Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (7 480)

plagát

Cyril a Metod - Apoštoli Slovanov (2013) (seriál) 

Docela by mě zajímalo, jak by tohle natočil Jirka Strach. S jeho citem pro prostor a nasvícení katedrál, s citem pro výběr lokalit, ale i schopností vydolovat ze scénářů, co se dá, a ještě tam přidat na dialozích uvěřitelnost či dokonce vtip. Tahle didaktická verze je... zkrátka didaktická. Popisná. Nedějová. Sice je hezké, kde všude štáb natáčel, některé lokace vypadají zajímavě, ale chladné je to jak kus žvance v mrazáku. Dialogy jsou neuvěřitelné, patetické, tahají za uši. Já vím, že to měla být pocta, ale proč by měly být všechny podobné pocty svatým tak bezkrevné a bezživotné? --- Po skončení celého seriálu mám pocit, že to černobílé vidění světa pohřbilo u tohoto seriálu cokoliv možného dramatického. Slované jsou jen hodní, Frankové jen zlí. Nic mezi tím.

plagát

Třicet panen a Pythagoras (1973) 

Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?"

plagát

Studený pot (1970) 

Poněkud rozvláčněji vyprávěný thriller o chlápkovi, který nemá čistou minulost, ale nyní žije ve Francii v pobřežním městečku s manželkou a dcerkou poklidně a bez problémů. Dokud se neobjeví kamarádi z jeho minulosti. Pak holt musí jít a dceru se ženou zachránit. Přímočará akce s trošičkou vaty a zbytečně rozvláčných dialogových scén. Pokud jde o akci, asi nejvíce utkví v paměti chatka a automobilová honička, možná pak závěr na lodi, ale celkově toho moc k zapamatování není.

plagát

V horách (1956) 

V podstatě dějově nic světoborného - dva chlapi lezou na horu, na jejíž vrcholek spadlo letadlo. Mladší bratr chce letadlo vykrást, starší je proti, ale nechce v tom brášku nechat. Právě v tomhle je pak problém filmu, který je jinak technicky dokonalý - vynikající kamera, horolezecké záběry (i ty ze studia mají své kouzlo), obtíže překonávání komínu a říms, úchvatné panorama... Ale nevěřím, že nějaký dvacetiletý mladík a dejme tomu šedesátiletý chlápek jsou bráchové. To by jejich matka musela začít rodit v patnácti a nejmladšího porodit v nějakých 55 letech - což je naprostý nesmysl. Možná mohlo být mladšímu třicet, ale to by mu neříkali chlapečku a nelepily by se na něj prachaté znuděné paničky. A Spencer Tracy prostě v tomhle filmu měl 56 let, a vypadá zde dokonce starší. Druhý problém mám s vykreslením povah - něco jako když Zábranský točil Dům pro dva - jeden je div ne anděl, druhý je zlo v lidské podobě. Nic mezitím. Dokázal bych pochopit motivaci mladšího bratra, že se cítí být chudý a opovrhovaný. Dokázal bych zkousnout, že kvůli tomu poleze na horu, přičemž horolezectví moc v oblibě nemá. Ale co by se v něm muselo změnit, aby tváří v tvář možnosti zachránit lidského tvora se pokusil spíše o vraždu? Ta finanční motivace je chabá. Každý zkušený kriminalista vám řekne, že kapsáři by v životě nevraždili. Na to musí mít člověk jinačí náturu. Psychologicky je to tedy zcela vedle a působí zbytečně černobíle. Ale řekněme, že samotná historka měla být jen rychle načrtnutým podkladem pro onen horolezecký výstup, což je skutečná filmařská lahůdka, a pak tedy jo, mno.

plagát

Nexus (1994) 

Levní čeští herci v laciném španělském (kdyby italském, tak to vyjde nastejno) céčkovém sci-fi fantasy a v laciných kulisách. Sice se pořád něco děje a scénář není až tak blbý (na v podstatě pohádku o zlém králi, hodném princi a údajně krásné princezně - jenže tahle má předkus a žádný kozy, sorry). Je to zábavné, to jo, a čeští herci jsou zde vyloženě úsměvní, ale celý film má maximálně punc rarity a nesehnatelného filmu, jinak je vážně o ničem.

plagát

Život po živote (2009) 

Atmosféra a napětí by se dalo krájet, kamera a lokace jsou úžasné. Jenže pak zde máme ten zbytek - přepálenou stopáž, protože příběh by vydal na 40 minut Krajních mezí, poselství (užívejte si života, žijte ten život, nebo jste prostě chodící mrtvoly), spoustu nudných a zbytečných scén (vystříhat třeba scény ze školy nebo s matkou, ani si toho jeden nevšimne), a pak kdovíproč nutnost mít v každém druhém záběru Christinu Ricci s jejím poněkud paťatým tělíčkem polonahou nebo nahou. Brzy je jasné, že buď má pohřebák skutečně dar, nebo je skutečně psychopat, a tak vlastně nakonec jen čekáme, na jakou stranu se autoři filmu přikloní. Otázkou je, proč třeba snoubenec nepodnikne nějakou noční razii na barák pohřebáka, a snaží se vynutit si vstup napřímo, když už napoprvé to nešlo. Pak jsou zde dvě podivné scény - představy, sny? - Anny, ty měly znamenat co? Jak vlastně souvisely s dějem? Hodně věcí mi přijde nedomyšlených, nedodělaných, a zapracování následovníka mi přišlo už trochu zbytečně morbidní. Kdyby následník nebyl, nic by to z napětí neztratilo. --- Plus samozřejmě nelogičnosti: Proč na zrcátku byl sražený dech? Proč viděla svého mrtvého učitele se pohnout? Jak se jejímu mrtvému tělu povedlo rozbít náčiní v márnici? Jak se mrtvému tělu podařilo ukrást klíč? Na druhou stranu několik dní nejí, nepije, nevylučuje. Jaká jsou teda kurnik v tomhle filmu pravidla, co mrtvola může, a co nemůže? Atd.

