MarekT

Nejen po stránce filmové se třetí měsíc tohoto roku stal měsícem vydatným, a jelikož povinnosti se nahrnuly na hromadu právě v období přelomu března a dubna, přináším své review až v době, kdy toto mnou zobrazené období už nikdo neřeší. (Bylo by naivní si myslet, že se najde uživatel, který každý první den v měsíci s nervositou očekává další směr toku mého pramenu myšlenek, ale jednou jsem si termín stanovil a tak jej holt musím dodržovat, nejen v reálném životě, ale i tady na internetu.)

Nekorunovanou osobností měsíce se stal jeden z pilířů Čs. nové vlny - Jan Němec, který mě v březnu zaujal hned třemi položkami ze svého filmového katalogu. Jedná o konkrétně o sugestivní adaptaci Lustigovy povídky Démanty noci (1964), dále pak esenci z politického vzdoru O slavnosti a hostech (1966), plus to celé završil jeho porevoluční comeback - volný přepis díla Ladislava Klímy V žáru královské lásky (1990).

Další tituly:

Romance pro křídlovku (1966) - neočekávaný Vávrův pobyt v oblasti poesie a Nové vlny

Hlava 22 (1970) - zatím nejvýraznější střela do středu mé anti-militaristické duše

Lolita (1962) - opětovné spojení oblíbeného režiséra a herce, úspěšné porovnání síly kontroverse s dneškem

Guernica (1950) - filmové rozvinutí proslulých Picassových maleb (částečně spřízněné s výše zmíněnou Hlavou)

Amerika (1994) - utvrzení ve spřízněnosti s panem Kafkou

Helimadoe (1992) - velmi osobně vnímaný psychologický pohled

Kobylkáři (1937) - rehabilitace bratří Marxových, pokračování příště

Podobně jako v předchozím případě se mi z vlastní iniciativy povedlo sehnat adaptaci Kafkovy Proměny v režii Jana Němce (TV-rip ze stanice 3sat), tudíž svoji prosbu ohledně sháňky filmu odstraňuji.

Z bazaru smazán záznam ohledně shánění českého filmu V žáru královské lásky, jelikož tento týden se mi po dlouhé době na vlastní pěst povedlo sehnat TV-rip ze stanice CS film.

Syndrom druhého dílu zasáhl i moji deníčkovou ságu. Nejen proto, že máme za sebou nejkratší měsíc v roce, ale také proto, že jsem byl dva týdny zdravotně indisponován a i přes větší volný čas paradoxně zároveň ubyly síly pro rozšíření dosavadních zásob (např. Pošťáka jsem napoprvé musel předčasně ukončit). O sledování marných sportovních bojů netřeba mluvit, ty se také na skoupém výčtu podepsaly silným inkoustem. K následujícímu výčtu lze až na jednu výjimku dodat - "únor bílý, tmavá (noir) sílí".

Ministerstvo strachu (1944),

Velký zátah (1953) - první dvě setkání s Langem zpoza moře, mrazivé universální zobrazení politické scény

Lovcova noc (1955) - Robert Mitchum coby záporná postava z kategorie "de luxe"

Gilda (1946) - alternativní definice pojmu "femme fatale", tentokrát v proslaveném podání Rity Hayworth; film měsíce

Pošťák zvoní vždy dvakrát (1946) - až překvapivě dobrý vztahový konflikt

Karamazovi (2008) - ani tak ne Dostojevskij, jako spíš originální pohled do hereckého zákulisí (v tuzemsku dosud nevyužit)

Na počátku každého měsíce bych rád náhodné či pravidelné návštěvníky pohostil stručným souhrnem toho nejzajímavějšího, co si v měsíci předcházejícím ke mě našlo cestu. Jak je u mě typické, zaměřit bych se chtěl také na díla, která nedosahují zdaleka tak velké obecné známosti. To znamená, že i když nebudu s nimi úplně spokojen, ale zaznamenám něco, co si zde zasluhuje zvěčnit, uvedu je vedle těchto podstatně kvalitnějších filmů, o kterých moje psaní především bude.

Závěrem bych zdůraznil, že k této myšlence mě přivedl jednak kolega Oskar, který vám v podobném měřítku přináší stejnou pravidelnou rubriku, ale i tato nová funkce na naší milované databázi. (Uznejte sami, že je lepší začít psát deníček takto, než sdělením "Kometa porazila Spartu, třikrát sláva!", které mělo ve vítězné euforii dostat přednost. :o))

Pro začátek se dostalo na devět snímků, uvidíme, jak si povede tento - již probíhající - měsíc.

Hráč (1992) - opět Altmanova žiravina, tentokrát na pozadí filmu; film měsíce

Oči bez tváře (1960) - nejčistší projev filmového naturalismu, jaký jsem dosud viděl

Zánik domu Usherů (1960),

Jáma a kyvadlo (1961) - výborně napsané nestárnoucí příběhy na motivy E.A.Poea

Křik (1963) - kino Scala; Jirešův debut, dle mě překonávající i některé slavnější filmy Čs.nové vlny

Podobizna (1947) - vydařený tuzemský pokus o magický realismus, učebnicová pomůcka k tvorbě N.V.Gogola

Pevnost (1994) - opět experimentování jednoho malého národa, tentokrát odkazující např. na Kafku

Bon Voyage (1944) - krátkometrážní detektivní thriller od osvědčené značky

Ti druzí (2001) - návrat do dřívějších uměleckých poměrů plus vzpomínka na filmové začátky