tombac

70 minut solidního thrilleru, a pak ho tvůrci nečekaně spláchnou do septiku špatným castingem a z něho plynoucími nepravděpodobnostmi. Od jednoho z loňských divácky nejúspěšnějších filmů z korejských kin jsem nečekal takovým zpúsobem zmrvenou příležitost na kvalitní žánrovou podívanou.

Do filmu se mi dlouho nechtělo, jelikož smrděl na hony daleko korejskou odpověďí na otravnou západní módu nadpřirozených mezidruhových romancí pro náctileté divačky. Bohužel korejský zástupce souputníky ze Západu kvalitou nepřebíjí. Únavná hromada subžánrových klišé, včetně archetypálních postav (slizký zlosyn nadbihající hrdince, dobrácky soused, "agenti"), v přemrštěné stopáži a přesvícené denní scény evokující televizní inscenaci. To mi vadilo nejvíce. Ke cti snímku lze říct, že chemie mezi ústředními představiteli v něm je a romantická linie jakž takž funguje. 5/10

V nejlepší bojovce z minulého roku předvádí překvapivě největší parádu chlapík, jenž má sice povědomý ksicht, ale pamatoval jsem si s ním z dřívějška jen jedinou slušnou akční scénu. A to z Fatal Contactu, kde dostal nakládačku od Wu Jinga. Jak vidno ve skvěle úderných a dynamických soubojích ve The Wrath of Vajra, bylo to trestuhodné šetření vysokého potenciálu. Budu dost zvědav na další akčňák, ve kterém tento borec opět dostane hodně prostoru.

The Sound of Silence od Simon & Garfunkel (v hongkongské verzi) finální tréninkovou montáž v "ostré verzi" skutečně doprovází. Emotivní sekvence, při jejímž sledování mi v mysli vytanula kacířská myšlenka, že právě sleduji nejlepší film Dante Lama. Chytlavá kombinace sociálního a sportovního melodramatu s prvky bojových umění, se skvělým Nickem Cheungem, strhujícími a přehledně nasnímanými souboji v kleci, a zároveň pro mě asi nejlepší snímek uvedený na 9. ročníku festivalu Filmasia. 9/10

Formálně na úrovni, leč hrdinové snímku se chovají po většinu svého učinkování s nadsázkou jako po lobotomii, či na drogách ("Jmenuje se Anna."). A já mám i v hororech averzi k nereálnému chování postav, když to bije moc do očí. Fakt, že se trojice mladých lidí vydá hledat jakýsi poklad do velkého starého baráku nalehko vyzbrojena pouze jen jednou baterkou (a maskováním z proděravělých prostěradel), je tu snad nejmenší problém. Snově laděná fantasy-hororová část je příliš krátká na to, aby to byla byť jen částečná výmluva pro dramaturgické lapsy. Zklamání a kandidát na hovadinu roku.

West má precizní přípravnou fázi, kdy kamera atmosféricky pomalu bloudí interiérem a vy trnete, kdy odněkud něco vyskočí. Žel styl a budování atmosféry odtlačují na několikátou kolej neodmyslitelné atributy každé kvalitní duchařiny, kterými jsou zlověstné náznaky a lekačky. Těch je v The Innkeepers skutečně poskrovnu a v podstatě jsou provařené už z traileru, takže na mě téměř nefungovaly. V tomhle ohledu West dostává pořádně naloženo od Wana a jeho Insidious, kde takové babizně stačilo pár fotek na vyvolání nepříjemně mrazivého pocitu a nemusela se snižovat k trapné kamufláži v prostěradle jako Westova nevěsta. Když však vezmu The Innkeepers jako příjemnou a stylovou light duchařinu, musím zaokrouhlit 7/10 směrem nahoru.

Po zhlédnutí povedeného traileru jsem se těšil na slušnou korejskou duchařinu se zlým děckem. Ale skutek utek. Ghastly je z letošních tří letních korejských duchařin nečekaně nejslabší, a to se přitom jeho konkurenti moc nevytáhli. Špatně sestříhané nic moc lekačky i trocha akce a nefungující element zlého dítěte. Posedlá holčička z k-horrorové klasiky Phone zdejšího nevýrazného klučíka s přehledem válcuje. Vizuál má Ghastly jako většina k-horrorů vypulírovaný, ale to je s dvěmi hezkými herečkami snad jeho jediná přednost. Sterilní rutina bez jakékoliv subžánrové nádstavby. 4-5/10

Brát si do úschovy kočku (či jiného tvora nebo věc), kolem které se ochomýtá podivná holčička, dle subžánrových pravidel věští pro novopečeného majitele kardinální průser. Nejinak je tomu tady. The Cat se žel obvyklého mustru k-horrorů drží tak úzkoprse a neinvenčně, že prakticky postrádá jakýkoliv moment překvapení. To znamená, že se film z osy "pár smrtí - tušení problému - pátrání - vysvětlující flashbacky - závěrečná katarze" neodchýlí ani o píď. To může být naprosto fuk, pokud atmosféra, napětí a lekačky hrají první ligu. Až na pár světlých momentů (třeba schodiště) však s nevýrazným duchem a ve většině případů dopředu čitelným timingem a podobou lekaček čutají tak duchařskou divizi. Zachraňují to kočky (takového vyčůraného a pomstychtivého tvora bych mít doma fakt nechtěl), nadprůměrná technická stránka a hlavní herečka, na niž se moc hezky dívá. Neurážející průměr na jedno zhlédnutí. 5-6/10

Proti The Host výrazný posun k čisté žánrovce západního střihu, přičemž si film uchovává znatelnou korejskou patinu (humor). Blbý je akorát, sympaticky připomíná osmdesátková a devadesátková sci-fi horrorová béčka, gradaci má ve finále slušnou a úroveň CGI vzhledem k nijak horentnímu rozpočtu (na západní poměry) ujde. Kromě zbytečné humorné postavy může pro fanouška monster horrorů znamenat problém minimum brutality. Sector 7 je natočen tak, aby u něj mohl v kině chroupat popcorn i korejský puberťák. 7/10

Duchařina z prostředí k-popu tu ještě nebyla. Žel netypické a efektní aranžmá s hezkými mladými Korejkami tu tonou v galonech nezajímavě zpracovaného k-horrorového klišé. Prakticky žádná scéna tu nevyděsí, snad jen zrcadla a koncertní finále stojí za zmínku. Očividně pásový produkt určený nenáročným náctiletým korejským fanouškům k-popu, kteří moc duchařin neviděli. 5/10