Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (273)

plagát

Vo štvorici po opici 2 (2011) 

Ve skutečnosti jsem se zasmál jenom u závěrečných fotografií. To je trochu málo. Bangkok se dal využít mnohem lépe. Alan byl neustále otravně trapný.

plagát

Pán Popper a jeho tučniaky (2011) 

Kdyby tak Jim nestárnul, bude mi chybět jeho chlepecká rozvernost. V rámci žánru spíše nadprůměr. O třídu horší než podobně laděné Lhář lhář, kde šlo o něco podobného, totiž o nápravu dospělého muže, který si ujasní své priority a získá tak zpět rodinu. Přeměna ve zmiňovaném snímku Lhář, lhář byla však mnohem radikálnější a zábavnější. Nejvíce se mi líbila slečna Pippi, roztomilá holka, která podněcuje mou obrazotvornost. Naštěstí mi to nepřišlo trapné, to je v tomto žánru docela chválihodné a určitě to není samozřejmé.

plagát

Príbeh dvoch sestier (2009) 

Hlavou mi běželo SEX SEX SEX. Takto píchatelný teenky - to je něco. Film je to bohužel vcelku hloupý a závěrečná pointa mě nechala chladným.

plagát

Vyšetřování nočních můr (2006) 

Jako celek nedovedu tento film pochopit, nějak to do sebe nezapadlo. Některé dílčí fragmenty jsou však impozantní. Závěrečná snová scéna ve sklepě nahání skutečnou hrůzu, jaká téměř nemá konkurenta ( nevybavuji si nic podobně děsivého ). Hudba a kamera na jedničku. Spíše bych tento film označil za mysteriózní horor - v rámci tohoto žánru by šlo o nadprůměr.

plagát

Pěst legendy (1994) 

V rámci žánrů určitě nadprůměr, ale co jako?

plagát

Nech vojde ten pravý (2008) 

Příběh o osudové přitažlivosti mezi upírem a citlivým chlapcem. Upírem je však křehká dívenka zanedbaného vzezření. Objektivně je to chladnokrevná vražedkyně lačnící po krvi, ale v tomto příběhu jí poznáte jako bytost, která má city a touží po blízkosti, jako každý běžný člověk. Film ve mě vyvolal skutečný soucit k upírovi, protože ve skutečnosti je to bytost opuštěná, žijící v ústraní a zapomnění. Skutečným režisérským triumfem je, že to dokázal pojmout velmi sugestivně. Romantický příběh mezi dvanáctiletými ( i když upírka na dvanáct pouze vypadá a ve skutečnosti se nedozvíte kolik jí je ) je velmi něžný a i když se jedná o děti, působí láska mezi nimi opravdově a dojemně. Ve filmu se dočkáte i hororové části a dojde na brutality, ovšem bez lekaček - o to tu opravdu nejde. Film je plný napětí a má autentickou atmosféru, působí jako by se odehrál na sídlišti, které znáte celý život. Spíše než hororově je vystaven jako drama - mimochodem je to vynikající drama. Mladí herci jsou perfektní. Outsideři mají také právo na lásku a něhu a je jedno jestli holýma rukama trhají hlavy.

plagát

Muž z Acapulca (1973) 

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem nedokázal odtrhnout oči od obrazovky. Když jsem byl naposledy zabraný do filmu, jednalo se o snímek Half Nelson, jenomže tento film mě uchvátil svým inteligentním obsahem, který jsem přímo konfrontoval s mou životní zkušeností. Muž z Acapulca je mimořádně rychlý film. Chválím střih za udržení bombastického spádu v průběhu celého filmu. Rychlý střih a prostřihy z reality do brakové fikce jsou vynikající. Chválit Belmondův herecký výraz je snad zbytečné. Bez Belmonda by to byl doslova jiný film. Belmondo totiž není jen hercem, ale nutně je také archetypem, snad až mýtem, jehož předchází jeho pověst svůdníka a frajera do té míry, že i když hraje nepříliš úspěšného spisovatele, získá si velmi snadno vaše sympatie a srdce mnoha žen, i když se u toho pitvoří doslova jako hovado. Nemyslím si, že se jedná o nějaký mimořádný herecký výraz, prostě se to sešlo a je to sranda, označil by snad někdo za génia Christiana Claviera z Návštěvníku? Pro mě nejdůležitější věta celého filmu: ,,Bob Saint-Clare nesmí být sentimentální!"

plagát

Prepadovka (2011) 

Výborný začátek, guilty pleasure jak má být. Žádných dlouhých průtahů se nedočkáte a hned je na řadě akce. Přestřelky jsou originálně pojaté. Zasazení přepadovkového týmu do prostředí vysokého činžovního domu, který vypadá jako squat se vydařil na výbornou. Dojde i na všemožné pěstní souboje, z nichž nejjasněji vede souboj s tonfou a nožem, který byl i poměrně dosti násilný. Bezvýchodnost situace týmu elitních policistů vyústí v roztříštění skupiny, přičemž film ztratí tempo. Pak se z toho stává akčňárna, která je jenom slepencem jedné scény s druhou, aby se stále šlo z akce do akce. Nápaditost první půle je pryč a režisér se snaží o nějaké rozuzlení povrchního příběhu. Poslední závěrečná rvačka už byla vyloženě nudná a zbytečně natahovaná. Dávám jenom tři hvězdy, protože tvůrcům nemohu prominout, že to do finále stihli zpackat.

plagát

Divokosť v srdci (1990) 

Jeden z vůbec nejlepších filmu D. Lynche a rozhodně nejvtipnější.