tombac

Škoda, že jsem se nenarodil v Jižní Koreji, to bych měl facelifting už dávno za sebou... Ale kam se hrabou všechny plastické operace světa na zkrášlení naši hrdinky otylky. Zlato v hrdle, k tomu vizáž anděla a zamilované davy jí rázem budou líbat nožky. A co na to její vyvolený frajer? Není divu, že 200 Pounds Beauty slaví ve své domovině velký úspěch. Má víceméně vše, co má správná jihokorejská romantická komedie mít, včetně pomalých sladkobolných songů, vygradovaného finále a fungující chemie mezi ústřední dvojicí. Navrch přidává perfektně zrežírované pódiové divadlo a několik chytlavých vypalovaček (Kingova klasika u mě jasně vede). A hrdinka je elegance a krása sama...

Ano, jak to ti Japonci jenom dělají? Prostý příběh na ploše pouhých 10 minut dostává až netušenou hloubku a strhne. Překrásná hudba vžene slzy do očí. Spolu s vskutku unikátní animací a naléhavým hlasovým doprovodem dívky, která se vydala do lesů hledat záchranu v podobě bájného Černého šermíře, podtrhuje nádhernou lyrickou atmosféru Kigeki. Anime skvost, jehož potenciální hranou verzi bych nejraději svěřil do rukou Tima Burtona.

Thajská kombinace Charlieho a Smrtících andílků (So Close). S tím rozdílem, že oběma Andílkům nesahá ani po jejich vytrénované zadečky. Ba, je to ještě horší. Pětice agentek zpomaleně pohazuje vlasy, tahá za jízdy ze sporťáku bazuku, aby mohla sejmout dodávku i s uneseným, bojuje v ručnících a spodním prádle, ale nač to všechno, když je to špatně natočené, herecky mizerné, až na pár světlých okamžiků choreograficky podprůměrné a obsahuje to situace tak stupidní, že to hraničí s podceňováním inteligence diváka. Zloduchové jsou banda neschopných a trapných dementů, které samy hrdinky občas zdárně sekundují. Když už je zle a spadne klec (doslova), přijede na pomoc holčina v armádním tanku (!). Druhá hvězdička za fakt, že pár scén je zábavných a na některé vnadné a spoře oblečené agentky je někdy radost pohledět. A jsou o dost větší kraviny. 3/10

Zajímavý vietnamský snímek z poválečného období, který ukazuje počátky budování nových vesnic v divokém terénu, kde se to jen hemží minami. Přibližuje nám také nelehkou pozici vesničana Taie, jenž kvůli ukončené válce musí neustále přebíhat mezi dvěmi manželkami, přičemž jedna je sestrou zdejšího severovietnamského důstojníka. Tai se tudíž dostává pod tlak a rozhodne se situaci řešit sbíráním a zneškodňováním min, což se mu záhy stane bezmála nebezpečným koníčkem. Pocit strachu, napětí a zároveň adrenalinu je ve scénách s minami takřka hmatatelný. Film obsahuje i pikantní situace (vrcholem je těhotenství obou manželek). Podle mého rozhodně jeden z lepších filmů z asijské sekce na letošním Febiu. 7/10

Jsou filmy, z nichž se prožitek znásobí zhlédnutím v kvalitním kině. Do této kategorie bych zařadil Black. Těžko by mě můj první indický snímek na malé obrazovce monitoru tak převálcoval, jak se tomu stalo v komfortním a dobře ozvučeném sále multikina na letošním Febiofestu. Nádherná hymnická hudba, která jakoby vypadla z Pána prstenů, spousta křiku, slz, vzrušených a patetických proslovů, a kopec dojetí, jež z diváka až s brutální přímočarostí snímek doluje, v klasickém příběhu o outsiderovi, který se díky laskavé a otcovsky tvrdé pomoci zvenčí úspěšně vzepře krutému osudu. V indickém pojetí neskutečný doják, který nepokrytě citově vydírá. Kdo tuhle filmařskou metodu vyčítá korejským a japonským melodramatům, měl by vidět v kině Black. V počtu mých prolitých slz v kině drží Black od včerejška primát. Nebyl jsem v tom sám - vedle sedící černoch a vysoký mladík neustále popotahovali a utírali si oči, a po projekci bylo na některých zsinalých obličejích vidět, že jejich majitelé byli též otřeseni. Uf! Do konce Febia zbývají 3 dny, ale je téměř nemožné, aby se emocionálně drtivému zážitku z Blacku byť jen něco vyrovnalo.

