tombac

Problém tohoto snímku vidím v tom, že výbušným začátkem navnadí na strhující akční sci-fi podívanou, avšak dojmy po závěrečných titulcích zůstanou mírně rozpačité. Úvodní přestřelka v kulturním centru mezi několika příslušníky Korejské osvobozenecké armády a přesilou japonských speciálních jednotek provedením připomene Face/Off (přeběhy mezi zběsilou palbou tříštěným sklem, zpomalovačky) a PS2 videohru Killzone (černé uniformy zvláštních jednotek, těžkotonážní kulomet s odpočitávadlem nábojů v rukou svalovce nemilosrdně kosící vše živé v dostřelu). Pozorný divák znalý vedle již zmíněného Face/Off též Equilibria či The Rock bude mít v některých scénách pocit déja vu. Jenže vysoce nastavenou akční laťku film neudrží. Akce s kamióny je ještě slušná, ale ku konci počne přetékat patosem, až to působí místy směšně. Navíc je rozmělněna v předlouhé stopáži 136 minut v nikterak extra zajímavé dějové omáčce. Vedle přestřelek a zvláštního výkladu japonsko-korejských dějin mi z 2006: Lost Memories utkví v paměti především tvář ústřední herecké představitelky, jež je jednou z nejnádhernějších bytostí, jaké jsem kdy nejen ve filmu spatřil...

Též bych chtěl být fotbalista- kanón jako Stephen Chow a vyslat takovou pumelici, že by strhala z brankáře soupeře všechno ošacení i s gaťaty a odvála ho spolu s půlkou jeho mužstva a brankovou konstrukcí daleko do dáli... Leč nejsem jím a trapně zakopávám penalty jako Golden Leg na začátku Shaolin fotbalu :-) _ Po Kung Fu Hustle jsem byl natěšen na další Chowovu heroickou řachandu. Ta si po letmých náznacích dávala docela na čas... Jakmile však kung-fu tým vleze na hřiště a začne hrát ehm... fotbal, ihned snímek má správné grády. Zvláště když k té trikové šarádě hřmí patřičně heroická hudba. Očividné digitalizace je ve filmu přehršel a pojetí nejkrásnější hry na světě je hovadina na n-tou, ale to mi bylo šumafuk, hlavně, že je to sranda. Míč je kulatý, na hřišti stojí dvě brány a dvě mužstva proti sobě... a pokaždé vyhraje Shaolin :-) A Chow by měl jednou natočit romantický film. Je vidět, že má pro dojímání diváka cit :-)

Rickyho "průrazné" kung-fu zastíní na chvilku jen maník, jenž si rozřízne nožem břicho, vytáhne střevo a začne s ním škrtit svého protivníka. Tahle kulantní vražedná technika mu bude stejně houby platná... Ricky jede! A končetiny létají a hektolitry kečupu čvachtají hezky zvesela a zábavně, jak to umí snad jen v Hong Kongu. Gumová odpornost opravdu evokuje mamču z Braindead :-) A mít u nás v celách takový režim jako ve filmu, tak je české vězeňství v troskách :-)

Doposud jsem za nejlepší thajský film považoval duchařský horror Shutter, leč po okouzlující konfrontaci s mluvícím a fajčícím plyšovým medvědem, ještěrkou s hlavou babičky a vůbec s magickým světem, v němž žijí nesmělý mladík Pod a krapátko trhlá dívka Jin, je všemu jinak. Neobyčejný příběh, ozvláštněný velkou porcí laskavého humoru a snění, plný fantaskních a miloučkých detailů. Tak trochu thajská Amálka po požití houby lysohlávky :-)

Se skutečnými událostmi, jež jsou základem Hollidei, nejsem obeznámen, tudíž nemohu posoudit, v jakém rozsahu a míře věrnosti jsou ve filmu použity. Ale faktem je, že se zrodil další formálně vypiplaný korejský blockbuster, kterému do dokonalosti moc nechybí. V podstatě bych mu mohl vyčíst jen spoustu použitých klišé, především ve vězeňské části, která se mi zdála pouze standardní. Zato zbytek je hodně nadstandardní popcornová záležitost, stejně jako Yasu zrozená pro kinosály, s několika velmi silnými momenty a výborným slizounem v záporné roli. A obrýlený herec mi přišel jako korejská obdoba našeho Vladimíra Javorského :-) 9/10

