleného", tak sedm mistrů tai-chi touží nalézt Maruchiho, jedince, který dokáže dosáhnout totálního stavu osvícení Arahan a jak se později ukáže, zachránit svět před zánikem. A kdopak, že je ten korejský Neo? Štěstěna se usměje na snaživého matlala Sang-hwana, jenž má svou Trinity v krásné Eui-jin, ladně hopsající po střechách mrakodrapů a běhající po jejich stěnách zezhora dolů (to latexová diva nesvede :-)). Výborné souboje jsou též zrealizovány vesměs s pomocí drátů a některé prvky jsou doslova okopírovány (bullet time, vyhození protivníka do vzduchu a následné odmrštění jeho těla) z Wachovských majstrštyku. Zatímco je Matrix od začátku do konce vážně míněný opus, Arahan lze zařadit do škatulky solidně zábavná a příjemně fantasmagorická akční komedie. 7/10

Podivnost nad podivnost, kterou ne každý stráví (těm několika odpadům se nedivím). Je vyšperkována plejádou známých japonských herců a kvalitní prací s chladnou ocelí. Jenže je také v nerubacích pasážích zdlouhavá až hrůza (kdo viděl Miikeho Gozu, tak si to dovede představit). Od prostředku filmu mi už ta záplava pseudofilosofických blábolů, jež pronáší většina postav se strnulým výrazem ve tváři, lezla pěkně na nervy. Logičnost v ději vskutku hledat nelze, časové roviny se nepochopitelně prolínají, samurajové se ocitají v současnosti, speciální komando a chlápci v oblecích ve středověkém Japonsku apod. Kdyby film oplýval aspoň strhujícím tempem a provedením, pranic by mi to nevadilo, ale takhle jsem už v polovině kontroloval minutáž, jestli už se ta absurdnost náhodou nechýlí ke konci. 5/10

Sequel Dusabu ilche. Prvních pár minut se v klidu koukám, když najednou co to nevidím... proslulá scéna z Keullaeshik, dokonce s identickou hudbou! A hlavní hrdina vypadá jako Han-suk Kyu! A takových překvápek v podobě povědomých momentů a tváří nás ještě čeká... Pro fanouška korejských filmů mohl být Tusabu ilche naprostou bombou, nebýt toho, že se povětšinou prezentuje jako nesourodý slepenec scén více či méně převzatých ze známých korejských filmů, s kolísavým provedením a výsledným vyzněním. Osobně jsem se u filmu celkem slušně bavil, hlavně rozpomínáním si, ve kterém snímku jsem tu kterou scénu krucipísek viděl. A dvě jsem si musel přehrát několikrát... První, neodolatelnou běžeckou, za hudebního doprovodu poupravených Vangelisových Charriots of Fire a druhou, fantastickou s autonehodou, ozvučenou krásnou a zasněnou baladou.

Kultovní ujeté dílko, v němž se ve dvou scénách souloží tak vehementně, že jsem si ho musel pustit do sluchátek, abych se vystříhal soucitného pohledu mé spolubydlící :-) Vedle zběsilého sexu (kromě létacích radovánek se dočkáme i koitální vrtule a podzemního řádění), nekonvenčních sexuálních pomůcek, abnormálně vyvinutých chlapáků, nepoučeného diváka ještě překvapí (zhnusí) vynalézavé mučící praktiky (třeba na dřevěném "hanba" koňi s pohybujícím se obřím falusem asi nebude pohodlný posez). Průměrný filmový divák dá od snímku hned znechuceně ruce pryč. Po Chinese Torture Chamber Story sáhnou jen zvědavci a milovnící asijských úletů. Třeba dodat, film není žádné porno, ani S/M, nebere se vážně, je takový bizarně veselý, až laškovný. A solidně natočený.

