tombac

I Thajci mají svého maskovaného létajícího superhrdinu v přiléhavém trikotu. V současnosti, kdy žebříčky návštěvnosti ve světě boří nejmenovaný americký blockbuster, bude asi každému po půlhodině filmu jasné, odkud vítr vane. Plytká báchorka, kterak požárník Chan vyváděl blbiny a místo hašení požáru se dostal do křížku s bandou ninjů, díky čemuž nechtěně získal superschopnosti, povinnost zachraňovat ze šlamastyk thajské občany a postavit se vousatému teroristovi, co nesnáší Američany, Osamovi bin Alimu (!). Děj není zase tak podstatný, jelikož každého bude na thajském akčňáku zajímat zejména řezanice. Od filmu s poznámkou "Od tvůrců Ong Baku" bych čekal lepší choreografii soubojů. Není to žádná hrůza (kolena a lokty nepřijdou zkrátka), ale oběma známým kouskům s Tonym Jaa se to nemůže rovnat. Protože hlavní představitelé jsou nevýrazní, triky slabé a film místy směšný, sahám bez milosti po podprůměrném hodnocení. Aspoň v jedné věci má Mercury Man nad Spidermanem navrch: dokáže zpacifikovat dva rozdivočelé slony.

Ju-rei: The Uncanny je zářným příkladem toho, že použití podobných výrazových prostředků, kterými k obrazovkám přimražoval diváky Ju-On: The Curse, ještě neznamená hrůzyplný zážitek. V deseti kapitolách a prologu, sestavených pozpátku, likvidují rozplizlí statičtí duchové nevěrohodně se chovající lidi. V prvních minutách panuje ve filmu, natočeném za pár šupů rovnou na video, jakás takás horrorová atmosféra, ale jelikož jsou všechny kapitoly na jedno brdo a snaha o plíživý děs v drtivé většině scén selhává, stává se Ju-rei už kolem poloviny otupujícím nestrašidelným slepencem, jenž sahá prvnímu Ju-Onu sotva po kotníky.

Na nástupišti zvednete ze země starý lístek na rychlodráhu a v tu ránu máte postaráno o nemilý průšvih. Černá ženská je vám nablízku... Ghost Train mi v několika ohledech připomíná lehce nadprůměrnou korejskou duchařinu Red Shoes. Nejen rozehranou situací a dějištěm na začátku filmu, jenž se též povedl a diváka slušně navnadí. Jenže chyba lávky - také v Ghost Train následující děj jen podlézá nastavenou laťku. Ba je to ještě o něco horší. Nic vás už nevyleká a ke konci se budete docela nudit. Na filmu se mi líbilo na japonský horror pěkné formální zpracování. Ne tak už digitální triky. Ghost Train nelze upřít pár příjemných napínacích chvil, ale celkově se jedná s přimhouřením oka jen o mysteriózní průměr s neškodnými duchy. 5/10

Anthony Wong Chau-Sang v dlouhém plášti a černým brýlích, věrní kamarádi po jeho boku, proti nim banda grázlů, křížem krážem namířené pistole, staccatto westernově rytmické a zpomalené střelby, melodická a brnkavá hudba, zpomaleně letící plechovka... to je epesní akční lahoda s precizní, omamnou, až woovsky silnou osudovou atmosférou. Zásadoví chlapi s "kolty proklatě nízko", ztvárnění plejádou známých hongkongských tváří, v pravděpodobném vrcholu tvorby Johnnyho To. Už aby byly Vary, kde zacinkají nábojnice v tomto stylovém gangsterském opusu z reproduktorů kinosálu. Bude to bezesporu velký zážitek.

Život v hornickém městečku, kde je tlumen provoz v dole, není v 60. letech žádná Havaj. Ale to neznamená, že místní ženy a dívky nemohou tancovat hezky po havajsku. Vždyť kroutit boky dokáží Japonky pomalu jako rodilé Tahiťanky :-) Jak už načrtl dezorz, tak Hula Girls se přes podobný mustr odlišují od tradičních japonských komedií typu Waterboys nebo Messengers akcentem na sociální problematiku. Ale pohodovost, tu mají stejnou. Neobvykle koprodukovaný citlivý snímek, který lze fandům japonských komedií jen doporučit.

"Sympathy for Young-goon?" Bezpochyby! Další ukázka (byť sestavená na jednoduchém půdorysu) Parkova režijního mistrovství. Jemně humorná love story z blázince na nás pálí vizuálně nápaditou smršť projektilů, stejně jako Cyborg Girl ve dvou scénách, kterými Park suverénně zahanbuje kdejakého hollywoodského akčního rutinéra. Technické finesy (od vynálezavých úvodních titulků až po pěkné CGI vychytávky), stylizace a celkové zpracování ohromují dokonalostí (sic krapet chladnou) a střízlivou extravagantností, a herci nenuceností. Výkon ústřední dvojice nemá snad ani cenu vyzdvihovat (stačí říct, že slečnu hraje jedna z nejlepších jihokorejských hereček, Lim Su-jeong) - v blázinci jakoby se narodili, jsou sympatičtí a jejich emoce jsou uvěřitelné, a též okolní pestrá přehlídka zvláštních existencí působí přirozeně a poskytuje živnou půdu pro kopec hravých etud v hravě výtvarně zpracovaném prostředí. Il-sunovo dechberoucí "jódlování" o Švýcarsku a následný let s beruškou mě nadchli a považuji ji za jednu z nejlepších a nejhravějších sekvencí letošního roku. Parkův film evidentně díky svému pozoruhodnému pojetí vzbuzuje kontroverzi a po druhém zhlédnutí jsem musel ubrat ze superlativů a nějak mi unikal hlubší smysl toho všeho, ale opět se mi film zadřel pod kůži a bavil jsem se. "Udělat z policajta impotenta je bránění úřednímu výkonu!" :-)