Jeden z čerstvých přírůstků do početné rodiny korejských historických fantasy rubaček. Nádherná výtvarná stránka, bohatá výprava, zajímavé a pestré charaktery... Holohlavý obr zručně zacházející s železným kyjem, sexy assassinka v červené zbroji, zdatný lučištník vystřelující několik železných šípů najednou, spanilá a chrabrá ochránkyně prince, která je doslova mladší verzí Shu Lien z Tygra a draka, zástupy ninjů... Potud spokojenost. Jenže ty souboje, jež mají být kořením tohoto typu filmů... Pokud se odehrávají na zemi, jsou i přes krapet chaotický střih celkem slušné. Ale postavy umí také létat, což je pro snímek kámen úrazu, neboť v létacích sekvencích už dostává přehlednost řádně na frak. A k tomu ta ultimátní vojenská technika boje... To je protivník zasažen do jednoho zranitelného místa, dojde u něho ke krvavého explozi na několika místech jeho těla a už mu není pomoci. Bože! Tohle si mi skousávalo už hodně těžko. A story je pouze žánrově tuctová, postavy ploché a všechno dohromady to působí povrchně... Muyeong geom, ambiciózní korejský snímek, jenž i přes líbivý kabátek zůstal jen v mezích mírného nadprůměru.

Naroubovat prvek fantasy plný létání a magie na realistické historické drama nebyl asi právě ten nejlepší nápad. A to se to tak slibně rozjíždí... Po slušném fantasy úvodu jsme svědky krvavé bitvy s dramatickými zpomalovačkami, které jako by vypadly ze Scottova Gladiátora, rozmáchlého představení královny a jejího dvora, krásných a romantických momentů štěstí generála a jeho dívky, zrady a neštěstí... Kdybych byl nekritický, dal bych v ten okamžik filmu klidně maximální hodnocení. Jenže poté film změní kurs (byť očekávatelně) a z toho pramenící zklamání jsem se až do konce snímku nezbavil, což je škoda, neboť romantická linie má hodně do sebe a na tesklivých tónech postavené hudební aranžmá se vskutku podařilo. Už jen kvůli tomu dám Cheonnyeonho v budoucnu určitě další šanci. Zatím slušné 3*.

Lehko na bojišti, těžko na cvičišti... Pětici bojovníků-patlalů si vezme do parády 5 sexy dívčích duchů a předvede jim, jak si v letu ladně odsekávat kusy oblečení včetně růžových kalhotek :-) Marná snaha, když ti ťunťové místo boje před protivníky pitoreskně stepují a ukazují jim bimbasy :-) Ale haštěřivé létající krasavice se na tenhle tyjátr dívat nevydrží... Prazvláštní komedie ze 16. století, v němž hezké Korejky v podprdách trsají na techno na středověké diskotéce (!), jeden z bojovníků bojuje ve vizuálně skvěle provedené scéně v dešti opravdu jako Hrdina (tvůrci se inspirovali i Tygrem a drakem), aby záhy dělal opičky a šmátral v latríně... Směska humoru, trochy infantility, bojových scén a dojemné romance... Možná by toho trapného šaškování mohlo být méně, ale jinak povedený filmík jsem si tím zkazit nenechal. Spoiler!: Trochu mě zklamalo, že ten rozkošný psík neočůral tlemící se hlavy vykukující z písku. Ale což, nemůžu chtít všechno :-) 7/10

Uff, ještě teď tento zbrusu nový jihokorejský nářez vydychávám. Již po prvním zhlédnutí bych neváhal Yasu zařadit mezi to nejkvalitnější, co se v rámci akčního dramatu v Jižní Koreji kdy urodilo, po bok takových pecek, jakými jsou Oldboy či A Bittersweet Life. Brilantní vizuální stránka, která směle konkuruje tomu nejlepšímu ze současné hollywoodské produkce, skvělí herci (hlavně ústřední hrdina zběsilostí a tragikou své postavy evokuje nezapomenutelného Dae-sua), poutavý příběh, maximálně vypjaté emoce... Nemám slov, Yasu je bombastický zážitek, jenž bych chtěl, více než kterýkoliv jiný film, spatřit na plátně kina. Bravo!!!

Pětice gangsterů na útěku získá dočasný azyl v odlehlém buddhistickém kláštěře. A jelikož slovy starého mistra, kláštěr není motel, musí si další dny pobytu zasloužit. Navléknou si tedy mnišské tuniky a s místními "kolegy" začnou soutěžit. A jak to tak bývá, hry i přes prvotní podezřívavé pohledy, rivalitu a škorpení navozují a utužují přátelské vztahy... Pohodová komedie s dobrým nápadem, promíchaná špetkou kung-fu. Dokonce i v Koreji milují mniši fotbal :-)