honajz

Původní název Texaská Vraždená pole myslím lépe souzní s dějem filmu. Vražedná pole je bažinatá oblast, kde se začnou objevovat mrtvoly mladých dívek... Začátek vypadá velmi zajímavě - velmi atmosférická kamera, dva zajímaví detektivové (jeden mladý, druhý zkušený a asi věřící), deštivé prostředí, zajímavá záhada. A pro jeho fanoušky Sam Worthington. Jenže to vše vydrží pouhých prvních deset minut. Aby se celé vyšetřování svezlo k uplakanému melodramatu, kde máme matky z rozvedených rodin, nezvedené dcerky, toulající se po nocích, šlapky, různé smažky z ulice, afroamerické drogové dealery, a vůbec všechnu tu pouliční spodinu... Najednou se začnou řešit sociální problémy, a je po kriminálce. Většinu děje oba detektivové přejíždějí z místa na místo, ukazují fotku druhé ztracené dívky, jejíž auto našli, a postupně tak pro diváka mapují právě ty spodní proudy texaského života - jako by jiní lidé,než drobní a větší kriminálníci v Texasu nežili. Do toho si přidejme morální i praocvní traumata obou policistů, a máme uplakané drama, jako když vyšije. Jen dívat se na to až tak moc nedá, jak je to nevěrohodné a utahané.

Chipmunkové, resp. pruhované veverky, kterým odborníci říkají buď burunduk páskovaný, nebo čipmank východní, řádí v animované podobě už od roku 1958. V tomto roce je pro humornou písničku vytvořil Ross Bagdasarian, Sr. Už od počátku šlo o trio veverek - Alvin je potížista, ale také hvězda skupiny, Simon intelektuál a Theodore citlivý tlouštík. Jejich impresáriem je jejich adoptivní otec, člověk David Seville. Co možná nevíte, že ve skutečnosti pod jménem David Seville vystupoval Bagdasarian na jevišti, a jména veverek jsou podle producentů jejich původního vydavatelství. Po smrti Bagdasariana v roce 1972 se o hlasy veverek postarali v 80. a 90. letech jeho syn Ross Bagdasarian, Jr. se svou manželkou Janice Karman. Celý projekt byl oceněn pěti cenami Grammy, American Music Award, Golden Reel Award, dvěma Kids' Choice Awards a byl třikrát nominován na Emmy. Což nic nemění na tom, že mně osobně jsou tyhle veverky protivné. Navzdory tomu (nebo možná také proto), že náš čtyřletý syn si je dokáže pouštět nonstop celý den, takže se mu tyhle filmy asi líbí. Ve třetí filmové instanci jsou čipmánkové a čipetky na výletní lodi - kde nejen zpívají, ale dělají i bugr - avšak při jedné akci je vítr odnese na ostrov. Ian a Dave se vydávají za nimi je zachránit. Mezitím veverky objeví na ostrově ženu, která zde ztroskotala před osmi lety - a jak se později zjistí, něco tají. Film v podstatě nenabízí žádný děj, a dokonce ani logiku. Vše slouží popkulturním narážkám (spíše hloupým) a čipmánkovským verzím současných hitovek (ne, čeští rádoby zpěváci v nabídce nejsou). Závěrečné neskutečně pitomé přenesení se ze záchranného voru na hudební jeviště patří k jednomu z mnoha wtf filmu. Ale jak říkám, náš čtřletý syn je z filmu unešen. Možná až moc.

Začátek mi přišel příliš pomalý a až moc dětinský, resp. studentský, a teprve s odhalováním tajemství domu to začne být správná jízda.

No jo, to byly doby, kdy jsem byl v dětství zamilován do Magdy Bičíkové... Naštěstí tuhle chvílemi hororovou pohádku drží nad hladinou vynikající herci.

Jedna z mých oblíbených TV pohádek (kterým dominuje Strach má velké oči), na kterou se rád vždy znovu podívám, a to nejen pro porovnání s filmem S čerty nejsou žerty. Některé dějové linky jsou sice divně skokem pohnané dopředu (kam zmizela Veruna?, loupežníci se jen mihnou, kdy viděla poprvé Adélka Petra a proč jako zámecká dcera chodí na vesnické pohřby? apod.), ale stejně se na to dobře dívá.

