gidzitka

Prakticky neznámá verze nejslavnějšího románu Charlotty Bronteove skýtá pár velmi příjemných překvapení, které v jiných variacích nenajdete. Naprosto geniální je scéna Rochesterova zpěvu Korzárovy písně a jeho pohledu na Jane, kdy "nenápadně" obkrouží celé piano, aby ji mohl sledovat. Nebo ztvárnění Blanche Ingramové - Stephenie Beacham je neuvěřitelně akurátní v celém svém projevu, takže s přehledem deklasuje veškerou svou konkurenci od roku 1934 do roku 2011 včetně. Chemie mezi oběma hlavními protagonisty je hmatatelná a každopádně spíše láskyplného charakteru než erotického dusna verzí z let 2006 či 2011 (o vulgárnosti ztvárnění z roku 1997 raději decentně pomlčím, neb tady se spíše objevuje otázka, proč slečna Ingramová nepolila Rochestera skleničkou vína)... Mám-li k něčemu výhrady je to především statičnost ztvárnění a výraz Sorchy Cusack, který je někdy již na hraně odevzdanosti a podřízenosti. A také navzdory hereččině mládí (Jane ztvárnila ve svých 23-24 letech) vypadá - alespoň z dnešního hlediska - minimálně na 30... No, vem to nešť - pokud hledáte klasiku v klasickém ztvárnění (se všemi negativy i pozitivy, které to obnáší) je tato "Jane Eyre" pro vás jako stvořená! 85 %

Naprostá návykovka. Toto vězeňské drama je přesně můj šálek čaje aneb jak to vypadá, když všechno šlape jak švýcarské hodinky. Vítejte ve světě, kde Shakespeare je pouhou oddechovkou, kde na finální díly každé série potřebujete pauzu nebo HIIT trénink, abyste to "rozdýchali", kde největší padouch a ředitelka věznice v jedné osobě by si dala Dartha Vadera k snídani, kde je největší koncentrace dobře napsaných ženských postav na minutu... Pro fanynky psychologických dramat sledovací imperativ, pro fanoušky feminní alternativa k "Shawshanku". Zážitek je ještě umocněn faktem, že pro našince je skvadra herců neznámá (snad krom Sigrid Thornton) a dochází tedy k splynutí herců s postavami par excellence. Jednotlivé série: 1. 80 %, 2. 100 %, 3. 101 %, 4. 90 %, 5. 95 %. Oblíbené postavy: Bea Smith, Vera Bennet, Franky Doyle, Maxine Conway, Bridget Westfall.

Politické satiry miluju, neboť patří k ohroženým druhům, tuplem o krvavé sovětské historii. Jakožto odkojenec Aljošky Solženicyna v kombinaci s až deviantním smyslem pro černý humor mě podobné téma fascinovalo už v minulé pětiletce (viz můj koment k "Nespoutanému Djangovi" z roku 2013) a nutno podotknout, že se to docela povedlo. Čert vem ruské reálie té doby, neruské dialogy a nápisy "Out of Order" na výtazích. O tom to není! Ale o té až kafkovské absurditě sovětského řádu ano. Člověku občas zamrzá úsměv na rtech (zvláště když si uvědomí, že větší část toho se skutečně odehrála), majoritně se však šklebí nad tím "výkvětem" sovětského lidu, kterému dominuje "lehce nevypočitatelný" Malenkov (Jeffrey Tambor), který prioritně řeší foto s ostřejšími rysy, holčičku jako maskota lidskosti, po celej "vyčerpávající" týden nemá páru, vo co go a vrcholem jeho duševního úsilí je návrh Beriji na post ministra rybolovu (to mě rozsekalo asi na pět minut). Teátrum bezpáteřních pohlavárů recipročně doplňuje maršál Žukov (luxusní Jason Isaacs), který lepance rozdává na všechny strany, těžkotonážně cedí hlášky a než aby se nechal oblažovat výplody mouder ruských papalášů, raději odchází reprezentovat celou Rudou armádu do bufetu... Já s vědomím toho, že bych za bolševika za tuto recenzi vyfásla minimálně paragraf VAT (vychvalování americké techniky) či PPZ (poklonkování před Západem), si jdu dát 2. kolo a párek... 85 %

Pulzující čistě fyzický chtíč, hmatatelná chemie mezi oběma hlavními představiteli - Joely Richardson a Seanem Beanem, scenérie venkova a nad tím vším shlížející paní Boltonová, která pod pláštíkem ctnosti a blahosklonnosti rozjíždí vlastní mocenskou hru. Co si budeme povídat - ten konec má vyšší glykemický index než cukrkandl, ale omamnost představ a libida dokáže deklasovat ratio aspoň jedenkrát v životě, tož ten betelnej nadprůměr navalím... 80 %