Zajímavý výlet do sportovně exotických vod - street in-linu, a teenagerské subkultury, vyznávající tento adrenalinový druh odreagování a zápolení, v hezky ušitém vizuálním kabátku, který vyniká nejvíce v bruslařských sekvencích, sic nijak dechberoucích , ale solidně dynamických, dávajících na chvíli zapomenout na okolní dýchavičnou dějovou omáčku. Nevěrohodně působily časté nepěkné pády titulního hrdiny, jež neodnesl žádným viditelným krvavým šrámem či odřeninou. Lehký nadprůměr.

Poutavá, výpravná, tradičně vystavěná historická podívaná, plná soubojů na ostří katan, jejímž leitmotivem jsou přátelství, zrada a čest... Snímek, jehož stěžejní dějovou liní je duel drsného velitele palácových gard a dvou nebezpečných asassinů, je formálně na vysoké úrovni, a i když boje mohly být více přehlednější, příběh dramatičtější a postavy propracovanější, dokáže zaujmout a nechává takový novější Duelist daleko za sebou. 7/10

Členové školního taekwondo týmu dostanou nakládačku od místní partičky frackovitých rváčů a do jednoho skončí v obvazech. A jéje, kdo teď bude za školu bojovat? Inu, pohrozíme grázlíkům vězením a neortodoxní taekwondo tým je na světě. Teď ještě sehnat toho pravého trenéra, mentora, jenž nezdárne hochy udrží na uzdě, napumpuje jim do žil nadšení pro věc a s chutí do tréninku! Další jihokorejský filmík, který mě naprosto zpražil dokonalým skloubením vtipu, ladnosti, pohodovosti a dojemnosti. Největší zásluhu na mém nadšení ze snímku má (jak jinak) taekwondo. Ke sportu a bojovým uměním mám vřelý vztah, a tak jsem si kopací scény, ať už jde o trénink, nesčetné bitky a především finální, dynamicky nasnímaný turnaj, prodchnutý patřičnou dávkou emocí, chlapského odhodlání, bojovnosti a patosu, vyloženě užíval a přiznám se, že na konci i trošičku zaslzel :-) Paráda! Korejci mi zase jednou uštědřili k.o. a já nemůžu být objektivní :-) Za 5!

Mrskňete do mixéru Matrix, wire-fu, špetku přiblblé komedie, přidejte cool vyhlížející korejské obličeje, dochuťte dotmava tónovanými barvami, slušnými triky, hlasitým práskáním a boucháním... a na talíř se vám dostane přibližně tato chutná zběsilost, při které jsem se, promíjejíce jí nějakou tu slabší chvilku, dokonale bavil. Ale abyste si film užili, chce to vypnout mozek, nebreptat a jen se kochat.

Ve filmu se o umění boje mnohem více žvaní, než bojuje. Naštěstí jsem si před jeho zhlédnutím přečetl Lhurgův koment a oprostil se od očekávání, které by vyplývalo již ze samotného názvu, a zřejmě proto se mi Ssaumui gisul líbilo. Nenazval bych ho snímkem plným klišé, už jen vzhledem k tréninku, kdy mladík nedělá šmahem nějaké obrovské pokroky, nestane se z něho namakaný borec, který všem utiskovatelům nakonec vítězoslavně rozbije huby. Vše se nese v rámci uvěřitelnosti, což mi bylo na Ssaumui gisul hodně sympatické. 7/10

Korejský filmový Tekken, odehrávající se vesměs v zimních reáliích. Moderní martial arts filmy jsou mým oblíbeným žánrem, přesto k filmu nebudu tak benevolentní jako kolegové korejcofilové. Snímek je sice natočen fanoušky bojových umění, leč nejedná se o žádný zázrak. V Geochilmaru snad není jediná bojová scéna, kterou bych si chtěl pustit znovu. Na tom se jistě podepsal rozpočet filmu, souboje vypadají převážně obyčejně, nejsou vyšperkovány efektními vizuálními perličkami, kvalita jejich choreografie je kolísavá. Rozptyl stylů a rozmanitost bojovníků má slušnou úroveň, jen ten 58 kilový teenagerský boxer mi přišel v partě fighterů vysloveně do počtu. Na snímku je vidět, že se při jeho natáčení všichni aktéři bavili, ale to ho v mých očích nad průměr nepozvedne.