Když máte vtipný scénář a přesvědčivé herce, a ne pajďuláky z různých Ordinací, stačí vám i papundeklové kulisy a vznikne majstrštyk. Vynikající dialogy, načasování scén, příjemný nadhled, a nakonec i nějaké to pohádkové ponaučeníčko... Nehledě na to, že scény v pekle jsou skutečně strašidelné, a to tvůrci použili jen červenou lampu a tři baleťáky! Prostě kdo umí, ten umí.

V moderní 3D animaci dvacetiminutový příběh na vánoční téma, kdy Mrzout nechtěl s ostatnímu slavit Vánoce. U animovaných filmů je to již tradicí, že vznikne i vánoční speciální díl.A tak není divu, že to potkalo i znovuvzkříšené - tentokrát do 3D - Šmouly. I když touto technikou je pouze úvod a závěr příběhu, jinak je animovaný tradičně ve 2D. To, když Mrzout po vzoru Dickensenovy Vánoční koledy prožije s duchy Vánoc neklidnou noc. V českém dabingu zůstalo tradiční televizní obsazení, i písničky jsou přezpívány do češtiny. Jinak příběh je mírně podprůměrný a celkové vyznění takové všelijaké.

Žila byla jedna zcela obyčejná rodinka - přistěhovali se vedle vás někam na americké maloměsto nebo zapomenuté předměstí, a jen málokdo tušil, jaké rodinné hodnoty a tradice zde skutečně vládnou. Režie se ujali "Řezníkovic chlapci", tedy Butchers Boys, a skutečně milovníky krvavých scén čekají menší hody. Tohle je totiž - pozor, pravděpodobný spoiler! - živa z krve svých blízkých sousedů. Ale zase drží jako rodina pohromadě, až by měl Spielberg radost. (No ono aby ne, když jsou poněkud zvláštní.) Poté, co rodinka vyvraždí co nejvíce lidí ve svém okolí, odstěhuje se zase jinam - vždyť milých, krve plných Američanů je všude hafo. Škoda jen, že přes svým způsobem zajímavý nápad tvůrci nepřišli s ničím dalším navíc a soustředili se už jen na krvavá jatka. Díky tomu jim trochu lavíruje i žánrové zařazení - chviličku, alespoň na začátku, to vypadá na velice, ale skutečně velice neobvyklé drama, přejde to přes klasickou vyvražďovačku, ale stupňů hororu se to celé dotkne jen letmo (kdyby tvůrci viděli Švankmajerovo Do sklepa, budou se pěkně stydět).

Solidní oddechovka s tehdy hi-tech autem a naivními scénáři. Často mne pobaví kulisy filmového parku Universalu, kde jsem měl to štěstí být a v seriálu je poznávám co chvíli. Ale třeba oproti MacGyverovi tomu chybí vtip a nadhled.

Každá sranda jednou končí. Dokud se však z úspěšné série dají mačkat nějaké peníze, často se konec stále posunuje. A tak ani díly Noční můra 5: Dítě snu (z roku 1989), Freddyho smrt: Poslední noční můra (1991) a Nová noční můra Wese Cravena (1994) nejsou, navzdory třeba názvu prostředního z nich, posledními. Po Nové noční můře se Freddy objevil na filmových plátnech po nějaké chvilce znovu, a to ve snímku Freddy vs. Jason (2003), a v rok nato v kompletním rekmaku prvního z filmů, moderním a akčnějším. Nová noční můra možná chtěla být tributem, poctou, prvnímu dílu, také ji režíroval opět sám Wes Craven, ale nepovedlo se. Na příběhu filmového štábu, který točí Noční můry (takže se zde znovu objeví herci z prvních filmů), se měl kopírovat příběh samotného filmu, kdy se Freddy stane reálnou postavou, zasahující svými vraždenými snovými výpady do průběhu natáčení. Jenže - kdo zhlédl všechny dosavadní filmy, asi bude podobným ozvláštněním na druhou trochu zklamán, protože v podstatě až o takové překvápko nejde.