plagát

Do noci (1985) 

Hodně slabé a zbytečně dlouhé - vždyť to má skoro dvě hodiny, a přitom se toho zase tak moc nestane. Jen půl hodiny trvá, než chlápek, co dělá v open space kanclích zjistí, že mu zahýbá manželka, a zkusí si zajet na letiště. Kde náhodou potká fešnou kočku v nesnázích. Z námětu se toho tolik dalo vytřískat - už třeba jen Edovo hledání důvodů toho, proč nespí, mohlo mít podobný impuls jako ve Smrtonosné zbrani. Ale tady se odplácá pár rádoby vtipných scének s mizernými dialogy, a nazdar. Kdysi kult těchto "blues brothers", ale tenhle film patří k těm horším.

plagát

Cesta do lesa (2012) 

New age agitka v obrázcích a barvičkách jehovistických příruček. Zabíjení zviřátek a stromečků je špatné, áááno? Kapišto? A dobroučké muchomůrky jsou úúúžasné, áááno? To není nic o fetování, to ty houbičky vám samy řekly, že si je máte dát! Svoboda, láska, mír! Takže zhruba takovéhle pocity mám z celého filmu, kde zcela chybí nějaká dějová linie. Jde jen o pár výseků ze života podivných lidí v nějaké vorlovsko-alternativní vesnici (asi jako když prostě pražský inťoš objeví kouzlo venkova a začne si do něho projektovat své inťošské znalosti). Prostě je to celé falešné jako ta miloučká zvířátka ve filmu včetně ledňáčka. A protože jde o new-age agitku, plive se tu na faráře a lámou kříže u cesty, aniž by někoho napadlo, že ničí třeba kulturní památku. Pryč s kříži! Jasné poselství. Pryč s policií a byrokraty a školami a učitelkami. Vždyť vidíte ve filmu, jak hnusně a arogantně se chovají. (Jasně, a co učitelka, to sexuchtivé trdlo s brejličkami. Ani trochu nestylizujeme podle svého, jak bychom to chtěli.) A pak hurá do lesa na muchomůrky. Tak nějak mi začíná být jasné, odkud se vzal ujetý humor divadla Sklep - není to totiž první, a asi ani poslední film nějakého člena divadla Sklep, kde se propaguje baštit muchomůrky. Vzpomeňme třeba Eliška má ráda divočinu. Inu, tož si žijte alternativně, ale příště mě do toho - ani jako diváka - raději netahejte. Jehovisty taky nevyhledávám. Jenže ti alespoň netočí celovečeráky do kina.

plagát

Verejný nepriateľ (1998) 

Na můj vkus zbytečně přepálená stopáž. Jde o takovou příjemnou paranoidní blbůstku, občas více paranoidní, než blbůstku. Některé aktivity špionů jsou k popukání, co oni všechno nezjistí mávnutím ruky. Nebo jak celý štáb i přes mrtvoly pořád věří, že jde o cvičení, úžasné. Ale u akčních špionážních filmů člověk logiku nehledá. O to víc právě škoda té zbytečně dlouhé stopáže, protože v oněch ukecaných a nicsendědjících chvílích ty nelogičnosti a hloupost doslova trčí.

plagát

Iron Man 3 (2013) 

Konečně to má nějaký smysluplnější scénář a jakési klasické vedení příběhu. Hurá. Jenže celkově to chutná jak odtučněné mléko nebo jogurt z náhražek. Nějaké hlášky ještě ujdou, ale ostatní musel psát 13letý syn některého z tvůrců nebo herců, jinak si to nedovedu vysvětlit. Akce až tak moc není - jedna po 35 minutách, druhá po 55 minutách, a ta závěrečná na trajektu mne hodně zklamala... Kolikrát jsem si při těch akčních scénách říkal, méně je někdy více. Až to působí komicky, jak pořád musejí padat vodojemy, jeřáby, letadla, ne ne, nic menšího. Hitchcock dokázal vytvořit napínavou scénu za použití jednoho pole a práškovacího letadla. A ten závěrečný ohňostroj vybuchujících prototypů... rovněž se mi chtělo smát. Mnozí diváci asi budou nadšeni mnoha odkazy na jiné filmy s Iron Manem nebo Avengers, případně na skutečné role Bena Kingsleyho, ale stačí si pustit třeba Šarádu s Audrey Hepburn a Cary Grantem, a tam je toho nabušeno daleko víc - ve dvou minutách tolik, kolik v Iron Man 3 zhruba v jedné hodině. Navíc chybějí dramatické vrcholy - všem je nám hned jasné, kdo je záporák, nějaké napětí neexistuje, strach o hrdiny ani náhodou. Opět zde máme chytré dítě z amerického venkova, o něž se rodiče nestarají. A pak sbírku mutantů jak z Heroes (některé efekty dokonce připomínají Terminátora 2). Kam až tohle chtějí filmaři vést? Vždyť je to slepá ulička. Asi jako neprůstřelný pancíř a všeprostřelující kulka. Pokaždé budou muset nějakého mutanta nebo umělého, robotického "mutanta" udělat slabším, a jiného silnějším, aby v těch bitkách někdo vyhrál. Nebo by museli zapojit chytrost a trochu jí věnovat i těm mutantům, aby výhry nebyly pěstmi a kopanci, ale nějakou chytrou taktikou. Jenže to by současné tupé publikum s vypnutým mozkem asi těžko strávilo, že musí přemýšlet.