honajz

Jako jo, věřím, že hromada znuděných paniček, jejichž manžel dělá v parlamentu od nevidím do nevidím, aby jí zajistil její náročné požadavky, skutečně z nudy čtou blogísky nějakých v pubertě zaseknutých žen, ale dělat z toho seriál? "Buďte sebevědomé, dělejte si, co chcete, na co máte chuť..." Prima, jasně. Chlap je jen taková ozdoba bokem, z něhož se po kouzelné frázi Oslíčku, otřes se, sypou prachy. Jinak nemá chlap smysl. Všechny ženské v tomto seriálu bydlí v novostavbách, v bytech s velkými pokoji, nejnovější kuchyní podle módy, venku předzahrádka, balkón, výhled... Reklama hadra. Žádná nebydlí v paneláku, neřeší dvě děti, jedno třeba s epilepsií, druhé hyperaktivní, prostě mimo realitu. Vůbec mne celý koncept přijde ulítlý nechat si do života kecat nějakou primadonu bez sebereflexe? A adorovat, že nějaká taková fuchtle má jistou šanci ovlivňovat beztrestně životy druhých? A všichni kolem ji mají rádi a strašně jí tleskají? To už ten Sex ve městě vypadal reálněji.

Jsou to slabé 4 hvězdičky, přece jen ty triky s raketami á la Karel Zeman, kdy jsem čekal, odkud se vynoří Baron Prášil na raketě poháněné nafouknutými balónky, ty byly strašné. Nedodržování nějakých fyzikálních zákonů, start rakety z podzemního sila, aniž by roztavil oheň z trysek všechno okolo... brrr. Ale pak je tu scénář Roalda Dahla, který se nezapře, ty satirické hlášky a narážky jsou skvělé, a že byl i Dahl starý prasák, tak si tady užil i dvojsmyslů. Tento Bond se netradičně odehrává jen v Japonsku (žádná další změna lokací), a pravda, vypadá spíše jako reklamní leták na to, co Japonsko může nabídnout, včetně pár kulturních ponaučení včetně toho, jak vypadá svatba či pohřeb. Také se zdá, že Japonky zde běhají jen v kalhotkách, i když jdou do hor. Ale jinak příběh má smysl, Donald Pleasance je dobrý záporák, akce je sice poslabší, ale je jí dost (a je pravda, že Bond má tentokrát často jen kus štěstí, než by předvedl nějaké své umění), a dokonce je zde krásná Karin Dor, známá spíše z mayovek. Musím si to pustit ještě jednou, abych pochytal ty multikulturní narážky a vtípky. Třeba ta japonská Tygrova obdoba vychytávek od Q je velmi veselá. Nebo to štengrování mezi USA a Ruskem, z něhož si dělají Britové legraci. Případně převedení tradiční scény u M na ponorku, místo házení klobouku házení námořnické čepice...

Tvl, to fakt nešlo. Už jen ten začátek - grupa tvrdých navy seals vyběhne na molo a najednou z nějaké rampy začnou vybíhat vojáci. Začne přestřelka. Nepoznáte, kdo kam koho a jestli střílí, kdo kam běží (podle střihu by u těch pěti mariňáků byla ta početná grupa ochranky během sekundy), ale jak jednoho zasáhne kulka, Dudikoff odhodí zbraň a jde si poplakat! Kua, co to je?! Následně se nám dostane docela hodně pohledů na obnažené tělo ruské agentky a po pár zdlouhavých konverzacích se děj konečně přesune na ponorku. Kde to vypadá jak v obýváku kohokoliv z Beverly Hills. Naprosto nereálné a stupidní, pohrdající divákovým vkusem, pohrdající jakýmikoliv filmařskými postupy (proto mne udivuje, že místní sebranka inťošů film nehodnotí plným počtem podobně jako třeba podobně zmršené Modré stíny), a střihač chudák také neměl šťastnou ruku a nůžky.

Obyčejná soap opera ozvláštněná rádoby s-f kulisami, ale any ty nezachrání celkový dojem argentinské telenovely. Pokud chcete, aby vám diváci věřili váš vymyšlený svět, musí ten svět fungovat - v 50. letech by asi černoch nebyl důstojníkem, ženy by nechodily jak z hipísáckých 70. let, muži by neměli metrosexuálně zastřižený vous. A vůbec - ta společnost že by neprošla žádným vývojem? Ani technickým, ani společenským? Skutečně ti vědci na palubě nevymysleli lepší počítače z toho, co měli, barevné obrazovky? A třídní společnost se stále dělí na ty v podpalubí a ty nahoře? Jsme na parníku Titanik, nebo co? Nemluvě o všech dalších dírách v logice, příbězích, chování postav. Někdo je 50 let na palubě lodi, má ji prolezlou odshora dolů, a nikdy nenajde skryté dveře nebo tajné vchody? A asi mi to uniklo, ale co se dělo s těmi, co zemřeli? A kde mají starce, kurnik? Všude běhají jen holky v mini (rádoby v 50. letech!). Z dětí je tu jen malá holčička. Některé generace prostě zcela chybí (třeba puberťáci). Prostě těch WTF je příliš mnoho, a vystačily by na cestu na konec vesmíru a zpátky. A takovému seriálu prostě nevěřím. Když mi navíc předloží vývar z Chicago Hope, Rosamunde Pilcherové a něčeho jako VIP vraždy a Ordinace v růžovce. Detektivní linie je taky pěkně hloupá - navíc v 50. letech už snad věděli, že na důkazy se nesahá a uměli brát otisky prstů, ne?