The Unseeable jsem si z několika důvodů předběžně pasoval na jednu z největších filmových událostí letošního roku. Především mě natěšilo jméno režiséra, jehož předchozí dva filmy srší originalitou a neotřelým výtvarným perfekcionismem. Nalákal mě též trailer, z kterého jsem měl pocit, že nejnovější Sasanantiengův snímek se náladou a audiovizuálnem bude blížit mé milované Janghwa, Hongryeon a navíc mně, milovníkovi duchařin, připraví několik mrazivých lekaček (výborně pojatá scéna s houpačkou a viselcem). Dá se říci, že jsem se dočkal. Jenže to má své ale... Režisér svůj film krásně stylizuje do retra, protkává ho silnými závany melancholična (ano, na filmu je znát, že Sasanatieng je autorem scénáře k poetickému domorodému horroru Nang Nak), brilantně pracuje s houpavou kamerou, hudbou a zvuky... Bohužel horrorová stránka se mu dle mého zdařila tak napolovic. Je schopný v budování napětí a jeho kořenění příjemnými šokovými momenty (ty se však až příliš opakují), leč mnohé potenciálně strašidelné a znepokojivé scény v jeho podání nefungují, nejsou dotažené a působí lehce ošuntěle (třeba scény se stařenou a rukou). A nemůžu si pomoci - celá fabule snímku na mě už od začátku dělala dojem nepůvodnosti a naprosto přesně jsem odhadl, kterému známému mysterióznímu horroru se The Unseeable dost podobají. A víceméně mi tak byl předem jasný jeho průběh a vyvrcholení. Škoda. Sasanantiengův počin má své nesporné kvality, přesto mě napoprvé trošičku zklamal. Zatím 7/10.

Vhoďte do rozžhaveného kotlíku známé japonské monster filmy s gumovými panďuláky, kníratou obdobu Jesse Ventury, buldočka a pořádně promíchejte se směsí z Hvězdných válek, Dne nezávislosti, Returnera, Versus, Matrixe, a navrch dochuťte vizuálními kejklemi šéfkuchaře Kitamury. Vznikne vám z toho na pohled lákavý a také docela hutný pokrm nestálé chuti, kterého se někteří pořádně přejedí a jiným dá práci ho zkonzumovat, ale poslední sousto budou přežvykovat vrcholně spokojeni... Stejně jako u předchozích Godzill jsou vidět rozpočtové limity na podobě příšer a demolici členitého terénu. Jelikož tvůrci naházeli do guláše řadu známých potvor, které řádí v několika světových metropolích, je to poměrně dost vidět. Ale vem to rohatej, když ono je to tak zábavné a jinak profesionálně natočené. Jenže šéfkuchtík má sice cit pro vizuální žranici, ale akcí neoplývající scény vaří s přemírou vody. Pohříchu v prvních dvou třetinách naše chuťové kanálky zahlcuje natahovaná a různé klasiky vykrádající sci-fi, a pak teprve přijde očekávaná chuťová exploze v podobě destruktivních soubojů mezi giganty. Pramáti všech obřích potvor, Godzilla, ve finálním mači nedostane nic zadarmo. Divák také ne. 7/10

Není náhodou Panžin vyvolený gay? Čtveřice jejich agilních kamarádek si na to posvítí! Někomu může humor thajského Metrosexuála připadat přepjatý, ale za těmi věčnými úsměvy, výraznou gestikulací, překotnou mluvou a jednoduchými gagy se skrývá podobná odzbrojující upřímnost, jaká nejednoho člověka dojala u výborného Mah nakorn. Také z Metrosexuála sálá positivní a milá nálada. A to je, vážení, pro romantickou komedii dobrá vizitka.

Shu Qi nemá charizma Shin Eun-kyung, ale drsná póza gangsterské dcerušky je v jejím podání ucházející. Neumí šermovat s mečem a noži ladně jako Zhang Ziyi, ani neoplývá razantní kopací technikou jako její předchůdkyně, avšak v akci (i díky dublu a střihům) neurazí. Ano, trojka se snaží pobavit jinak. Poměrně zvládnutou komediální složku nejvíce obstarává upjatá tlumočnice (typově dobře obsazená role). Divácky vděčné kulturní rozdíly se omezují hlavně na střet neotesaní Korejci vs. elegantní a přitom tvrdá lady z Hong Kongu. Funguje to a koho to nechá chladným, ten se určitě zasměje skvělé "orgasmické" scéně při řízení auta ;-) My Wife is a Gangster 3 je profesionálně dobře zvládnutý korejský popcorňák, který bych zařadil jakostně mezi první a druhý díl. Zpočátku mě sice dost mrzela absence Shin Eun-kyung, ale na půvabnou Shu Qi (raději to jméno vyslovuji opačně :-)) bych se mohl dívat třeba celý den, takže s tasením nadprůměrného výsledného hodnocení jsem neváhal. 7/10