Uznávám - je to hovadina jak Brno. Unylý holobrádský spratek Robin Hood se svou bandou životních ztroskotanců permanentně a s naprostým přehledem válcuje šerifa z Nottinghamu (v sadisticko-humorném cimrmanovském podání Keitha Allena) a charismaticky mužného Guye z Gisbornu (ultimátně neodolatelný Richard Armitage, který udělá událost i ze sundání rukavice)...- ha, ha. Pokud však přenesete přes srdce znevážení anglické legendy a její transfer do vod parodických, může se naskytnout příležitost k docela slušné zábavě. Ano, ano - námitky byly, jsou a budou: komparz, masky a výprava jak z Pána rohlíků, partička sotva odrostlých teenagerů potřebující evidentně upustit páru, anšto se však na komplu dalo zapařit až o nějaké to milénium později a na sličné děvy jsou tito bobánci ještě poněkud nevyzrálí, odnáší to chudák šerif se svou družinou, který ani po sto padesáté první stále ne a ne přijít na to, jak se této pakáži bez plánu alespoň jednou dostat na kobylku... Karty jsou tedy rozdány zcela jasně: diváctvo fandí záporákům (ono to s prominutím ani jinak nejde, protože větší pako s minimem herectví a charismatu už pro titulního "hrdinu" ve Spojeném království snad ani sehnat nešlo), pro mužstvo tu máme sličnou Marianne, jež nosí korzet i v lese a přes značnou topornost projevu (btw copak to s tímdle scénářem šlo?) má stále nějakou šťávu. Pro ženstvo je tu Guy Gisborne, který si zcela bezskrupulózně krade veškeré scény, v nichž se objeví, pro sebe. Suma sumárum: pokud nedumáte nad logičností děje a postav, potřebujete relax, z příliš sofistikovaných scénářů už vás poněkud bolí hlava a máte slabost pro Lucy Griffiths či Richieho Armitagea, připouštím, že jako popcorn zábava tento seriál fungovat může. 60 %

Souziti neandrtalskeho medveda s gracii Milose Zemana a vyjukane mysy z katolicke skoly muze byt zabavne i dojemne. Dukaz podavaji - navzdory zubu casu - Oly Reed a Rita Tushingham. Tri a pul aneb 70 procent.

Ne, neni to spatna miniserie a jakozto pouhy divak bych hodnotila mozna i vyse, nicmene z pozice fanynky predlohy mam bohuzel krajni vyhrady. Je to proste Jih proti Severu volume 2 bez Scarlett i Rhetta, je to pribeh lasky, ale tento zar vasne by stacil uhasit i jarni destik, navic necitlive vrazeni vrazdy - wtf?- ovsem bez poirotovske nonsalantni lehkosti byti... Proste nemate-li ocekavani, dobre, pokud je mate a cekate Rhetta Butlera, je jasne, ze pujde o prusvih. Timothy Dalton ma tady charisma srovnatelne s ceskym dabingem k LOTRovi - aneb pateticky az na pudu, neverite mu ani slovo a u "velkych" scen propukate v huronsky smich. Marna slava, Clark Gable byl jen jeden...

Psychoserial na entou. Pokud mate hodne optimismu, dostatek psychohygieny - vrele doporucuju! Tento serial je vlastne medialni odpovedi na aktualni deni a problemy v globalnim svete, velice zdarile mapuje terorismus i stret odlisnych kultur. Jelikoz pobyvam delsi dobu na Blizkem Vychode a vetsine arabskych dialogu jsem tedy rozumela, serial dostava jeste dalsi rozmer a navic velka poklona tvurcum, kteri - aspon dle meho - opravdu vystihli holou pravdu bez jakekoliv politicke korektnosti. Hodnoceni jednotlivych serii: 1. serie: 90 %, 2. serie: 100 %, 3. serie: 100 %, 4. serie: 90 % (bohuzel snizeno kvuli nemastnemu neslanemu finale, pritom par dilu je takrka genialnich a pravem vevodi zebricku top dilu), 5. serie: 80 % (Pozor spoiler! To jako vazne ma stylova a elegantni zena, jako je Allison, jednu kabelku??? :) , 6. serie: 90 %.

Ach jo - nezbyva rici, ze se to bohuzel nepovedlo. Nechapu, jak nekdo muze tak absolutne zazdit takto slibny namet, jakym pribeh Lidy Baarove je, ale stalo se... A tak misto dusneho psychologickeho dramatu tu mame plytky bulvar, ktery udalosti vykresluje tak povrchne a nahodile, ze divak znaly alespon zakladnich faktu bude neustale premitat, zda to jako Renc mysli vazne a jestli je to opravdu vse. Misto anticke tragedie je tu jakesi nahozeni cesty na vrchol a potom prask jen rychly dovetek o udalostech pozdejsich. Scenar charakterum nedava zadny presah a je tak trochu s podivem, ze Gedeon Burkhard a Karl Markovics odvadi natolik dobrou praci, ze jejich postavy zustavaji navzdory tomu vsemu alespon trochu zivotne a v momente, kdy zmizi ze sceny, jde kvalita strme dolu... Tana Pauhofova mi do Lidy absolutne nesedla - krom fyzickych predpokladu - Twiggy prisla, myslim, az v 60. letech, to vypada, ze nema Lida zadne emoce, proste relativne profesionalni vykon ale nic vic... Celkove mi film pripomina reklamu na mattonku az na to, ze ta reklama mi prijde vice cool a o milostne scene snad nema jiz ani smysl psat, to jsem myslela, ze se tou trapnosti propadnu, a nakonec jsem se smala... Ach jo, nezbyva nez doufat, ze se toho casem ujme nekdo vice solventni, kdo se nezalekne presahu, doda vyraznejsi hudbu (Takova Beethovenova Pateticka by se tu skvele vyjimala), vyraznejsi herecku a Nemce necha mluvit nemecky. Pani Holland, nechcete se toho ujmout?

Marne premitam, proc jsou vlastne ty nejlepší romanticke filmy jenom variaci na "Pychu a předsudek". U této vynikajici romanticke komedie tomu není jinak. Dva jedinci se nemohou vystat, takze jinak to ani dopadnout nemůže. :) Co dela tuto romantiku nadprůměrnou je nadherne nostalgicka a poeticka atmosféra. Podzimni New York, utulne knihkupectvi, spousta literárního i filmového podtextu, vynikajici hudba i herci. Hudba je vůbec kapitolou samou pro sebe - pamatujete na "Moon River" ze "Snidane u Tiffanyho"? Tak nejak podobnou nostalgii chytnete i tady. A vůbec celej film je o ohromných maličkostech a ja si jejich dulezitost vždycky rada pripomenu...