Pro mne spousta klišé, málo humoru, hodně vykrádaček, přílišné soustředění na 3D - piráti mi přišli jako sbírka neuvěřitelných exotů, písnička jak z nevěstince, navíc i přes tu krátkou stopáž mi to přišlo nekonečné. Skutečně jedinou povedenou je šavlozubí tygřice. (Nevím proč, ale chvílemi mi to připomínalo Vodní svět s Costnerem.)

Dvouhodinové sentimentální cvičení na dojení kapesníků bez většího přesahu. Dvě ženské k sobě hledají cestu, chvíli si jdou po krku, chvilku se div nemilují, protože jde o bývalou a současnou manželku postavy v podání Eda Harrise. Konec se dá v podstatě odhadnout.

V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé.

To je tak prdlá pohádka, až jsem se u ní bavil. V podstatě o dvou hercích, kdy v látkové (!) kulise s namalovanými okny a dveřmi šaškují Nárožný s mladým Michalem Dlouhým, vymýšlejí kraviny, Dlouhý se pak dokonce začne převlékat, a do toho se zde na základě sudby objeví princezna Pavlínka, která do toho zapadne a začne blbnout taky. A nakonec se objeví i rodiče a dokonce dojde na vyplnění sudby. Kamera lítá sem a tam - nakolik to v té jedné kulise jde - ale kupodivu, fakt je to zábavné. Asi nejvíc se mi líbilo, když si Nárožný žádal neustále krále a královnu a Dlouhý se nestíhal převlékat a zaměňoval zmateně propriety.

Takový ten sportovně-romantický film, kde si řeknete dopředu, jaké scény asi budou následovat, a ony následují, jak jste si mysleli, až to skončí stejně, jak jste si mysleli, takže vás to vlastně nijak nepřekvapí. Teda jo - že slavný a urostlý basketbalista si vybere jako svou drahou polovičku tlustou černošku. A asi dvakrát uvidíme pár kousků ze zápasů a nějaký ten koš.

Tak předně - nejde o pohádku. Možná baladu s nadpřirozenými motivy (oni v ČT dost často balady a pohádky zaměňují). Pokud to vezmeme jako baladu s psychologickými motivy a pár prvky nadpřirozena (strýček jakožto personifikace svědomí, ona jabloňová víla), pak je zde hodně zajímavých témat, dobře popsaných, žel ne vždy (nebo dokonce vůbec) dotažených do konce. Máme zde vílu, která miluje, nelže, stará se o sad, a očekává od manžela jen to, že jí bude věrný a bude ji stejně milovat. Vhozena do světa, který nechápe, netuší, co se to s tím jejím chlapem děje, proč lidé tak často mění náladu, proč hned řvou a vzápětí se kajícně omlouvají, a už vůbec neví, jak si toho chlapa udržet. Sexuální linie je zde jen naznačena polibky - takový ten "mélžinkový" polibek vs. pořádná pusa od holky z masa a kostí (takže ten sex snad raději nedomýšlet). Nechybí linie rýpající matky, když si syn nevybere podle jejího gusta, jak ona by chtěla, a v podstatě rozeštve i poměrně nekonfliktní vztah a manželství. Pak zde máme vesnickou holku, která sice tvrdí, že ona kouzla nepoužívá jako někdo, avšak vzápětí jedno kouzlo použije. Nějak jsem ale nepobral konec. Nejdřív strýček - svědomí mele o tom, že když máme štěstí v hrsti, nevidíme to a nevážíme si toho, a že štěstím je také udělat šťastným toho druhého, srovnává neustálou péči a starost o jabloně (od rytí, hnojení, roubování, starost o květy, ochranu před mrazíky až po konečnou sklizeň a uložení jabloně na zimu) se starostí o vztah, o lásku, kde je potřeba taky stále pracovat. Aby pak nakonec prohlásil, že láska je jedna, jen má jinou podobu, a ta vesnická holka najednou má podobu i té víly, která odešla? Jakože parafráze třeba na ženu, která manželovi umře, ale kus z ní najde i v manželce nové? No nevím, jak říkám, ten konec mi přišel poněkud rychlý a podivně zakroucený.