Komediální složka Romantic Comedy dojíždí na laciné fóry (etuda s toaletním papírem, padání do kanálu ad.), které mnohdy nejsou ani vtipné a Shin Eun-kyung v nich vypadá s prominutím jako nemotorný blb. V jejím případě mě to obzvláště mrzelo. Od skvělé role v My Wife is A Gangster ji mám rád, jenže další její herecké party pro mě byly spíše zklamáním. Včetně toho v Romantic Comedy. Animované sekvence mi nijak extrovní nepřišly (třeba v Please Teach Me English a My Tutor Friend jsou mnohem lepší) a stejně jako Lhurgovi na mě působily trochu samoúčelně (postavička při rozhovoru dam). Romantiky je ve filmu oproti jiným jihokorejským kouskům co by se za nehet vešlo (trochu dojemné hudby jaro nedělá). Na Romantic Comedy jsem se díky komentu May těšil, ale zůstala docela daleko za mým očekáváním.

Tuctový jihokorejský slasher, nijak se nevymykající žánrovým klišé. Korejské puberťáky, kteří si vyjeli na výlet k moři, v něm vraždí psychopat, jenž zvládá odkráglovat někoho v lese a následovně poslat fotku zavražděného na mail vyděšené holčině. Odkrytí identity vraha je tradičně nepřekvapivé, gore průměrné (mnoho ho není). Hlavní lákadlo, Lee Eun-ju, si po tomto filmu asi musela udělat plastiku obličeje, neboť ve filmu jsem ji vůbec nezagistroval. Bloody Beach je zkrátka poměrně nazajímavá teenagerovská vyvražďovačka, jakých se rodí jedenáct do tuctu.

Mistrovsky natočený experiment? Jak pro koho... Myslím si, že vidět tento film více lidí z většinového publika na čsfd, jeho procenta by čekal prudký sešup. Aspoň to, co jsem zaslechl v kině bezprostředně po projekci, mělo do chvály dost daleko. V Kruzích pod očima nejsou explicitní sexuální a muzikální scény, které dozajista u mnohých ovlivnily vnímání předchozího Tsai Ming-liangova filmu, Wayward Clouds. Výstřednost byla eliminována, diváka tu čekají jen dlouhé, a někdy pěkně nudné, syrové obrazové kompozice ze života malajské lůzy. Nepopírám, že mě několik scén zaujalo, ale přestože mám rád pomalé filmy, někdy i na mě byl režisérův statický styl (většinou bez hudby) až příliš a ačkoliv jsem dával pozor, nějak mi unikalo, co tím vším chtěl "mistr" říct. Připadalo mi, že díky režisérově vedení jsem postaven mimo veškeré dění a co se děje postavám na plátně, mě ani nezajímá. Hlavně jsem se nudil, a jak jsem si v kině všiml, nebyl jsem v tom zdaleka sám.

Thajský akčňák, lehce říznutý sci-fi a fantasy, poskytuje celkem svižnou a efektní podívanou, ale doplácí na to, že se režisér snažil do snímku nacpat kdeco, takže vznikl zvláštní mišmaš. Máme tu frenetické a nadsazené přestřelky (vybaví se Harkův Time and Tide), představovačky záporáků (Dragon Squad), předrátované souboje se zpomalovačkami evokující Matrix (Tony Jaa a jeho muay thai můžou zůstat v klidu) a nereálné prvky, které reprezentují třeba padouch, jehož nezabijí ani tři kulky do hlavy, vystřelené z bezprostřední blízkosti, anebo scéna s odrážením kulek posvátným mečem. Co mi vadilo kromě otravného a užvaněného policejního parťáka, je jakási směšná cenzura, kdy jsou zamlženy zbraně mířící někomu do obličeje, ba i dokonce cigareta v puse herce. Akční scény a formální zpracování jsou na slušné úrovni. Držet se film jen v reálné rovině s trochou nadsázky, mohl být pochoutkou pro milovníky akčních zběsilostí.

Před tímto snímkem jsem byl varován, že je to pitomost, takže jsem očekával něco ve stylu "prcičkovského" Sex is Zero. Ale Sweet Sex and Love se spíše blíží Lover a s lechtivou teenagerskou řachandou nemá pranic společného. Jeho nedostatkem je monotématičnost. Sice je na co koukat, jelikož tvůrci se s vyobrazením sexu nepárali (dá se mluvit o soft pornu) a aktéři mají pěkná těla, střídají polohy a praktiky, leč když v podstatě největší dějové skoky suplují vzájemné uspokojování rukou v jedoucím autobusu, či soulož na veřejných záchodcích, a konec je předem jasný, tak film už v druhé půlce trochu nudí. Ale pokud jste hlavně zvědavi na korejský film, který obsahuje asi tolik naturalistických sexuálních scén, co Green Chair a Lover dohromady, může vás Sweet Sex and Love uspokojit.